Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Signac, Paul

Stránka naposledy upravena 12:23, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    PAUL SIGNAC (1863 – 1935):   malíř, kreslíř, akvarelista a teoretik umění (Od Eugèna Delacroixe k neoimpresionismu; 1899); spolu s G. Seuratem zakladatel a hlavní představitel neoimpresionismu. K tomuto směru se přiklonil v roce 1884, kdy se seznámil s Georgesem Seuratem a byl ovlivněn jeho systematickým úsilím o vytvoření nové malířské metody na základě vlastních a Chevreulových teorií o vnímání barev. I když patřil k nejdůslednějším zastáncům pointilistické metody malby, na rozdíl od svého přítele Seurata ji dále nerozvíjel, ale spíše mechanisticky aplikoval na bázi čistých nelomených barev, např. k zachycení pobřežních scenérií, přístavů a lodí (často v Saint-Tropez, Port-en-Bessin či v Collioure) nebo ve své portrétní tvorbě.

    Významná díla:

    Cesta do Gennevilliers (1883; olej na plátně, Musée d’Orsay, Paříž);

    Snídaně (1886-1887; olej na plátně; Kröller-Müller Museum, Otterlo, Holandsko);

    Městská pláž, Collioure (1887; olej na plátně, Metropolitan Museum of Art, New York);

    Portrét Félixe Fénéona (Portrait deFélix Fénéon sur lEmail dun FondRyth-mique de Mesures et d’Angles, de Tons et de Teintes) (1890; olej na plátně; Museum of Modern Art, New York);

    Ženy u studny (1892; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž);

    Papežský palác, Avignon (1900; olej na plátně;  Musée d’Orsay, Paříž);

    Přístav v Saint-Tropez (1901; olej na plátně; National Museum of Western Art, Tokyo);

    Přístav v Marseilles (kol. r.1907; olej na plátně; Ermitáž, Sankt Peterburg, Rusko. Jedním z principů neoimpresionismu, který lze sledovat právě v Signacově malbě, je autonomnost barevného vidění, které již nyní nespočívá v objektivním popisu skutečnosti, ale je podřízeno použité zobra-zovací metodě, fyziologickým zákonitostem barevného vnímání a v neposlední řadě i subjektivnímu výtvarnému záměru umělce. Zatímco inspirativním zdrojem tohoto Signacova díla byly některé „mořské“ obrazy Williama Turnera, zesílený kolorismus Přístavu v Marseilles inspiroval nastupující fauvisty i protagonisty abstraktního malířství).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova