Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Pedagogické pokusnictví

Stránka naposledy upravena 09:23, 17 Říj 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Marcelou Novákovou.
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování hesla.

    Výklad hesla

    Reformní pedagogika se stala v prvních desetiletích minulého století základem mohutného a nebývalého pedagogického ruchu, který vyvolal v život rozsáhlé pedagogické pokusnictví.
     
    Pokusnou pedagogiku k nám uvedl rozsáhlým zdůvodněním jejího vědeckého postupu Otakar Kádner a podnikl také první pokusné práce z pedagogiky. Kádner argumentuje, že pokusy ve školství nejsou vlastně nic nového. Ukazuje, jak „každá škola a každý učitel zkouší nejprve určité postupy a teprve podle výsledků v praxi stanoví jejich pedagogickou hodnotu.“ Učitel staví na předpokladech, že by se určitý výchovný nebo vyučovací aspekt mohl provádět jinak, aby byl účinnější, úspěšnější nebo aby lépe odpovídal schopnostem žáků. Pokus, který se potom realizuje, aby toto přesvědčení uvedl v život, popř. aby ověřil platnost vstupního předpokladu, je hybnou pákou praktické pedagogiky. „Tak je pokusná metoda zavedena v narativní praxi školské, jenomže bez vědeckého rozhledu a bez soustavného zpracování výsledků a bez přesně stanoveného postupu.“ (Kádner, podle Kratochvíl 1940, s. 131)
     
    K terminologickému vymezení pedagogického pokusu poskytuje Vrána (1946) následující definici: „Pedagogický pokus jest účelné a soustavné pozorování výchovného nebo vyučovacího pochodu, zařízené tak, aby pochod, o který jde, mohl být pozorován co možná osamoceně a aby mohl být přesně popsán, případně i měřen a zobrazen.“ (s. 17 - 18) Základním vědeckým požadavkem na pokus je jeho všeobecnost, aby mohl být kdekoli a kýmkoli, jsou-li tomu přizpůsobeny podmínky, opakován. Ačkoli podle Vvrány (1946) výsledek pokusu na základě našeho předchozího teoretického promýšlení zpravidla předvídáme, je třeba připustit, že není prakticky možné kontrolovat beze zbytku všechny složky (proměnné) pokusu, neboť pracujeme se složitým, živým organismem. Proto Vrána uvádí, že v pedagogice jsme oprávněni mluvit spíše jen o „zkoušce“ než o pokusu.
    Pro srovnání uvádíme definici pojmu, jak ji podává Průcha, Walterová, Mareš (2001, s. 63):  Pokus (experiment) -  „metoda systematického ověřování vědeckých hypotéz. V pedagogickém výzkumu jeden ze základních prostředků k zjišťování chování (v přirozených nebo laboratorních podmínkách) subjektů vzdělávacích procesů při zavedení nějaké řízené změny (např. v obsahu či organizaci výuky). Jako jiné metody empirického výzkumu i experiment vyžaduje přesné konstruování a vyhodnocování, zvl. pokud jde o stanovení kauzální závislosti mezi jevy.“

    Čistý (vědecký - poz. autor) pokus v pedagogice nebyl dosud (1924 - pozn. autor) vlastně proveden,“ konstatuje Uher (1924).  Vyvstává otázka, je-li to vůbec možné. Každý pokus (experiment) v pravém slova smyslu staví předem přesné úkoly a ty pak rozkládá na jednotlivé složky, jež jsou přístupny výzkumu na pokusném základě. Avšak všude tam, kde se jedná o celek, nevystačíme s prvky. „Rozebrat složitější duševní jev v prvky neznamená vysvětlit jej, ale zbavit smyslu.“ (Uher 1933) Jestliže už v obecné psychologii vadí při tomto postupu, že jsou jím snadno zkoumány jenom jednoduché a základní jevy, že nedovede vůbec zachytit celek duševního dění, pak se tato nesnáz objevuje tím spíše v pedagogice, „kde přece opět škola a výchova pracuje vždy s celým dítětem, s celou osobností a nikdy nemůže působit jenom na jednotlivé složky.“ (Kratochvíl 1940). Zdá se tedy, že jakkoli daly odborné vědy naší pedagogice vědecký ráz i spoustu spolehlivých vědeckých poznatků, uložily v praxi pedagogických pokusů tak přesné předpisy, že jimi de facto vědecké pokusnictví znemožnily. Zajímavé je v této souvislosti zjištění PRŮCHY (2000, s. 197), který uvádí, že při analýze českých pedagogických výzkumů prováděných v 90. letech minulého století nenašel žádný experiment.

    Použité zdroje a literatura

    • KÁDNER, O. Vývoj a dnešní soustava školství, díl 2. Praha 1931.
    • KRATOCHVÍL, L. Sloh české školy. Úkoly národní výchovy. Praha: Česká grafická unie 1940.
    • UHER, J. Pokus o vytvoření nové školy. In Pedagogické rozhledy, 1924, 34(4), 199-224.
    • UHER, J. Filozofické základy pedagogiky. In CHLUP, O., UHER, J., VELEMÍNSKÝ, K. O novou školu. Praha: Čin 1933.
    • VRÁNA, S. Základy nové školy. Výsledky práce českých pokusných škol. Brno: Ústřední učitelské nakladatelství a knihkupectví 1946.
    Klíčová slova
    • pedagogický pokus
    • pokus
    • reformní pedagogika