Obsah
Žádné titulkyArchitektura 19. století představuje široké spektrum architektonického projevu, v němž se vytváří přechod mezi klasickou a moderní architekturou. Církev se svojí sakrální architekturou a aristokracie se svojí palácovou architekturou přestávají být zadavateli staveb a tím i nositeli architektonického stylu. Začíná se vytvářet nová demokratická kultura založená na osobní svobodě jednotlivce, průmyslové výrobě a tržním prostředí, která přináší potřebu nové architektury pro průmyslovou velkovýrobu, urbanizaci a technizaci městského prostředí. Mění se úloha architekta, který již nepracuje ve službách svého jediného zadavatele, ale sám si vyhledává své zákazníky, kterými jsou zejména podnikatelé, stát nebo obce. Zároveň se na architektonickém díle podílí více architektů, kteří musí řešit nejenom výtvarnou, ale s postupující náročností staveb i ryze technickou stránku architektury.
Architektura (především 2. poloviny 19. století) tak vyrůstá ze složitě hledané rovnováhy mezi úlohou architekta, presentujícího výtvarný názor na vzhled stavby, a inženýra (konstruktéra), jehož úkolem je zajistit realizaci a správnou funkci stavby.
Složitý vývoj architektury lze rozdělit na několik základních etap, v nichž probíhaly základní slohotvorné proměny:
- klasicismus (neoklasicismus; do 30. let);
- historismus do 1. poloviny století;
- historismus a eklekticismus ve 2. polovině století;
- tzv. inženýrskou architekturu;
- secesi (od 90. let).
Aktuální obsah: |
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |