Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Francie

Stránka naposledy upravena 09:42, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Italské renesanční umění pronikalo do francouzského malířství ještě pomaleji než do architektury nebo sochařství. Jediným malířem, který se školil v Itálii a zasloužil se o počátky francouzské renesanční malby byl Jean Fouquet (kol. r.1420-1480), zakladatel tzv. loirské školy (pojmenované tak podle řeky Loiry, v jejímž údolí se nacházejí sídla francouzských králů, pro něž pracoval Jean Fouquet se svojí dílnou) a dvorní malíř Ludvíka XI.

    Naplno proniklo italské umění do Francie až v období manýrismu, když František I. a jeho nástupce Jindřich II. zahájili rozsáhlou výzdobu zámku ve Fontainebleau, k níž si vedle francouzských umělců přizvali i italské manýristy. Z Fontainebleau se tak stalo jedno z prvních ohnisek evropského manýrismu označované pro svůj vytříbený umělecký styl jako fontainebleauská škola.

    Mimo italský vliv se na dvoře vládnoucího rodu Valois rozvíjela portrétní malba, kde jako dvorní malíři působili otec Jean (asi 1480-1540/41) a jeho syn François (1505/10-1572) Clouetové, jejichž umění vycházelo zejména z vlámských a německých vzorů.

     

    JEAN FOUQUET (kol. r. 1420 – 1480):   miniaturista a portrétista; zakladatel francouzské renesanční malby. Po školení v Paříži u miniaturistů franko-vlámské školy pobýval v Itálii (1445-1448) a stal se tak jedním z prvních zaalpských umělců, v jejichž díle se projevil vliv italské renesance. Po návratu do vlasti pracoval jako „peintre du roy“ ve službách Karla VII., Ludvíka XI. a vysokých hodnostářů francouzského dvora, mj. i Éstienna Chevaliera, královského sekretáře a ministra financí Karla VII., pro něhož vytvořil ilustrace proslulé Knihy hodinek Éstienna Chevaliera (1452-1460; 40 z celkem sedmačtyřiceti ilustrací chová Musée Condé v zámku v Chantilly) s výpravnými figurálními výjevy a vedutami hradů a zámků malovanými ve stylu italské renesanční krajiny.

    Další díla:

    diptych z Melunu (pro hrob Éstienna Chevaliera v katedrále Notre-Dame v Melunu) (kolem r.1450; olej na dřevě. Levé křídlo diptychu, které se nyní nachází v Berlíně (Staatliche Museen), představuje Chevalierův portrét se sv. Štěpánem, zatímco pravé křídlo, které se nyní nachází v Antverpách (Koninklijk Museum voor Schone Kunsten) zobrazuje P. Marii s dítětem s obnaže-ným prsem (v ikonografické podobě zv. Madonna lactans – kojící Madona) a s rysy Agnèsy Sorelové – milenky Karla VII.);

    Portrét Karla VII. (kolem r.1445; olej na dřevě; Musée du Louvre, Paříž);

    Portrét Guillauma Jouvenela des Ursins (kolem r.1455; olej na dřevě; Musée du Louvre, Paříž);

    ilustrace rukopisu Les Antiquités Judaïques (Židovské starožitnosti) (kolem r.1465; inkoust a barevný pigment na pergamenu; Bibliothèque Nationale, Paříž. Podle staré rukopisné poznámky v knize, je Fouquet autorem devíti ilustrací rukopisu, z nichž patří k nejznámějším výjev se Stavbou katedrály);

    ilustrace rukopisu Grandes Chroniques de France (1455-1460; 51 miniatur na pergamenu; Bibliothèque Nationale, Paříž).

     

    Fontainebleauská škola:  pod vlivem italského manýrismu se francouzské renesanční malířství vyvíjelo od 1. poloviny 16.století, když František I. pozval (r.1530) k výzdobě svého zámku poblíž Paříže ve Fontainebleau florentského manýristu Rosa Fiorentina, k němuž se později připojil Boloňan Francesco Primaticcio; ti zde pracovali společně s dalšími italskými, francouzskými a vlámskými malíři a dekoratéry, k nimž mj. patřili Benvenuto Cellini (1500-1571), Niccolò dell’Abbate (1509/12-1571), Jean Cousin starší (kol.1490-1560) a Antoine Caron (kol.1515-1593), a řídili veškeré dekorativní práce. Vytvořili zde jedno z prvních evropských center manýrismu, obvykle označované jako (první) fontainebleauská škola.Za vlády Jindřichů III. a IV. pak vznikla i tzv. druhá fontainebleauská školas malíři převážně domácího původu, která již pracovala nezávisle na cizích vzorech. K jejím nejvýznačnějším umělcům patřili Martin Fréminet (1567-1619), Ambroise Dubois (1543-1614), Jacques de Bellange (kol. 1575-kol. 1617) a Toussaint-Dubreuil (1561-1602).

    Náměty intelektuálně zjemnělého dvorského stylu fontainebleauské školy se často zabývaly smyslnými scénami v rámci různých mytologických příběhů nebo portrétní malbou, která se, podobně jako mytologie, vyznačuje rafinovanou artistní elegancí, určitou dávkou erotismu a precizně provedenými detaily (Diana z Poitiers; kol. r.1550; tempera na dřevě; Offentliche Kunstsammlung, Basilej; Diana jako lovkyně; kol. r.1550; olej na dřevě; Musée du Louvre, Paříž; Žena při toaletě; kolem r.1590; olej na dřevě; Offentliche Kunstsammlung, Basilej).

    JEAN COUSIN starší (kol. 1490 – 1560):  jeden z předních představitelů francouzského manýrismu, autor mnoha proslulých gobelínů (Sv. Mammès a vévoda Alexander; 1541; 440 x 450 cm; Musée du Louvre)a zřejmě i jednoho z prvních francouzských aktů v tizianovském stylu s názvem Eva Prima Pandora (kol. r.1550; olej na dřevě; Musée du Louvre, Paříž).

    JEAN CLOUET (asi 1480 – 1540/41): jeden z hlavních představitelů francouzské renesanční malby,
    jenž působil od roku 1516 jako dvorní malíř králů z rodu Valois (Františka I. a jeho následovníků) na dvoře v Tours a v Paříži. Jako portrétistavytvořil (vedle asi stotřiceti kreseb) řadu psychologicky přesných portrétů členů královské rodiny a představitelů dvora i několik portrétů panovníka, z nichž patří k nejlepším Podobizna Františka I. (1525-1530; olej na dřevě; Musée du Louvre, Paříž).

    FRANÇOIS CLOUET (1505/10 – 1572): syn Jeana Cloueta, po němž převzal úlohu dvorního portrétisty Valoisů (postupně pracoval pro Františka I., Jindřicha II., Františka II. a Karla IX.). Zvláštní
    místo v jeho tvorbě zaujímá 54 zachovaných kreseb olůvkem a rudkou, které jsou mj. dokladem
    vlivu (nebo školení) Hanse Holbeina mladšího.

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.