Obsah
Žádné titulkyVýtvarný obor, který procházel nejvýraznějšími vývojovými změnami, představovalo v 19. století malířství, jež bylo nejúžeji propojeno s ostatními uměleckými obory (literaturou, poezií, divadlem apod.) a soudobými myšlenkovými proudy. Vzhledem k tomu, že nebylo vázáno zakázkami a vkusem objednavatelů (jako architektura a monumentální sochařství), vyvíjelo se ve svobodnějším duchu a rychleji reagovalo na nové duchovní podněty. Zatímco ještě v malířství klasicismu doznívaly velké náměty mytologií a tradiční formy, rodí se v romantismu nové pojetí malby (a to jak v námětech, tak ve způsobu zacházení s malířskými prostředky), které v některých principech již předznamenává moderní malbu ve 20. století. V tom smyslu má v 19. století své mimořádné postavení krajinomalba (a zejména pak plenérová malba), jež si upevnila své autonomní postavení a díky svým velkým mistrům ukázala dosud netušené možnosti malířského sdělení a malířské práce. Také realismus podnítil řadu umělců k hlubšímu zkoumání skutečnosti, podstaty věcí a jejich psycho-fyzického vnímání a vedl k dalším revolučním změnám malířské formy. Ty se projevily jak v ná-sledujícím impresionismu, tak zejména v postimpresionistické malbě geniálních solitérů – především Paula Cézanna, Vincenta van Gogha a Paula Gauguina. Každý z nich transformoval prostou percepci v niterný a zcela osobitý umělecký výraz a stal se nepřímým zakladatelem dalších moderních malířských směrů – konkrétně kubismu, expresionismu a fauvismu – na počátku 20. století.
Základní proudy a vývojové etapy malířství v 19. století lze (jenom částečně chronologicky, vzhledem k jejich prolínání či paralelní koexistenci) rozdělit na:
- klasicismus
- romantismus
- realismus
- impresionismus
- postimpresionismus
- akademismus
- symbolismus a secesi
Aktuální obsah: |
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |