Obsah
Toto heslo bylo založeno Lucií Knotovou,
Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování hesla.
Obsah stránky: |
Výklad hesla
"Psychodiagnostika je soubor metod a postupů postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje." (Hartl, Hartlová, 2004, s. 424)
Psychodiagnostika patří mezi aplikované psychologické disciplíny; jejím úkolem je zjišťování a měření duševních vlastností, stavů a dalších charakteristik jedince. Psychodiagnostika je těsně spjata s psychologií osobnosti a s diferenciální psychologií. (Svoboda, 2009, s. 13)
Psychologická diagnostika se nezabývá pouze patologií, ale zejména zjištěním, popisem a utříděním všech charakteristik jedince. Diagnostickou činnost lze označit za soubor operací, postupů a technik, jejímž cílem je stanovit diagnózu - psychický stav jedince, a to podle konkrétního cíle, kterým může být:
- určení stupně vývoje,
- zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy,
- zjištění individuálních zvláštností osobnosti jedince,
- zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů,
- prognóza nebo predikce.
(Svoboda, 2009, s. 14)
Psychologická diagnóza
je poznání, zjištění, zkoumání tělesných a duševních stavů prostřednictvím anamnézy, psychologické explorace a zkoumání. Jedná se o odborně podložené a prakticky užitečné rozpoznání relevantních znaků, vlastností nebo stavů, jejich úrovně a kvality u konkrétního jedince, a to i s případnou odpovědí na činitele podmiňující individuální zvláštnosti a predikci dalšího vývoje. Během stanovení diferenciální diagnózy dochází k porovnávání příznaků chorob, které přicházejí v úvahu u vyšetřovaného, s cílem vyloučit diagnostický omyl.
Psychologické vyšetření
je proces získávání relevantních údajů o psychických jevech člověka těmi nejobjektivnějšími, nejspolehlivějšími a vědecky platnými způsoby. (Svoboda, 2009, s. 14)
Psychodiagnostická metoda
je soustava podnětů, úkolů, otázek a situací, které vyvolávají manifestaci typických znaků. Dle zjištěných znaků lze blíže charakterizovat zkoumanou osobu nebo její určité stránky ve smyslu diagnózy. Jedná se o exaktní způsob vedoucí ke zjišťování jevů, faktů a jejich souvislostí. Diagnostické metody nabízejí široký rejstřík postupů, které mají sice společný cíl, ale výrazně rozdílné prostředky k dosažení určeného cíle. Existují dva základní diagnostické postupy- klinický a testový. (Svoboda, 2009, s. 14)
Klinické postupy
Klinické postupy nejsou vázány přísnými pravidly, nemají statistický základ, jsou pružné a umožňují lépe poznat konkrétní případ obměňováním svých postupů. Jedná se tedy o nestandardní postupy, které nejsou psychometricky podloženy. Jsou orientovány na poznání konkrétního jedince v jeho celistvosti a jedinečnosti. Během používání klinických vyšetřovacích metod je bezprostřednější a přirozenější kontakt mezi psychologem a klientem. Mezi klinické metody řadíme: pozorování, rozhovor, anamnézu a analýzu spontánních produktů. (Svoboda, 2009, s. 15- 31)
Testové postupy
Testové metody využívají standardizovaný způsob vyšetření. U všech zkoumaných osob se předkládá stejný podnětový materiál za stejných podmínek. Odpovědi se zaznamenávají předepsaným způsobem a jednotně se vyhodnocují. Mezi testové metody řadíme: vývojové škály, testy inteligence, testy speciálních schopností, neuropsychologické metody, projektivní metody (verbální, grafické, metody volby), kresebné metody, dotazníky, objektivní testy osobnosti a posuzovací škály. (Svoboda, 2009, s. 15-30)
Test
Termín test (mental test) poprvé použil v roce 1890 americký psycholog James McKeen Cattell a označil jím soubor psychologických zkoušek, které používal pro zkoumání individuálních rozdílů mezi posluchači univerzit. Aby testy mohly sloužit svému účelu, musí splňovat určité základní metodologické požadavky- test musí být objektivní, standardizovaný (normovaný), reliabilní (spolehlivost, se kterou test měří to, co má), validní (platný, vhodný). (Svoboda, 2009, s. 15-18)
Použité zdroje a literatura
- HARTL,P.; HARTLOVÁ,H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN: 80-7178-303-X.
- SVOBODA,M.;KREJČÍŘOVÁ,D.;VÁGNEROVÁ,M. Diagnostika dětí a dospívajících.Praha: Portál, 2009. ISBN: 978-80-7367-566-0.
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |