Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Čechy a Morava

Stránka naposledy upravena 09:56, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Raná a vrcholná renesance: pozdně gotické formy přežívaly v nástěnné, deskové i knižní malbě až do 16.století, přičemž její umělecká úroveň nepřesahovala průměr. V oboru deskové malbybyl nejvýznamnějším malířem v Čechách Mistr litoměřického oltáře,jehož dílna působila v Praze v první čtvrtině 16. století. Ve druhé čtvrtině 16. století se u nás vyvíjela desková malba pod vlivem saské školy, a to zvláště v severozápadních Čechách, kde působil Mistr I.W.,žák Lucase Cranacha staršího.

    S rozvojem portrétní malbysouviselo zakládání portrétních galerií na šlechtických sídlech (např. Lobkoviců v Roudnici, dnes v Nelahozevsi, Rožmberků v Českém Krumlově, Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou nebo pánů z Hradce v Jindřichově Hradci).

     

    MISTR LITOMĚŘICKÉHO OLTÁŘE: nejvýznamnější malíř jagellonského období na přelomu 15. a 16.století, žák Mistra křivoklátského oltáře a jeho blízký spolupracovník. Jak ukazují jeho raná díla, zejména Litoměřický oltář (po r.1500; Severočeská galerie a děkanský kostel Všech svatých, Litoměřice) s pašijovými a mariánskými výjevy, byl zpočátku ovlivněn podunajskou školou, a to především ve využití světla a barvy a v důrazu na krajinu, jako integrální složky obrazu. Jeho
    pozdější práce již směřují k renesanční monumentalitě (zejména po návštěvě severní Itálie, kde poznal benátské malířství pozdního quattrocenta), hlavně ve smyslu budování obrazového prostoru, objemů a charakterových typů postav. Sem patří především Triptych strahovský (kol. r.1505; Národní galerie, Praha) s výjevem Navštívení Panny Marie na střední desce, Portrét nejvyššího kancléře Albrechta z Kolovrat (1506; Kistersova sbírka, Meersburg,) a Votivní deska Jana z  Wartenberka (před r.1508; v současnosti již jenom jako kopie; Národní galerie, Praha) s Posmíváním se Kristu. Umělci jsou připisovány i nástěnné malby ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě (před r.1509) s výjevy ze svatováclavské  legendy  (doplněnými  panovnickými  portréty  Vladislava  II.  a  jeho manželky Anny  z  Foix), z nichž např. monumentálně pojatá kompozice Příjezdu sv. Václava na říšský sněm je nejlepším příkladem autorova již plně vyzrálého renesančního slohu.

     

    Knižní malba se uplatňovala hlavně v chorálních knihách (graduálech – zpěvnících liturgických písní a kancionálech) utrakvistických i katolických literátských bratrstev při městských kostelech. Nejvýznačnější památkou toho druhu je Kancionál litoměřický (před r.1520) s celostrannými obrazy (Kázání Mistra Jana Husa a Upálení Mistra Jana Husa)provedenými podle Dürerových předloh. Z pražských iluminátorů vynikli Fabián Puléř,autor Svatovítského graduálu (1552), a Matouš Ornys,autor Litomyšlského (1563) a Třebenického kancionálu (1575); v Chrudimi působil Matouš Radouš,tvůrce Královéhradeckého graduálu (1596-1604).

     

    Manýrismus (rudolfínské umění): ke konci vlády Maxmiliána II. a za panování Rudolfa II. působila na císařském dvoře v Praze velká skupina umělců různého původu (většinou Němců nebo Nizozemců), kteří byli školeni hlavně v Itálii a jejichž společným uměleckým slohem byl mezinárodní manýrismus. Specifičnost rudolfínského umění určovala jednak osobnost samotného Rudolfa II., jednak široká oblast různých tvůrčích zaměření umělců, z nichž každý byl representantem určitého proudu v rámci manýristického umění:

    ■      tak např. Bartholomaeus Spranger (1546-1611),představitel římsko-parmské malby, vynikl jako ryzí figuralista, malíř mytologií a alegorií;

    ■      Hans von Aachen (1552-1615) byl především vynikající kreslíř a portrétista tvořící pod vlivem římské a benátské malby;

    ■      Josef Heintz st. (1564-1609),představitel correggiovsko-barrocciovské malby, vynikal jako malíř rozměrných mytologických a náboženských kompozic;

    ■      Giuseppe Arcimboldo (1527-1593) se proslavil svou bizarní fantazií jako tvůrce originálních seskupení živých a neživých věcí s alegorickými obsahy;

    ■      Roelandt Savery (1576-1639),mnohostranný krajinář, dovedl skloubit žánr s krajinou a proslavil se také jako malíř symbolických seskupení zvířat ve fantastickém krajinném prostředí zvaném ráj);

    ■      Joris Hoefnagel (1542-1600),nizozemský malíř, kreslíř a rytec, byl specialistou na drobnomalbu a vynikl zvláště jako malíř rostlin, živočichů a topograficky přesných pohledů na evropská města;

    ■      Egidius Sadeler (asi 1570-1629),grafik-mědirytec, reprodukoval ve svých dílech díla rudolfínských mistrů a zasloužil se tak o jejich rozšíření po celé Evropě.

     

    BARTHOLOMAEUS SPRANGER (1546 – 1611): nejvýznamnější představitel rudolfínské malby. V Praze se usadil v roce 1580 a rozvíjel zde své bohaté zkušenosti z italského (především parmského, římského, florentského a benátského) a severského manýrismu. Zaměřoval se na velké figurální kompozice s ženskými postavami,jejichž jemně smyslnou eleganci zdůrazňoval efektně nasazenými světly a zvláštní škálou chladných pleťových tónů. Jeho zásadní vliv na mezinárodní manýrismus zprostředkovaly mj. i jeho kresby ze 70. let,které ve svých grafických listech reprodukoval
    Hendrick Goltziusa které pak byly (společně s obrazy) kopírovány až do 2. poloviny 18. století.

    Díla dochovaná v pražských sbírkách:

    Zmrtvýchvstání Krista (kol. r.1576; olej na dřevěné desce; Národní galerie);

    Epitaf zlatníka Müllera se Zmrtvýchvstáním Krista(kol. r.1590; olej na plátně; Národní galerie);

    Alegorie triumfu Věrnosti nad Osudem (Alegorie osudu sochaře Jana Monta)(1607; olej na dřevě; Obrazárna Pražského hradu);

    Sebevražda Sofonisby (kol. r.1610; olej na plátně; Národní galerie).

    HANS VON AACHEN (1552 – 1615):  přední představitel rudolfínského umění činný na pražském dvoře od roku 1597. Pro císaře pracoval nejenom jako dvorní malíř, ale i jako obstaravatel uměleckých děl pro císařské sbírky a neoficiální vyslanec. Již v době svého školení v rodném Kolíně nad Rýnem si osvojil základy vlámské portrétní a žánrové malby, které pak zdokonaloval studiem v Itálii (hlavně v Benátkách, Římě a Florencii). Další podněty získal ve službách Rudolfa II., kdy hodně cestoval a poznával nové, již barokní tendenceitalského umění, především v díle rodiny Carracciů.

    Aachenovo dílo je velmi rozsáhlé a mnohotvárné; vedle mnoha podobizen zahrnuje i mytologické a náboženské obrazy, alegorie, drobné kabinetní obrázky i žánrové scény.

    Díla dochovaná v pražských sbírkách:

    Podobizna malíře Josefa Heintze (před r.1587; olej na plátně; Národní galerie);

    Hlava dívky (kol. r.1600; olej na plátně; Obrazárna Pražského hradu);

    Sebevražda Lukrécie (kol. r.1601; olej na plátně; Národní galerie);

    Panna Maria při kázání (kol. r.1610; olej na plátně; Národní galerie);

    Podobizna císaře Matyáše jako českého krále (po r. 1612; olej na plátně; Obrazárna Pražského hradu).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova