Přidat do kolekce              hodnotili 2 uživatelé

Strukturované drama

Stránka naposledy upravena 09:15, 27 Dub 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?

    Toto heslo bylo založeno Davidem Pokorným,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Výklad hesla:

    Forma sociálního učení „Strukturované drama“ (strukturovaná dramatická hra, školní drama, drama ve vyučování) je založena na prožitku, na porozumění lidskému chování, sobě i světu. Využívá divadelních postupů a technik. Vzniklo ve Velké Británii a u nás se začalo objevovat po roce 1989.
    Pro strukturované drama je základem téma, jehož části mohou být variovány, opakovány nebo i vynechány. Jednotlivé kroky se řídí výstavbou příběhu od jednotlivých elementů, anebo po jednotlivých scénách. Větší herní celky jsou orientovány spíše na objevování, průzkum nebo rekonstrukci. Menší celky na jevy nebo modelují situaci, ve které se uskutečňují konfliktní nebo nekonfliktní vztahy.

    Výstavba dramatického díla, Warwick Dobson:

    návnada (vyprovokování pozornosti a zvědavosti u žáků); budování víry (získávání důvěry a ochoty uvěřit v reálnost situace); akce (rozvíjení příběhu, zkoumání vztahů, zastavování, obměňování a řešení situací); vývoj (změna úhlu pohledu, hledání příčin, následků a souvislostí mezi fiktivním příběhem a vlastní zkušeností); reflexe (pochopení smyslu, schopnost výpovědi a porovnání s reálným životem).

    Výstavba dramatického díla, Morganová, Saxtonová:

    expozice (pravidla hry, průzkum kontextu); narůstání akce (seznámení s problémem); vyvrcholení; rozuzlení (vyřešení zápletky).
     
    V modelových situacích si žáci propojují své emoce a intelekt. Osvojují si tvořivé myšlení, poznatky se učí zevšeobecňovat a nacházet tak širší souvislosti. Získávají také některé divadelní zkušenosti (práce s napětím, prostorem, atd.) a v případě vhodných podmínek se učí používat i divadelní techniku (rekvizity, světlo, kostýmy atd.).
     
    Pedagog nejen dramatický proces předem připraví a poté organizuje, ale je i jeho přímým účastníkem, partnerem dětí. Aniž by to žáci postřehli, má však možnost zevnitř proces ovlivňovat a kontrolovat. Komentováním hru posunuje, zastavuje nebo nabízí alternativy. Žáci se však vždy rozhodují svobodně a samostatně. Učitel tedy střídá dvě polohy své činnosti (hru v roli a pedagogickou činnost). Je proto nutné, aby se jeho role dostatečně od ostatních aktérů lišila (vystupuje jako pomocník nebo spojenec, který informuje a nabízí alternativy; přijme roli jednoho z aktérů a prožívá i hledá řešení spolu s ostatními; jako oponent záměrně nesprávným tvrzením provokuje k lepší argumentaci; může být ten, kdo vzbuzuje soucit a potřebuje pomoc; nebo vystupuje jako autorita, zvláště v případech, když se příběh vyvíjí nežádoucím způsobem).
    U žáků pak pedagog sleduje jejich zájem; vlastní přispění a smysl pro odpovědnost k řešení problému; změnu osobního vztahu k problému; potřebu sdělit toto porozumění a ochotu vstoupit znovu s novým porozuměním do stejné dramatické situace.
     
    Některé techniky jsou společné i pro jiné metody dramatické výchovy (pantomima, konverzace, vyprávění příběhu zvukem atd.). Dělení speciálně zaměřených technik strukturovaného dramatu se podle teoretiků různí (techniky zaměřené na slovní projev: verbální technika, interview, vyprávění, vyšetřování atd.; techniky s pantomimou a hrou v roli: živé obrazy, životopisy, rituály a obřady atd.; techniky grafické a zvukové, které pomáhají charakterizovat prostředí atd.)
    Ve výsledném tvaru strukturovaného dramatu se vždy odráží možnosti všech zapojených aktérů. Žáci však nejsou pacienti ani klienti, ale v tzv. „bezpečí role“ a za pomoci vstřícné atmosféry dochází u nich ke spontánnímu a tvořivému projevu.

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu:

     

    Soubory 0

     

    Stránka je v těchto kolekcích:

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.