Obsah
Žádné titulkyNĚMECKO: německá neoklasicistní architektura byla již od počátku silně ovlivněna vědeckou a výzkumnou činností německých archeologů v Řecku, a proto se nejvíce ze všech evropských zemí přibližovala antickým (hlavně řeckým) vzorům. Centrem neoklasicismu se zde stal především Berlín za vlády Friedricha Wilhelma II. (1786-1797) a později také Mnichov v období vlády Ludvíka I. Bavorského (1825-1848).
Za zakladatele berlínské školy (a Akademie v r.1799) je možno považovat Heinricha Gentze (1766-1811) a architekta francouzského původu Friedricha Gillyho (1772-1800), talentovaného novátora, který však zemřel v mladém věku. Vůdčí osobností architektury a berlínského uměleckého života se poté stal Gillyho žák Karl Friedrich von Schinkel (1781-1841), jenž se vedle své hlavní profese zabýval také scénografií, malířstvím a literaturou.
Mnichovský neoklasicismus dosáhl vrcholu v tvorbě Lea von Klenze (1784-1864), jehož klasicistní architektura již vychází z romanticky motivovaného historismu a čerpá hlavně z architektury řeckého helénismu.
KARL FRIEDRICH VON SCHINKEL (1781 – 1841): přední představitel německého neoklasicismu. Po studijních pobytech v Itálii, Francii a Anglii působil převážně v Berlíně, kde se roku 1813 stal ředitelem stavebního úřadu. Jako řada jeho pruských současníků cítil odpor vůči Francii, která zemi okupovala v době napoleonských válek, a z toho důvodu se odkláněl od římských vzorů prosazovaných francouzskou školou a směřoval k novořeckému stylu, jenž byl pro něj evokací politické a morální svobody starověkých Athén (později však používal také gotické a renesanční formy). Jeho nejvýznamnějším přínosem bylo důsledné uplatňování principu harmonie výtvarné a účelové koncepce stavby, čímž už vzdáleně předznamenával konstrukční principy moderní architektury.
Hlavní díla:
Neue Wache (Nová strážnice) v Berlíně (1817-1818; prostý kubus se čtyřmi nárožními pylony oživuje portikus s nízkým tympanonem a dvěma řadami sloupů v řecko-dórském stylu);
Činoherní divadlo (Schauspielhaus) v Berlíně (1818-1821);
Altes Museum (Staré muzeum) v Berlíně (1823-1830);
pavilony Charlottenhof v Postupimi (1826-1829);
kostel sv. Mikuláše (Nikolaikirche) v Postupimi (1830-1837).
LEO VON KLENZE (1784 – 1864): významný představitel německého klasicismu a historismu; dvorní architekt ve službách Ludvíka I. v Mnichově, kde působil od roku 1819 jako dvorní stavební in-
tendant. V této funkci výrazně ovlivnil klasicistní podobu bavorské metropole, kde postavil 30 budov pro Ludvíka I., nové ulice a náměstí (např. Königsplatz, Ludwigstrasse a Odeonplatz) a další veřejné i representativní stavby. Svým pojetím architektury představuje nejdůslednějšího stoupence řecké (především klasické a helénistické) architektury, jejíž originální vzory někdy až příliš věrně napodoboval. V tom smyslu se stal jedním z prvních architektů-imitátorů a původců architektonického historismu, jenž později napodoboval také stavby otónského, románského a gotického slohu ( např. baziliku Všech svatých v Mnichově postavil v letech 1836-1837 v románsko-byzant-ském stylu podle vzoru kaple Palatina v Palermu).
Hlavní díla:
palác Leuchtenberg v Mnichově (1816);
Glyptotéka v Mnichově (1816-1831; prostředí strohé architektury v helénizujícím stylu využil klasicistní sochař Bertel Thorvaldsen, který zde restauroval mramorové sochy přivezené z ostrova Aiginy);
Alte Pinakothek (Stará pinakothéka) v Mnichově (1826-1836);
Walhalla u Řezna (1831-1843; Klenzova Walhalla, podle germánské mytologie sídlo nebes-kých bohů či bojovníků padlých v boji, jež se tyčí vysoko nad Dunajem a kopíruje athénský Parthenon, se měla stát jakýmsi památníkem věčné slávy velkých osobností německého národa);
budova Nové Ermitáže v Petrohradě (1839-1851; ačkoliv samotný architekt považoval svůj projekt Nové Ermitáže za dílo v novořeckém stylu, ve skutečnosti se již vyznačuje všemi znaky typického historismu);
Propylaje v Mnichově (1846-1862).
Další díla německého neoklasicismu: (příklady)
Braniborská brána (Brandenburger Tor) v Berlíně (1788-1791; Carl Gotthard von Langhans; jako vzor pro jednu z nejvýznamnějších staveb německého řecky orientovaného neoklasicismu, jež vznikla z podnětu francouzské revoluční architektury, posloužil monumentální vstup do athénského náboženského okrsku – Propylaje);
kostel sv Pavla (Paulskirche) ve Frankfurtu (1789-1792); Johann Georg Christian Heß);
Stará mincovna v Berlíně (1798-1800; Heinrich Gentz);
evangelický městský kostel v Karlsruhe (1807-1816; Friedrich Weinbrenner).
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |