Přidat do kolekce              hodnotili 2 uživatelé

Dramaterapie

Stránka naposledy upravena 21:24, 6 Dub 2011 uživatelem Mgr. Věra Gošová

    Toto heslo bylo založeno Davidem Pokorným.

    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

     

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Dramaterapie

    je expresivně - terapeutická metoda, která používá prostředky dramatického umění. Jejím základem je vědomé konání jedince (dramo – jednání). Vyvíjela se spolu s psychodramatem, od kterého se však oddělila koncem 60. let 20. stol. Základní pojmy: katarze, distanc, hra v roli, simulace, alterace, charakterizace, reflexe atd.

    Dramaterapie neřeší jen individuální traumata za účelem jejich přenosu nebo přesunutí do vědomí. Pracuje se znaky a metaforami, využívá stylizaci a kreativitu. Je zaměřená na rozvoj dovedností orientovat se a přiměřeně reagovat v různých sociálních situacích.
     

    Forma a obsah

    jsou především založeny na tématech, která se během improvizací objevují spontánně. Dramaterapeut je tak součástí hry a za pomoci improvizace vede klienta, který však nehraje sám sebe. V psychodramatu je terapeut naopak režisérem a sám se do hraní rolí nezapojuje.
    Součástí léčebných terapií jsou divadelní metody a prostředky, které lze také využívat v souvislosti s edukačním procesem (např. waldorfské školy).
     

    Postupy dramaterapie

    neřeší jen konkrétní problém, ale prostřednictvím hry, příběhu nebo role se snaží rozšiřovat pohled na situaci a nalézat řešení nebo k němu přispět (např. zbavit se stresu moderní civilizace).
    Těžištěm dramaterapie je proces spojený s prožitky tvorby založené na fantazii, metafoře, projekci atd., zaměřuje se na propojení emocionálních, racionálních, smyslových i somatických rovin.
     

    Prostředky dramaterapie

    mimická a řečová cvičení, dramatická a verbální hra, scénář, mýty a příběhy, hra v roli, práce s textem, vyprávění příběhů atd. Prostředky se s rozvojem techniky, experimentováním a získáváním nových poznatků z minulosti, přítomnosti i budoucnosti divadla stále rozšiřují.
    V dramaterapii je velice důležitý prostor pro improvizaci, pro klientovo zkoumání svého prožívání i pro jeho spontánní projevy.
     
    Dramaterapeutický proces
    se skládá z částí, které se opakují v každé lekci a vytvářejí tím jeho strukturu.
    1. Naladění, očekávání (navození příjemné atmosféry)
    2. Warm-up – rozcvička (verbální nebo tělesná rozcvička, imaginace atd.)
    3. Otevření hracího prostoru (např. rituál)
    4. Nastartování hry (soustředění se, vysvětlení postupu, pravidel)
    5. Personifikace (vstup do rolí), strukturovaná hra v roli (jedno téma pro celou skupinu), nestrukturovaná hra v roli (několik situací současně)
    6. Závěr (zklidnění, sdílení, reflexe)
     
    U dramaterapie je prožitek nástrojem změny chování nebo myšlení. Může zasahovat do struktury osobnosti, zaměřuje se na obnovování nebo zlepšování narušené vnitřní rovnováhy, zprostředkovává uvolnění a kontrolu pozitivních i negativních emocí v neodsuzujícím prostředí. Zvyšuje sociální integraci a zlepšuje interpersonální dovednosti. Profesně mají tedy k dramaterapii nejblíže speciální pedagogové, psychologové, lékaři a odborníci pracující v oblasti prevence sociálně patologických jevů.
     
    Dramaterapie se prolíná s dramatickou výchovou (DV), která je vlastně učením na základě zkušenosti. Rozvíjí osobnost, klade větší důraz na intelektuální dovednosti a podporuje je aktivním prožitkem. Prozkoumávání a poznávání se děje prostřednictvím hry v roli nebo dramatického jednání v situaci. Cíle DV jsou pedagogické (osobnostní, sociální a morální rozvoj) a prostředky dramatické. DV však není nahodilá reprodukce např. divadelních představení ani prostředek k řešení kázeňských přestupků nebo psychických problémů.
     

    Doporučená literatura a odkazy <Upravit stránku>

    Literatura:
    • MACHKOVÁ, E. Základy dramatické výchovy. Praha: SPN, 1980.
    • VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Agentura Strom, 1998.
    • VALENTA, M. Dramaterapie. Praha: Portál, 2001.
    • MAJZLANOVÁ, K. Dramaterapia, Bratislava: Humanis, 1999.
    • VOŽDOVÁ, M. Formativní vliv dramaterapie na klienty s mentální retardací v ústavu sociální péče, Brno: PF MU, 2007.
    Odkazy:

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.