Žáci měří schopnosti při řešení úloh nejen mezi sebou, ale ještě více  je motivuje poměřovat se se svým učitelem.

Učitel napíše na tabuli  příklad, jehož zadání si žáci opíší do sešitu v lavici. Pak začnou žáci najednou úlohu řešit a s nimi i učitel. Učitel by neměl brát souboj příliš prestižně, a dát žákům určitou šanci k úspěchu. Proto řeší úlohu zvolna a s rozvahou, aby neudělal nějakou zbytečnou chybu. 

Když ukončí výpočet, obrátí se od tabule do třídy. Žáci vědí, že v okamžiku kdy úlohu spočítají, mohou se v lavici tiše postavit. Po otočení učitel vidí, kdo ze žáků ho "porazil". Jde ale o to, zda stojící žáci mají správný výsledek. To zjistí kontrolou a porovnáním s výsledkem výpočtu učitele na tabuli. Jestliže mají žáci odlišný a nesprávný výsledek, sednou si zpět do lavice.  Pokud mají stojící žáci výsledek stejný, právě oni v souboji s učitelem vyhráli.

Učitel musí mít příklady předem připravené a dopředu spočítané, aby nebyl při řešení žáky zaskočen nějakou nečekanou komplikací. Soutěž by se pak mohla obrátit proti němu. 

Je třeba si dobře vyzkoušet tempo a počítat tak, aby vždy několik žáků stihlo úlohu spočítat před učitelem. Jinak ztrácí soutěž zcela svůj smys, když nemají žáci šanci uspět.  Souboj žáky silně motivuje a jsou schopni neuvěřitelných výkonů, jen aby svého učitele porazili. Když se jim to povede, je to pro ně vzácný a silně motivující okamžik.

 Učitel vybírá příklady méně komplikované, aby měla soutěž spád a většina žáků se mohla soutěže bez obtíží účastnit.  Je dobré dát žáků hned na začátku "malého fóra" a začít počítat až po nich, po uplynutí nějaké doby.  Příliš vysoké tempo řešení učitelem žáky demotivuje a soutěž vzdávají. Nemusím připomínat, že by učitel měl umět příjmout s nadhledem svoji porážku a vítězné žáky pochválit.