Pojem přírodovědná gramotnost je užíván v literatuře už téměř pět dekád, zatím ale nebyla na mezinárodní úrovni dosažena všeobecná dohoda, pokud jde o vymezení jeho významu, byť pokusů bylo mnoho.

a) pojmový systém sloužící k popisu či vysvětlování přírodních faktů

(tedy vlastností přírodních objektů či procesů probíhajících v těchto objektech nebo mezi nimi)

b) metody a postupy, prostřednictvím kterých se:

• vyhledávají a řeší přírodovědné problémy,
• získávají a testují přírodovědné poznatky (data, hypotézy, teorie, modely apod.);

c) metodologie a etika, které studují např.:

• vlastnosti přírodovědných pojmů a tvrzení (logické, matematické, jejich vztah k realitě),
• indikátory objektivity a pravdivosti přírodovědných hypotéz, teorií či modelů,
• způsoby dokazování v přírodních vědách,
• způsoby omezování podvodného jednání v přírodovědném bádání,
• kritéria pro odlišení vědy od pseudovědy;

d) interakce s ostatními segmenty lidského poznání či společnosti, kdy se zkoumají například:

• vzájemné vztahy mezi přírodními vědami, matematikou a technologiemi,
• možnosti využití přírodních věd pro rozhodování řídicí sféry při řešení různých sociálních (ekonomických, politických, kulturních či vojenských) problémů,
• možnosti využití přírodních věd pro personální rozhodování jednotlivce při řešení problémů v jeho každodenním životě,
• různá morální dilemata, týkající se aplikace přírodovědných poznatků v praxi  (v lékařství, biotechnologiích, ve vzdělávání, ochraně životního prostředí apod.).

Výše zmíněné dimenze přírodních vět byly základem k vymezení pojmu přírodovědná gramotnost prostřednictvím čtyř aspektů:

1. Aktivní osvojení si a používání základních prvků pojmového systémupřírodních věd, tedy:

• základních pojmů
• základních zákonů, principů, hypotéz, teorií a modelů

2. Aktivní osvojení si a používání metod a postupů přírodních věd:

• systematické a objektivní pozorování;
• měření;
• experimentování.

• formulace závěrů (např. hypotéz, vztahů) na základě analýzy, zpracování či vyhodnocení získaných dat (indukce)
• vyvozování závěrů (např. předpovědí) z přírodovědných hypotéz, teorií či modelů (dedukce);
• strategie identifikace problému či problémové situace a možnosti jejich řešení v přírodovědném zkoumání

3. Aktivní osvojení si a používání způsobů hodnocení přírodovědného poznání:

• způsoby ověřování objektivity, spolehlivosti a pravdivosti přírodovědných tvrzení (dat, hypotéz apod.)
• způsoby zjišťování chyb či zkreslování dat v přírodovědném zkoumání
• způsoby kritického zhodnocení pseudovědeckých informací

4. Aktivní osvojení si a používání způsobů interakce přírodovědného poznání s ostatními segmenty lidského poznání či společnosti:

• používání matematických prostředků v přírodovědném poznávání
• používání dostupných prostředků moderních technologií v přírodovědném poznávání
• využívání nabytých přírodovědných vědomostí a dovedností pro personální rozhodování při řešení nebo hodnocení různých praktických problémů či rozhodování o případné profesní orientaci
• využívání nabytých přírodovědných vědomostí a dovedností k vyhodnocování objektivity a pravdivosti různých informací v médiích
• zaujímání racionálních postojů k různým aplikacím přírodovědných poznatků v praxi a důsledkům těchto aplikací pro člověka a jeho životní (přírodní a sociální) prostředí

Je zřejmé, že dosahování všech čtyř aspektů přírodovědné gramotnosti není možné bez určitého postupného osvojení si klíčových kompetencí tak, jak je vymezuje RVP ZV. Proto, aby žák dosáhl vytyčených aspektů přírodovědné gramotnosti, musí umět vyhledávat a třídit informace, propojovat je a sytematizovat, musí umět operovat s obecně užívanými přírodovědnými termíny, využívat různé znaky a symboly, uvíádet je do souvislostí, propojovat poznatky z více vzdělávacích oblastí. (Svobodová, 2010)

[1] PISA (the Programme for International Student Assessment), www.pisa.oecd.org; TIMSS (Trends in Mathematics and Science Study), http://timss.org.