Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Španělsko

Stránka naposledy upravena 09:43, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Renesanční malířství pronikalo do Španělska s příchodem italských malířů od poslední čtvrtiny 15.století. Prvním ryze renesančním španělským malířem byl Pedro Berruguete  (1450/1455-1504), otec sochaře a architekta Alonsa Berrugueta, v jehož tvorbě se ještě prolíná původní vlámská orientace španělského malířství  s  prvky rané italské renesance,  především tvorby Piera della  Francesca. V portrétní malbě vynikl Alonso Sánchez Coello (1531-1588), který pracoval pro španělskou královskou rodinu. Měl řadu žáků, z nichž byl jeho pokračovatelem (v oboru dvorského portrétu) např. Juan Pantoja de la Cruz (1553-1608).

    Španělský  manýrismus  se nejdříve objevil v obrazech Luise de Moralese (1509-1586), který se inspiroval zejména dílem italského manýristy Parmigianina. Za největšího španělského manýristu je však považován Kréťan Domenikos Theotokópulos, zvaný El Greco (1541-1611), který se školil na Krétě a v Benátkách, ale žil a tvořil v Toledu.

    ALONSO SÁNCHES COELLO (1531 – 1588): nejvýznamnější představitel španělského dvorského portrétu 16.století, dvorní malíř Filipa II. a zakladatel madridské školy. Z rozsáhlého souboru jeho portrétů členů královské rodiny vynikají podobizny Filipových dětí, např.CatalinyMicaely de Austria(kol. r.1587; olej na plátně; Museo Nacional del Prado, Madrid) nebo Infantek Isabely Clary Eugenie a Cataliny Micaely (1571; olej na plátně; Museo Nacional del Prado, Madrid), provedené s minuciózní precizností ve stroze elegantním stylu.

     

    LUIS DE MORALES zv. El Divino(1509 – 1586):významný představitel španělského manýrismu činný v Seville a v Madridu. Malíř především náboženských obrazů,ve kterých uplatňoval typické prvky malířského manýrismu, jakými jsou například protáhlé postavy, neobvyklé postoje, scénické osvětlení, chladné barvy a expresivita. To dokládají jeho Ecce Homonebo obrazy Piet a Madon (Madona s dítětem; kol. r.1570; olej na dřevě; Madona s Ježíškem a malým Janem Křtitelem; kol. r.1550; olej na plátně; Museo Nacional del Prado, Madrid), které maloval pro španělské i portugalské kláštery.

    EL GRECO  vl.jm. Domenikos Theotokópulos (1541 - 1614):  narozen na Krétě; nejvýznamnější malíř
    španělského manýrismu a zároveň jeden z nejoriginálnějších umělců v dějinách malířství. I když
    přejal manýristicky výrazný kolorit a protáhlé tvary postav, vyznačuje se jeho dílo spíše byzantskými prvky (např. plošným pozadím, ostře zalamovanými liniemi, frontálním zobrazováním figur apod.), než obecnými principy evropské renesance. Podle toho lze předpokládat, že první malířské školení získal na Krétě v oboru malby ikon. Velmi brzy však odešel do Benátek, kde se stal zřejmě Tizianovým žákem a kde byl ovlivněn dalšími benátskými mistry, především Tintorettem a Bassanem. Po několikaletém pobytu v Římě (1570-1575/76) pak odešel do Španělska, krátce působil v Madridu, až se nakonec natrvalo usadil v Toledu (asi od r.1585). Zde vytvořil svá nejlepší díla, jejichž námětem jsou náboženské výjevy nazírané jakoby ve stavu vzrušeného hnutí mysli nebo mystického zážitku.Způsob jejich barevného, světelného a pohybového ztvárnění záměrně ruší veškerá pravidla renesančního zobrazování a všechny výrazové prostředky (včetně rukopisu) jsou zde podřízeny snaze o maximální expresivitu výrazu.

    Hlavní díla:

    Kristus je svlékán z roucha (Espolio) v sakristii katedrály v Toledu (1577-1579; olej na plátně; 285 x 173 cm. První velké dílo, které El Greco vytvořil na půdě Španělska, představuje vlastně dramatický portrét Krista těsně před jeho ukřižováním. Jeho velká postava v červeném mučednickém rouchu zde zcela vyplňuje střední část obrazové kompozice, zatímco ostatní postavy plošně seskupené kolem, z nichž některé jsou oříznuty rámem, vytvářejí dojem otevřeného prostoru,do něhož je zahrnut i divák jako virtuální účastník klíčové události dějin);

    Adorace jména Ježíš (Alegorie Svaté ligy, Sen Filipa II.) (1578-1579; olej na plátně; Monasterio de San Lorenzo, El Escorial. Alegorický výjev zřejmě znázorňuje, mimo jiné interpretace, adoraci Ježíšova jména,resp. Ježíšova anagramu IHS, k němuž se modlí jednak zástupy andělů v nebi, jednak zástupy spravedlivých na zemi. Mezi nimi se v popředí nacházejí i postavy papeže Pia V., Filipa II. a dóžete Lodovica Moceniga, jakožto reprezentantů států protiturecké tzv. Svaté ligy – Papežského státu, Španělska a Benátek);

