Dramaterapie

je expresivně - terapeutická metoda, která používá prostředky dramatického umění. Jejím základem je vědomé konání jedince (dramo – jednání). Vyvíjela se spolu s psychodramatem, od kterého se však oddělila koncem 60. let 20. stol. Základní pojmy: katarze, distanc, hra v roli, simulace, alterace, charakterizace, reflexe atd.

jsou především založeny na tématech, která se během improvizací objevují spontánně. Dramaterapeut je tak součástí hry a za pomoci improvizace vede klienta, který však nehraje sám sebe. V psychodramatu je terapeut naopak režisérem a sám se do hraní rolí nezapojuje.

Součástí léčebných terapií jsou divadelní metody a prostředky, které lze také využívat v souvislosti s edukačním procesem (např. waldorfské školy).

 

neřeší jen konkrétní problém, ale prostřednictvím hry, příběhu nebo role se snaží rozšiřovat pohled na situaci a nalézat řešení nebo k němu přispět (např. zbavit se stresu moderní civilizace).

Těžištěm dramaterapie je proces spojený s prožitky tvorby založené na fantazii, metafoře, projekci atd., zaměřuje se na propojení emocionálních, racionálních, smyslových i somatických rovin.

 

mimická a řečová cvičení, dramatická a verbální hra, scénář, mýty a příběhy, hra v roli, práce s textem, vyprávění příběhů atd. Prostředky se s rozvojem techniky, experimentováním a získáváním nových poznatků z minulosti, přítomnosti i budoucnosti divadla stále rozšiřují.

1. Naladění, očekávání (navození příjemné atmosféry)

2. Warm-up – rozcvička (verbální nebo tělesná rozcvička, imaginace atd.)

3. Otevření hracího prostoru (např. rituál)

4. Nastartování hry (soustředění se, vysvětlení postupu, pravidel)

5. Personifikace (vstup do rolí), strukturovaná hra v roli (jedno téma pro celou skupinu), nestrukturovaná hra v roli (několik situací současně)

6. Závěr (zklidnění, sdílení, reflexe)

 

U dramaterapie je prožitek nástrojem změny chování nebo myšlení. Může zasahovat do struktury osobnosti, zaměřuje se na obnovování nebo zlepšování narušené vnitřní rovnováhy, zprostředkovává uvolnění a kontrolu pozitivních i negativních emocí v neodsuzujícím prostředí. Zvyšuje sociální integraci a zlepšuje interpersonální dovednosti. Profesně mají tedy k dramaterapii nejblíže speciální pedagogové, psychologové, lékaři a odborníci pracující v oblasti prevence sociálně patologických jevů.

 

Dramaterapie se prolíná s dramatickou výchovou (DV), která je vlastně učením na základě zkušenosti. Rozvíjí osobnost, klade větší důraz na intelektuální dovednosti a podporuje je aktivním prožitkem. Prozkoumávání a poznávání se děje prostřednictvím hry v roli nebo dramatického jednání v situaci. Cíle DV jsou pedagogické (osobnostní, sociální a morální rozvoj) a prostředky dramatické. DV však není nahodilá reprodukce např. divadelních představení ani prostředek k řešení kázeňských přestupků nebo psychických problémů.

 

Související hesla:

• Dramatická výchova
• Dramatizace
• Hraní rolí
• Psychodrama
• Simulace
• Strukturované drama