Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Didaktické testy

Stránka naposledy upravena 17:03, 3 Črvec 2011 uživatelem Mgr. Hana Havlínová, Ph.D.?
    Toto heslo bylo založeno Hanou Fišerovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    anglicky - achievement test

    Didaktický test je zkouška, která se zaměřuje na objektivní zjišťování úrovně zvládnutí učiva u určité skupiny osob. Od běžné zkoušky se liší tím, že je navrhován, ověřován, hodnocen a interpretován podle určitých předem stanovaných pravidel. Je to nástroj systematického zjišťování výsledků výuky v obou sférách, tj. v rozsahu a kvalitě vědomostí a zároveň v úrovni dovedností.

    Kvalitně připravený didaktický test je jednou z možností, jak může pedagog získat informace o tom, jak probíhá výuka a jakých výsledků žáci dosahují. (Průcha, 2009)

    Základními vlastnostmi didaktického testu jsou validita, reliabilita, praktičnost, obtížnost, citlivost. (Průcha, Walterová, Mareš, 2003)

    Historie testování

    Počátky testování spadají  do 2. poloviny 19. století, kdy se objevují první písemné zkoušky, které měly přesně propracované postupy pro hodnocení výsledků. Slovo test v souvisloti s měřením vědomostí žáků pravděpodobně poprvé použil v roce 1897 U. M. Rice, který jím označoval zkoušky jazykových vědomostí. Vývoj teorie i praxe testování vědomostí byl ovlivňován psychologií. Teorie testování se rozvíjela především v USA, propagátorem zde byl psycholog E. L. Thorndike.

    Počátky testování u nás jsou spojeny se jménem V. Příhody, který se během studií u E. L. Thorndika seznámil s teorií a praxí testování v USA a po návratu podnítil tvorbu testů zejména pro pokusné školy. Testy, které vznikaly v té době, byly na dobré úrovni a v praxi se velmi dobře osvědčily. Po roce 1948 nastalo období totálního odmítání testů. Teprve koncem 60. let 20. století lze opět pozorovat snahu oprostit se od jednostranných představ o školních testech. Tato diskontinuita je v české pedagogice patrná doposud. (Průcha, 2009)

    Druhy didaktických testů

    Každý didaktický test má své specifické vlastnosti a liší se tím, jaké informace lze jeho prostřednictvím získat. Testy lze rozdělit podle následujících hledisek:

    • měřená charakteristika výkonu

      • testy rychlosti zjišťují jakou rychlostí je žák schopen řešit určitý typ testových úloh, mají pevně stanovený limit a obsahují většinou snadné úlohy, předpokládá se, že všichni žáci úlohy ovládají
      • testy úrovně nepoužívají časové omezení, zjišťují úroveň vědomostí a dovedností, jsou nejčastěji používané na našich školách
    • dokonalost přípravy testu a jeho příslušenství

      • standardizované jsou profesionálně připravené testy, testování probíhá za jednotných podmínek, součástí je testový standard, který slouží k interpretaci a hodnocení dosažených výsledků
      • nestandardizované (učitelské, neformální) jsou testy, které nejsou ověřeny na větším počtu žáků a tudíž nejsou známy jejich vlastnosti, u těchto testů je riziko, že získané výsledky nebudou věrohodně zachycovat úroveň vědomostí, také interpretace u těchto testů je obtížnější
    • povaha činnosti testovaného

      • kogitivní test měří úroveň poznání u žáků
      • psychomotorický test zjišťuje výsledky psychomotorického učení
    • míra specifičnosti učení zjišťovaného testem

      • test výsledků výuky měří, co se žáci v dané oblasti naučili
      • test studijních předpokladů měří úroveň obecnějších charakteristik jedince, které jsou potřebné           k dalšímu studiu
    • interpretace výkonu

      • test rozlišující (test relativního výkonu) je výlučně používán v naší praxi, bývá označován jako test statisticko-normativní nebo jako NR test ( norm-referenced test), výkon je srovnáván s výkony ostatních žáků
      • test ověřující (test absolutního výkonu), bývá označován jako test kriteriální nebo jako CR test (criterion-referenced test), jeho úkolem je prověřit úroveň vědomostí žáka v přesně vymezené části učiva, nesrovnává se přitom s výkonem jiných žáků
    • časové zařazení do výuky

      • vstupní testy se zadávají na začátku výuky určitého celku učební látky a mají postihnout úroveň potřebnou pro zvládnutí učiva, mohou sloužit i jako podklad pro diferendovanou výuku
      • průběžné testy se zadávají v průběhu výuky a poskytují učiteli zpětnou vazbu k optimálnímu řízení výuky, neslouží většinou k hodnocení žáků, ale k hodnocení průběhu výuky
      • výstupní testy se zadávají na konci výukového období nebo na konci určitého celku a poskytují většinou informace pro hodnocení žáků, bývají označovány jako testy sumativní
    • tematický rozsah

      •  monotematické testy zkouší jediné téma učební látky
      • polytematické testy zkouší učivo několika tematických celků
    • míra objektivního skórování

      • objektivně skórovatelné obsahují úkoly, u nichž lze objektivně rozhodnout, zda byly řešeny správně, či nikoliv
      • subjektivně skórovatelné, označované jako esej testy, obsahují úkoly, u nichž nelze jednoznačně stanovit pravidla pro skórování (Průcha, 2009)

      Druhy testových úloh

      Testovou úlohou rozumíme otázku, úkol nebo problém obsažený v testu. Býva také používán termín testová položky (angl. item) nebo testový úkol.

      Rozlišujeme je podle způsobu, jak testovaná osoba úlohu řeší:

      • otevřené široké úlohy

        vyžadují rozsáhlejší odpověď, doporučují se u zkoušení komplexních vědomostí nebo dovedností osvojovaných v delším časovém období, jsou vhodné na zkoušení osvojení vašších úrovní učiva (např. řešení problémových situací)

      • otevřené úlohy se stručnou odpovědí

        požadují uvedení vlastní krátké odpovědi, např uvedení čísla, značky, symbolu, vzorce, jednoduchého grafu, určitého slova, popř. několika slov či věty, mohou být produkční (Co je jednotkou elektrického napětí?) a doplňovací (Hlavní město Francie je .............).

      • uzavřené dichotomické úlohy

        jsou zde předkládány dvě alternativy odpovědi, správnou žák označí (kroužkováním, podtržením), bývají označovány jako úlohy s dvojčlennou volbou nebo alternativní úlohy (angl. true-false item), jejich nevýhodou je, že správnou odpověď lze uhodnout i bez příslušných znalostí

      • uzavřené úlohy s výběrem odpovědí

        skládají se ze dvou částí - z problému nebo otázky a z nabídnutých odpovědí, základním typem je úloha, kdy se vybírá jedna správná odpověď, může se také vyžadovat výběr nesprávné odpovědi, v případě výběru většího počtu správných odpovědí hovoříme  o výčových úlohách, zvláštním typem jsou úlohy označované jako situační nebo interpretační, kdy vybíráme z většího počtu nabídnutých odpovědí, které plynou přímo z dané situace

      • uzavřené přiřazovací úlohy

        obsahují dvě skupiny pojmů, které přiřazujeme k sobě např. k názvům chemických prvků v jednom sloupci přiřazujeme jejich značky z druhého sloupce, pokud chceme zmenšit možnost uhodnutí, dáme do skupin různé množství pojmů

      • uzavřené seřazovací úlohy

        od testovaného se požaduje, aby uspořádal pojmy do řady podle určitého hlediska (chronologicky, podle velikosti, apod.)

        Instituce zabývající se sestavováním testových úloh a testů

        CITO - Centrální ústav pro vývoj testů v Nizozemsku

        IEA - Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání

        ÚIV  - Ústav pro informace ve vzdělávání  

        SCIO

        testování jehož se ČR zúčastnila:

        PISA - Programme for International Student Assessment (zjišťování výsledků patnáctiletých žáků různých zemí v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti).

        TIMSS - Trends in International Mathematics and Science Study (zjišťování úrovně znalostí a dovedností žáků vmatematice a přírodních vědách).

        PIRLS - Progress in International Reading Literacy Study (Mezinárodní výzkum čtenářských dovedností).

    Související hesla

    Pedagogická diagnostika

    Použitá literatura

    • PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. 1. Praha : Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.
    • PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.

    Doporučená literatura

    • CHRÁSTKA, M. Didaktické testy. Brno: Paido, 1999. ISBN 80-85931-68-0
    • HRABAL, V., LUSTIGOVÁ, Z., VALENTOVÁ, L. Testy a testování ve škole. Praha : SVI PedF UK, 1992. ISSN 0862156X
    • PŮLPÁN, Z. Základy sestavování a klasického vyhodnocování didaktických testů. Hradec Králové: Kotva, 1991. 148 s. ISBN 80-900254-4-7.
    Klíčová slova
    • Test
    • didaktický test
    • didaktika
    • testová úloha