Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Van Gogh, Vincent

Stránka naposledy upravena 13:19, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    VINCENT VAN GOGH (1853 – 1890):   malíř a grafik, nar. v Groot Zundert v Holandsku; představitel expresívní větve postimpresionismu, na jehož umění navazovali zejména umělci expresionismu a fauvismu. Intenzívnější malířské a kreslířské činnosti se začal věnovat až  poté, co opustil několik povolání (příručího v galerii Adolfa Goupila, kazatele v Anglii a misionáře v hornickém městečku Borinage v Belgii) a rozhodl se pro dráhu malíře. I když krátce pobýval v ateliérech uznávaných malířů (holandského žánristy Antona Mauva v Haagu; 1882-1883;  a Fernanda Cormona na pařížské akademii; 1886), zůstal v podstatě samoukem a jedinečným tvůrcem svého originálního stylu založeného na husté síti krátkých, silných a přesných tahů štětce, intenzívním koloritu a pastózních nánosech barev.

    Řadu vrcholných děl vytvořil Vincent van Gogh v Arles, kde krátce pobýval i s Paul Gauguinem (1888) a kde se prvně projevily příznaky jeho těžké duševní choroby (těžké záchvaty halucinací a epilepsie vypukly u van Gogha po hádce s Gauguinem 23. prosince,  pokračovaly v léčebně v Saint-Rémy  a vyvrcholily pokusem o sebevraždu 27. července v posledním roce van Goghova života, kdy 29. července roku 1890 na následky těžkého zranění zemřel), a v Auvers-sur-Oise(1890), kde strávil poslední měsíce života v léčebné péči rodinného lékaře a milovníka umění Paula Gacheta.

    Významná díla:

    Jedlíci brambor (1885; 81,5 x 114,5 cm; olej na plátně; Van Gogh Museum, Amsterodam. Obraz, jímž Gogh reagoval na námětové okruhy svého velkého vzoru Françoise Milleta, patří do rané malířovy tvorby (do roku 1885), kdy maloval pochmurné krajiny a temné figurální kompozice zachycující drsnou realitu venkovského života. Na levé straně skupiny stolovníků – členů rodiny Grootových z Nuenenu, kteří zde zasedli při společné večeři, sedí matka Gordina de Grootová, jejíž propracovaná kresebná studie s názvem Hlava ženy (1884; černá křída na velínovém papíře; tamtéž) vznikala v rámci mnoha dalších přípravných kreseb k obrazu);

    Ložnice (1888; olej na plátně; Van Gogh Museum, Amsterodam. S celkem třemi obrazy umělcovy ložnice je spjat i obraz Žlutého domu (1888; olej na plátně; tamtéž)na náměstí Lamartine v Arlers, v němž si Gogh v květnu roku 1888 pronajal 4 místnosti – kuchyň, ateliér, vlastní ložnici a pokoj pro přítele Paula Gauguina, s nímž, jak napsal bratru Theovi, zamýšlel v Arles vytvořit cosi jako „malířské bratrstvo jihu“);

    Slunečnice (Tournesols) (1888; olej na plátně; Neue Pinakothek, Mnichov. Z řady vrcholných děl, která umělec vytvořil v Arles, se nejvíce proslavily Slunečnice, jejichž několik verzí, lišících se jak barvou pozadí, tak počtem jednotlivých květů, zde malíř vytvořil na uvítanou pro Paula Gauguina a pro výzdobu jeho arléského pokoje);

    Zvedací most u Arles (Pont du Langlois) (1888; olej na plátně; Kröller-Müller Museum, Otterlo, Holandsko. Most, jako častý námět klasické i novodobé krajinomalby, odkazuje nejenom k některým dílům impresionistů a postimpresionistů, ale i k obrazům japonských umělců, jejichž kresebné techniky Gogh intenzivně studoval a svým způsobem i aplikoval v malířském rukopisu i v určité míře popisnosti všech pěti (doposud známých) verzí langloiského mostu);

    Portrét Madame Ginoux (Arlesanka) (1888; olej na režném plátně; Musée d’Orsay, Paříž. Vedle listonoše Roulina, poručíka Zouávů Millieta a doktora Gacheta patří paní Ginouxová k nejpopulárnějším postavám Goghovy arléské portrétní galerie. Z celkem šesti verzí portrétu je na pěti z nich zobrazena jako čtenářka s dvěma knihami, zatímco Musée d’Orsay chová její podobiznu s deštníkem a párem rukavic);

    Vlastní podobizna (1889; olej na plátně, Musée d’Orsay, Paříž. V početné sérii třicetipěti Goghových autoportrétů lze sledovat jak vývoj jeho psychiky, tak i vnější a vnitřní vlivy, které formovaly jeho umělecký výraz. Specifickým znakem Vlastní podobizny, kterou vytvořil v léčebně v Saint-Rémy, jsou plaménkovité tahy štětce, které zde zneklidňují a opticky  přibližují plochu pozadí. Jejich dynamika se v dalších obrazech mění a často přechází  k víření krátkých souběžných šrafů);

    Podobizna Dr. Gacheta (1890; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž. Doktor Gachet, sám malíř diletant, byl svým smýšlením republikán a volnomyšlenkář a zároveň přítel Paula Cézanna a lékař Honoré Daumiera. Sbíral také umělecká díla: van Gogh si při návštěvě jeho domu všiml, že vlastní i „velmi pěkného Pissarra“ a „dvě hezké Cézannovy kytice“);

    Kostel v Auvers (1890; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž. Během svého krátkého, ale malířsky plodného pobytu v Auvers vytvořil Gogh celou plejádu obrazů různých zákoutí městečka i jeho okolí, v nichž stupňoval intenzitu koloritu, dynamiku štetcové kresby i tloušťku barevných past);

    Cesta s cypřišem a hvězdou (1890; olej na plátně; Kröller-Müller Museum, Otterlo, Holandsko. Již  za pobytu v Saint-Rémy inspirovaly Gogha cypřiše, v jejichž „plaménkové tektonice“ našel vzor pro svůj nový dynamický rukopis v podobě  krátkých a souběžných tahů štetce, které se stáčejí do kruhů či spirál nebo klikatě běží jako proud rozvodněné řeky);

    Havrani nad obilným polem (1890; olej na plátně; Van Gogh Museum, Amsterodam. Dominantním motivem jednoho z posledních a přitom umělecky mimořádných van Goghových obrazů je dramaticky potemnělé nebe s havrany, v němž se jakoby zračí tragika umělcova konce. Řadou  moderních výrazových prvků, z nichž lze např. jmenovat čisté a komplementární barvy, gestický rukopis, diagonály nebo vrstvenou pastózní malbu, již obraz předjímá expresionismus i fauvismus z počátku 20. století).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.