Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

Rousseau, Heri-Julien-Félix

Stránka naposledy upravena 13:24, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    HENRI-JULIEN-FÉLIX ROUSSEAU (zv. Celník; Le Douanier) (1844 – 1910):  malíř a nejvýznamnější představitel tvorby neškolených umělců-amatérů, pro niž se nejvíce vžil název naivní umění. Jako autodidakt si vytvořil vlastní výtvarný styl, který se vyvíjel mimo soudobé výtvarné tendence a k jehož základním inspirativním zdrojům patřily životní prožitky (u malíře přetvořené v poetickou formu narativního popisu), obdiv k moderní technice i láska k přírodě a k tajemné podobě exotiky. (Malířství se začal věnovat až poté, co byl, jako jediný živitel rodiny, předčasně uvolněn ze sedmileté vojenské služby (1868) a nastoupil zaměstnání na pařížském daňovém úřadě coby výběrčí mýta (1871)). Ze čtyř základních okruhů námětů – krajin, portrétů, květin a exotických výjevů, kterým se Henri Rousseau věnoval, tvoří nejpočetnější skupinu krajiny. Právě ty nejlépe dokumentují vývoj malířova stylu, jenž zde směřuje od naivního a popisného realismu (např. v obraze Karnevalový večer) až k bizarnímu a fantasknímu vegetabilnímu exotismu (např. v obrazechZaklínačka hadů nebo Sen).

    Významná díla:

    Karnevalový večer (1886; olej na plátně; Philadelphia Museum of Art, Filadelfie, Pennsylvánie. Obraz, jenž byl pod tímto názvem poprvé vystaven na Salónu nezávislých v roce 1886, představuje dílo základního významu pro poznání Rousseauovy tvorby a jeho malířských pokroků (např. v rea-listickém podání vegetace či ve vyjádření hloubky prostoru prostřednictvím několika prostorových plánů), kterých dosáhl před rokem 1890);

    Vlastní podobizna (1890; olej na plátně; Národní galerie, Praha. Na jednom ze svých nejznámějších děl, kterým začíná řada malířových portrétů pod širým nebem (které sám nazýval „portréty-krajiny“), presentuje Rousseau sám sebe coby malíře s jeho atributy – štětcem a paletou, na níž vepsal jména svých dvou manželek – Clémence a Joséphine);

    Válka (1894; olej na plátně; 114 x 195 cm; Musée d’Orsay, Paříž. Válka, s podtitulem Jezdci sváru, je jedním ze závažných umělcových děl, kterými přetvářel osobní prožitek v orginálně pojatou symboliku (za prusko-francouzské války v letech 1870 – 1871 se Rousseau zúčastnil těžkých bojů při obraně města Dreux). Postava s mečem a pochodní, která zde vzdáleně připomíná jednoho z Dürerových apokalyptických jezdců,uhání spolu s černým koněm krajinou, v níž zanechává zkázu v podobě zlámaných stromů a hromad zohavených mrtvol);

    Portrét ženy (Portrét slečny M.) (kol. r.1895; olej na plátně; Musée national Picasso, Paříž. K jisté proslulosti plátna, které snad vzniklo na objednávku neznámé osoby, přispěl Pablo Picasso, jenž je v roce 1908 zakoupil u vetešníka a k poctě jeho autora uspořádal ve svém ateliéru večírek);

    Spící cikánka (1897; olej na plátně; 129,5 x 200,5 cm; Museum of Modern Art, New York. Kromě osobního vnímání a prožívání skutečnosti, byly dalšími zdroji Rousseauovy imaginace obrazy – buď obrazy starých mistrů, které nastudoval při kopírování v Louvru, nebo obrazy soudobých akademiků, k nimž mimo jiné patřil i Léon Gérôme. Inspirován jeho romantickým plátnem Dva majestáty (Les Deux Majestés; 1883)  vytvořil ve Spící cikánce dílo dosud nebývalé poetiky, které pak o řadu let později zapůsobilo zvláště na surrealisty. Na rám obrazu, který téhož roku vystavil na Salónu nezávislých, napsal vysvětlení jeho obsahu: „Dravec, ačkoliv je nelítostný, váhá, má-li se vrhnout na svou oběť, která přemožena únavou upadla do hlubokého spánku.“ );

    Zaklínačka hadů (1907; olej na plátně; 169 x 189,5 cm; Musée d’Orsay, Paříž. Snad nejzdařilejší obraz z okruhu exotických krajin vznikl na objednávku paní Delaunayové, matky malíře Roberta Delaunaye, jejíž vyprávění o cestě do Indie (a zřejmě i svůj zážitek z návštěvy cirkusu Molier, který  tehdy v Paříži hostoval a jedním z jeho atraktivních čísel bylo i vystoupení zaklínaček hadů)  Rousseau převedl do díla v podobě bujné exotické vegetace, kterou prochází temná postava ženy-zaklínačky a vábí k sobě hady hrou na flétnu);

    Sen (1910; olej na plátně; 204,5 x 298,5 cm; Museum of Modern Art, New York. V kompozici druhé exotické krajiny-džungle, kterou malíř vystavil roku 1910 na Salónu nezávislých umělců (po obraze Buvol napadený tygrem), přibývají další  rekvizity tohoto Rousseauova oblíbeného žánru a vrcholí jeho smysl pro poetický fantazijně-dekorativní obraz. Důvod, proč zde, mimo objekty, které do pralesa patří, umístil divan s nahou ženou, vysvětlil Rousseau v dopise kritiku André Dupontovi takto: „Žena, jež si zdřímla na divanu, sní o tom, že je přenesena do pralesa a slyší přitom zvuk nástroje, na nějž hraje zaklínač…“).

    Další díla:

    Schůzka v lese (1886-1890; olej na plátně; National Gallery of Art, Washington);

    Svoboda vyzývá umělce k účasti na XXII. výstavě nezávislých umělců (1906; olej na plátně; Tokyo National Museum, Tokio);

    Hráči ragby (1908; olej na plátně; Solomon R. Guggenheim Museum, New York);

    Most v Sèvres (1908; olej na plátně; Puškinovo muzeum, Moskva);

    Buvol napadený tygrem (1908; olej na plátně; Cleveland Museum of Art, Cleveland, Ohio);

    Bryčka otce Junieta (1908; olej na plátně; Musée de l’Orangerie, Paříž).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.