    Pohřeb hraběte Orgaze v kostele Santo Tomé v Toledu (1586-1588; olej na plátně; 480 x 360 cm. Námětem jednoho z nejproslulejších El Grecových obrazů je zázračný pohřeb hraběte Gonzala Ruize z Orgazu, jehož ostatky podle legendy pohřbili v toledském kostele sv.Tomáše sv. Augustin a sv. Štěpán. Podobně jako v obraze Adorace jména Ježíš zde malíř typicky manýristickým způsobem spojil (a zároveň výrazně kompozičně oddělil) dvě časoprostorové roviny: pohřební obřad na zemi a uvítání hraběte v nebi. V řadě historických osobností přihlížejících pohřbu lze identifikovat i samotného El Greca a jeho syna Jorge Manuela, jenž zde klečí vlevo před františkánským mnichem a v kapse má šátek s datem svého narození (1578));

    Podobizna kardinála Fernanda Niña de Guevary (1596-1600; olej na plátně; 170,8 x 108 cm. Metropolitan Museum of Art, New York. Pronikavě psychologický portrét generálního inkvizitora inspiroval svým pojetím nejenom portrétní umění Diega Velázqueze, ale i některých umělců moderní doby, jako například Francise Bacona nebo Pabla Picassa);

    Pátá pečeť Apokalypsy (Zjevení sv. Jana) (1608-1614; olej na plátně; Metropolitan Museum of Art, New York. Vrcholné dílo El Grecova pozdního tvůrčího období, které již nestačil dokončit a které představuje jeden ze tří oltářních obrazů pro Taverův špitál v Toledu, lze považovat za výraz jeho uměleckého kreda. Vypjatá expresivita, s jakou zobrazil svou vizi otevírání páté pečeti, zde koresponduje s neméně expresívním líčením budoucích událostí v knize Zjevení sv. Jana. Za postavou svědka v předním plánu obrazu se zmítají v mukách nazí mučedníci volající k Bohu, nad nimiž se vznášejí andělé a přinášejí jim bílý oděv - symbol očisty v utrpení pro Beránka-Spasitele);

    Pohled na Toledo s plánem města (1608-1614; olej na plátně; 132 x 228 cm; Museo de El Greco, Toledo. Obraz města, které se stalo El Grecovým druhým domovem, není obvyklou vedutou, ale spíše jakýmsi vyjádřením umělcova mystického stavu duše, která je náhle ozářena bleskovým světlem poznání. Postava chlapce, který zde v popředí drží mapu města, má zřejmě představovat umělcova syna Jorge Manuela, jemuž by však v době vzniku obrazu mělo být více jak 30 let);

    Láokoón (1610; olej na plátně; 142 x 193 cm. National Gallery of Art, Washington. Také tímto jediným obrazem, v němž zpracovává mytologický námět, umělec alegoricky vyjádřil svůj osud i své  umělecké kredo, a to v  tragické postavě Apollónova kněze z Tróje, jako zneuznaného génia a hlasatele pravdy. Bájnou Tróju zde v pozadí nahrazuje El Grecovo rodné město Toledo  s branou Visagra a před ní čekajícím „trojským" koněm).

    Další díla:

    Umučení sv. Mořice a thébské legie (1580-1582; olej na plátně; 448 x 301 cm; Monasterio de San Lorenzo, El Escorial);

    Sv. Ondřej a sv. František (1595; olej na plátně; Museo Nacional del Prado, Madrid);

    Zmrtvýchvstání (1596-1600; olej na plátně; 275 x 127 cm; Museo Nacional del Prado, Madrid. Nejlukrativnější zakázku, jejíž honorář činil přes 6000 dukátů, získal El Greco na hlavní oltář pro kolej doni Maríe de Aragón, který mělo zdobit sedm obrazů a šest soch. Právě v obrazech tohoto oltářního cyklu poprvé naplno rozvinul svůj „malířský mysticismus“, který zejména charakterizují protáhlé tělesné tvary, světelné efekty, disharmonické barevné kombinace (zlatavá žluť, blankytná modř, růžovofialová červeň a žlutobronzová zeleň) a extatická gesta);

    výzdoba kostela Santo Domingo el Antiguo (1577-1579);

    výzdoba kaple sv. Josefa v Toledu (1597-1599);

    výzdoba kaple Špitálu de la Caridad v Illescas (1603-1605);

    výzdoba kaple Isabely de Oballe v kostele San Vicente v Toledu (1608-1613);

    Hortensio Félix Paravicino (1610; olej na plátně; Museum of Fine Arts, Boston);

    cyklus Krista a apoštolů (Apostolados) (1610-1614; olej na plátně; Museo de El Greco, Toledo);

    Klanění pastýřů  (1612-1614; olej na plátně; 319 x 180 cm; Museo Nacional del Prado, Madrid).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova