Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Pedagogická diagnostika

Stránka naposledy upravena 20:41, 24 Říj 2011 uživatelem Mgr. Hana Havlínová, Ph.D.?
    Toto heslo bylo založeno Hanou Fišerovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    anglicky assessment, diagnostics

    Pedagogická disciplína zabývající se otázkami diagnostikování subjektů převážně ve školním prostředí. Formuluje teorii pedagogického diagnostikování a způsoby interpretace pedagogických diagnóz. (Průcha, Walterová, Mareš 2003) Pedagogickou diagnostiku provádí pedagog ve třídě a v případě potřeby speciální pedagogové a psychologové v pedagogicko-psychologické poradně.

    Diagnostikou rozumíme poznávání, analýzu, interpretaci a hodnocení edukační reality, převážně se zaměřením na jednotlivce, popř. v kontextu skupiny. Zabývá se aktuálním výkonem jedince a analyzuje ho v souvislosti s osobnostním vývojem a vnějšími vlivy, jenž na tento vývoj spolupůsobí. Na základě získaných údajů zahajuje bezprostřední intervenci, navrhuje použití dalších metod a postupů a vypracovává individuální vzdělávací plán. Směřuje k maximálnímu uspokojování žákových vzdělávacích potřeb. (Průcha, 2009)

    Charakteristické rysy pedagogické diagnostiky

    • komplexnost - projevy žáka je třeba interpretovat v kontextu vnějších vlivů (rodina, společnost, škola, osobost jedince)
    • respekt k dosavadnímu individuálnímu vývoji žáka - postupy jsou plánovány tak, aby odpovídaly dané úrovni dítěte bez ohledu na jeho kalendářní věk
    • vědomí dlohodobosti procesu - jde vždy o sled kroků, na základě diagnózy volí pedagog optimální metody, které se mohou v průběhu vývoje žáka měnit
    • sledování validity diagnostických testů - testy a zkoušky musí diagnostikovat jev, na který jsou zaměřeny
    • zajištění reliability - určitý příznak musí být měřen s takovou přesností, aby bylo jisté, že tentýž příznak se projeví i s určitým časovým odstupem
    • záruka objektivity - při diagnostice je třeby minimalizovat subjektivní postoje pedagoga, který by neměl podlehnout např. negativnímu očekávání (Průcha, 2009)

    Metody a nástroje pedagogické diagnostiky

    • pozorování - jedna z nejvýznamějších metod pedagoga, umožňuje získat údaje za delší časové období, sledovat reakce na odlišné události v bezprostředním kontextu školní reality
    • anamnéza - je předpokladem prorespektování dosavadního individuálního vývoje dítěte, rodinná anamnéza shromažďuje údaje o rodině, osobní anamnéza zachycuje údaje o vývoji jedince nutné k pochopení jeho současného stavu
    • rozhovor - poskytuje bezprostřední odpovědi, odhaluje aktuální prožívání žáka (rodičů), peagog může využít i strukturovaný rozhovor (vhodně sestavené otázky směřující k řešení určitého problému)
    • dotazník - pokud umožňuje výběr z předem formulovaných odpovědí, umožňuje lepší zpracování, volné odpovědi mají naopak autentickou hodnotu (závisí ovšem na schopnosti respondenta vyjádřit se)
    • didaktické testy - druh zkoušek, které se skládají z různých úkolů, standardizované testy amjí jasný způsob zadávání a vyhodnocují se pomocí stanovených kritérií, nestandardizované testy jsou méně náročné na vyhodnocení, mohou mít ale nižší validitu
    • sociogram - pomocí otázek kladených žákům postihujr klima ve třídě a vztahy mezi žáky
    • analýza prací žáků (žákovské portfolio) - ukazuje úroveň osvojení učiva, odráží kvalitu práce učitele
    • analýza pedagogické dokumentace - s její pomocí si lze lépe uvědomit širší rámec výuky
    • hra - významný diagnostický prostředek, sledujeme výběr her, uplatnění fantazie, soustředění, motoriku, úroveň komunikace, sociální kontakty (Průcha, 2009)

    Typy pedagogické diagnostiky

    Diagnostika normativní

    Výsledek jedince je v určité zkoušce srovnáván s výsledky reprezantativního vzorku polulace. Srovnávací vzorek může být národní (např. žáci určitého ročníku školy v ČR) nebo dílčí (např. žáci, kteří se hlásí na určitý typ školy). Tento typ diagnostiky slouží spíše potřebám společnosti, odpovídá na otázku, zda dítě dosahuje úrovně svých vrstevníků, nebo za nimi zaostává, umožňuje zařazení dítěte podle úspěšnosti na určité místo v populaci. Normativní diagnostika slouží k posuzování možností studia a v dalších situacích, kde je nutné porovnávat výkon žáků s obecně platnými normami. (Zelinková, 2007)

    Diagnostika kriteriální

    Jde o srovnávání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly. Zvládá - nezvládá dítě osobní hygienu? Zvládá - nezvládá násobilku? Zkoušky vycházejí z analýzy určité dovednosti a směřují k určení úrovně, na níž se dítě nachází. (Zelinková, 2007)

    Diagnostika individualizovaná

    Směřuje k hodnocení dítěte pouze ve vztahu k dítěti samému bez porovnávání s vrstevníky, se spolužáky ve třídě. Sleduje postup a porovnává dosaženou úroveň za určitý časový úsek. Tato diagnostika je nezbytně nutná u dětí handicapovaných, neúspěšných nebo dětí se ztrátou motivace. Malé zlepšení působí jako pozitivní motivace.Předpokladem je dovednost učitele rozdělit úkol na řadu dílčích kroků, které jsou pro dítě zvládnutelné a jsou ukazatelem postupu vpřed. (Zelinková, 2007)

    Diagnostika diferenciální

    Slouží k rozlišení obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale různé příčiny. Např. nekázeň může být zároveň projevem ADHD, stejně tak nesprávného výchovného působení. (Zelinková, 2007)

    Historie

    V Českých zemích má pedagogická diagnostika dlouholetou tradici sahající až k J.A.Komenskému, který se v Informatoriu školy mateřské zamýšlel nad vhodností nástupu dítěte do školy. V šedesátých letech se dostává do popředí vědeckého zájmu v souvislosti se změnami školského systému a s rozvojem pedagogického poradenství. V sedmdesátých letech se začíná rozvíjet speciálněpedagogická diagnostika. (Zelinková, 2007)

    Současnost

    V současné době je zdůrazňována diagnostická kompetence učitelů základních škol jako jeden z prostředků zkvalitnění práce s žákem. Diagnostika není testování a diagnóza by neměla být přidělená "nálepka".Diagnóza má význam především pro domluvu mezi odborníky. Je ovlivněna profesní úrovní a zkušeností těch, kteří se na jejím stanovení podílejí. U některých žáků je přidělení diagnózy nutné, zdravotně oslabené dítě, dítě se specifickou poruchou učení či chování má nárok na vypracování individuálního vzdělávacího plánu na základě stanovené diagnózy. (Zelinková, 2007)

    Použité zdroje a literatura

    • ZELINKOVÁ, Olga. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha : Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-326-0.
    • VALIŠOVÁ, Alena; KASÍKOVÁ, Hana. Pedagogika pro učitele. 2. Praha : Grada, 2011. 456 s. ISBN 978-80-247-3357-9.
    • PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří . Pedagogický slovník. 4. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-722-8.
    • PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. 1. Praha : Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.


    Klíčová slova
    • analýza
    • anamnéza
    • assessment
    • diagnostické metody
    • diagnostika
    • didaktický test
    • dotazník
    • hra
    • portfolio
    • pozorování
    • rozhovor
    • sociogram