Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Raná renesance v Itálii

Stránka naposledy upravena 09:22, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Také první významná díla renesančního malířství (podobně jako architektury a sochařství) vznikala ve Florencii. O překonání pozdně gotického tvarosloví mezinárodní gotiky se zde svým pozdním dílem (zejména scénami ze života sv. Františka v kapli Bardiů ve františkánském  kostele Santa Croce) zasloužil Giotto (vl. jm. Ambrogio di Bondone), kterého dějepisec Giorgio Vasari označil zapředstavitele prvního stupně obrody umění (rinascità) po éře středověku. Na něho navázal Masaccio označovaný G.Vasarim spolu s dalšími umělci za představitele druhého stupně obrody umění a (vzhledem ke svému významu) za přímého zakladatele raně renesanční malby.

     Vývoj malířství italského quattrocenta lze rozdělit do několika hlavních škol:

    -          florentská škola, jejímž zakladatelem byl Masaccio (1401-1428), řešila především problémy výstavby prostoru a modelace objemu, přičemž kladla důraz na přesnou kresbu;

    -          umbrijská škola, jejímž hlavním představitelem byl Piero della Francesca (1420-1492), se zabývala možnostmi zobrazení prostoru jednak pomocí lineární perspektivy, jednak využitím dalších možností iluzívního zobrazování pomocí světla a stínu, vzdušné perspektivy, barevných kontrastů apod.;

    -          benátská škola, kterou založil Giovanni Bellini (kol.1430-1516), kladla hlavní důraz na užití barvy v různých světelných podmínkách a působivost celkové barevné harmonie obrazu;

    -          padovská škola, kterou representoval Andrea Mantegna (kol.1431-1506), se zabývala dalšími možnostmi iluzivního využití perspektivy a důkladným studiem anatomie postav, které zobrazovala v překvapivých a iluzívně expresívních zkratkách.

     

    Podřízené kapitoly:

     

     

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova