Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Deprivace psychická

Stránka naposledy upravena 22:19, 3 Lis 2011 uživatelem Mgr. Hana Havlínová, Ph.D.?
    Toto heslo bylo založeno Lucií Knotovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

     

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Deprivací je strádání nedostatečným uspokojením nějaké důležité potřeby. Podle toho, o jakou potřebu se jedná, rozlišujeme deprivaci biologickou, sociální a psychickou.

    Výklad pojmu psychická deprivace

    Psychická deprivace je definována jako stav, kdy člověk dlouhodobě nemá dostatečnou příležitost k uspokojení některé ze svých základních psychických potřeb, nejčastěji potřeby trvalého vřelého citového vztahu a potřeby stimulace (smyslové podněty). Klasické práce Langmeira a Matějčka se zabývaly hlavně důsledky těžké deprivace dětí od útlého věku vyrůstajících v ústavech. Teprve později bylo více pozornosti věnováno i projevům a důsledkům psychické deprivace v rodinném prostředí.

    Následky psychické (emoční) deprivace

    • Narušení kognitivního a motorického vývoje dítěte

    V kojeneckém a batolecím věku bývá pravidlem vývojová retardace různého stupně v závislosti na závažnosti deprivačních zkušeností, apatie a pasivita dítěte, somatické neprospívání. U velmi těžkých forem deprivace může dojít i k poruchám tělesného vývoje. V případě lehčích forem psychické deprivace jsou typické některé vývojové nerovnoměrnosti a opožděné dosahování některých sociálně podmíněných vývojových mezníků a vývoje řeči.  Kognitivní oslabení je výraznější tam, kde se emoční deprivace kombinuje s nedostatkem podnětové stimulace.

    • Narušení vývoje osobnosti

    Narušena bývá zejména schopnost dítěte navazovat hlubší sociální vztahy.

    Nejčastější projevy chování a sociálních vztahů deprivovaných dětí

    Sociální hyperaktivita- tyto děti velice snadno a rychle navazují kontakt s dospělými a aktivně se dožadují jejich pozornosti, chybí jim strach z cizích lidí. Jejich vztahy ovšem zůstávají povrchní a rozptýlené, u starších dětí jsou časté špatné vztahy k vrstevníkům, obvykle se přidružují i poruchy chování.

    Sociální provokace- pozornost dospělých si získávají záměrnou provokací, agresivitou vůči druhým dětem i dospělým, destruktivním chováním apod. Tyto děti bývají zvýšeně úzkostné a velmi nezralé.

    Útlumový typ-  v kontaktu se sociálním prostředím, ale i v ostatních projevech jsou tyto děti pasivní až apatické. Časté bývá náhradní uspokojování citových a sociálních potřeb, zejména nadměrným zaměřením se na uspokojení potřeb biologických (přejídání, masturbace, časné zahájení sexuálního života  apod.)

    Jednotný klinický obraz citově a sociálně depriovaného dítěte neexistuje.  U většiny dětí bývá časná psychická deprivace spojena se sníženým sebehodnocením a trvalými obtížemi v navazování stabilních sociálních vztahů. Od školního věku se často vyskytují poruchy chování.  Pro dospívání je charakteristický sklon k nadměrné identifikaci s kulturou vrstevníků (často deviantní , zneužívání drog, alkoholu). Dlouhodobě podávají také psychicky deprivované děti ve škole obvykle horší výkon, než by odpovídalo jejich kognitivním schopnostem.

    Diagnostika

    Vyšetření při podezření na deprivaci musí být vždy komplexní s podrobnou anamnézou a důkladným průzkumem rodinných vztahů. Diferenciálně diagnosticky je v některých případech důležité odlišení mentální retardace od důsledků časné psychické deprivace. Na možnost vlivu deprivace je nutné pomýšlet také u dětí s poruchami chování nebo s disharmonickým vývojem osobnosti.  (Svoboda, Krejčířová, Vágnerová, 2009, s. 709-711)

    Použité zdroje a literatura

    • SVOBODA,M.;KREJČÍŘOVÁ D.,VÁGNEROVÁ, M.Psychodiagnostika dětí a dospívajících.Praha:Portál, 2009. ISBN: 978-80-7367-566-0.

       

    Klíčová slova
    • deprivace
    • psychická deprivace
    • sociální hyperaktivita
    • sociální provokace
    • útlumový typ