Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Environmentální výchova

Stránka naposledy upravena 13:48, 27 Kvě 2015 uživatelem Pavlína Hublová
    Toto heslo bylo založeno Janem Činčerou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Výklad hesla

    Hlavním cílem environmentální výchovy je odpovědné environmentální chování, tj. takové chování, kdy lidé berou při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života. Úkolem environmentální výchovy pak je vybavit k tomuto cíli žáky odpovídajícími znalostmi, dovednostmi a motivací.

     

    Environmentální výchova se začala rozvíjet od 70. let 20. století v severní Americe a v západní Evropě v souvislosti s diskusí o problémech životního řešení a nutnosti dohodnout se na strategii k jejich řešení. V roce 1977 pak byla na konferenci v Tbilisi přijata základní definice environmentální výchovy, ze které se vychází dodnes.

    Environmentální výchova má za sebou čtyřicet let vývoje a existuje proto řada názorů na to, jak jí efektivně realizovat. V prvním období se předpokládalo, že klíčem k odpovědnému chování jsou především znalosti o ekologii. V řadě zemí včetně České republiky je toto pojetí dosud silně zakotveno. Výzkumy ale prokázaly, že jednoduchá vazba "znalosti - postoje - chování" v environmentální výchově nefunguje a že chování je výsledkem souhry řady vzájemně se ovlivňujících faktorů.

    Od 80. let se proto zejména v severní Americe začal prosazovat model environmentální výchovy, který se opíral o výsledky zkoumání faktorů ovlivňujících odpovědné environmentální chování. Podle něj je je u malých dětí nejdůležitější rozvíjet vztah k přírodě (environmentální senzitivitu) a porozumění základním ekologickým principům (např. toky energie, cykly). U starších je pak hlavní důraz kladen na analýzu environmentálních problémů a konfliktů (environmentálními konflikty se myslí to, jak je existující problém reflektován různými zájmovými skupinami ve společnosti). K tomu je klíčové rozvíjet u dětí výzkumné dovednosti, jako je třeba schopnost formulovat výzkumnou otázku, sbírat, vyhodnocovat a prezentovat data. Žáci pak samostatně analyzují vybraný environmentální konflikt, vyhodnotí úhly pohledu jednotlivých zainteresovaných stran, možná řešení a vyjádří k němu svoje stanovisko. Na analýzu problémů a konfliktů pak navazuje rozvoj akčních dovedností a znalostí, tj. žáci se na konkrétních příkladech vlastní zkušeností učí jak mohou k řešení konfliktu sami přispět.

    K uvedenému modelu existuje řada alternativ. Od 90. let se mluví o tzv. výchově k udržitelnému rozvoji, která je někdy chápána jako nová vlna environmentální výchovy. Často je s tímto pojmem spojován větší důraz na procesní stránku výuky, akční kompetence a místní problematiku.

    Jinými alternativními přístupy jsou  např. výchova o Zemi (earth education), lokální výchova (place-based education) či hlubinně ekologická výchova. S environmentální výchovou dále úzce souvisí environmentální interpretace, zaměřená na reflexi konkrétní lokality (nejčastěji přírodní)  či globální výchova, ve které je environmentální výchova jedním z hlavních témat.

    V České republice se pojem environmentální výchova používá záměnně s pojmy environmentální výchova, vzdělávání a osvěta (EVVO) či se starším pojmem ekologická výchova.

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu

    Literatura:

    • ČINČERA, Jan. Environmentální výchova. Od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007.  ISBN 978-80-7315-147-8.
    • DAŇKOVÁ, Lenka; KULICH, Jiří; TOUŠKOVÁ, Blanka. Škola pro život II. Jak na ekologickou / environmentální výchovu po zavedení Rámcových vzdělávacích programů. Praha: Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, 2009. ISBN 978-80-903345-9-5.
    • HORKÁ, Hana. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3750-4.
    • HUNGERFORD, Harold; PEYTON, Ben R.; WILKE, Richard J. Goals for Curriculum Development in Environmental Education. The Journal of Environmental Education, 1980, Vol. 11, Iss. 3, p. 42-47. ISSN 0095-8964.
    • HUNGERFORD, Harold R.; VOLK, Trudi L. Changing Learner Behavior Through Environmental Education. The Journal of Environmental Education, 1990, Vol. 21, Iss. 3, p. 8-21. ISSN 0095-8964.
    • MATRE, Steven van. Earth Education .. a new beginning. Greenville: The Institut for Earth Education, 1999.
    • PALMER, Joy A. Environmental education in the 21st Century. London; New York: 2003.
    • SOBEL, David. Place-Based Education: Connecting Classrooms & Communities. Barrington: The Orion Society, 2005. ISBN 0-913098-55-8.

     
    Doporučená periodika:

    • Bedrník - časopis pro ekogramotnost. Horní Maršov: SEVER - Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory, 2002-. ISSN 1801-1381.
    • Envigogika [online]. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 2006-. Dostupné na WWW: <http://www.czp.cuni.cz/envigogika>. ISSN 1802-3061.

    Tweet z komentáře:

    Soubory 1

    SouborVelikostDatumAutor
     environmentální výchova.doc
    příklady činností k EV v MŠ
    48 kB14:41, 6 Zář 2009Michaela Gondeková