Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Anglie

Stránka naposledy upravena 13:00, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ANGLIE:   nejvýznamnějším uměleckým seskupením mezi řadou skupin, které v Anglii vznikaly kolem poloviny století, bylo Bratrstvo prerafaelistů. Jeho 7 londýnských zakladatelů odmítalo díla prázdného akademismu nebo pitoreskního realismu, která presentovala Královská akademie a široce pěstovala anglická poromantická malba, a usilovalo o návrat k „čistému umění“, kterým se podle nich vyznačovalo italské malířství předrafaelovské, tj. pozdně gotické a raně renesanční éry.

     

    Bratrstvo prerafaelistů a jeho okruh: z celkem sedmi umělců (malířů a sochaře), kteří založili v Londýně svou skupinu (1848) pod názem Pre-Raphaelite Brotherhood a nadále svá díla podepisovali značkou P. R. B., byli nejvýznamnější William Holman Hunt (1827-1910), Sir John Everett Millais (1829-1896) a Dante Gabriel Rossetti (1828-1882). Jejich cíle shrnul tajemník skupiny a malířův bratr William Michael Rossetti do několika bodů:

    1.      mít ryzí ideje k vyjádření;

    2.      pozorně studovat přírodu a osvojit si tím schopnost takové ideje vyjádřit;

    3.      procítit a pochopit v předcházejícím umění všechno bezprostřední, závažné i upřímné a vyloučit to, co je konvenční, samolibé a rutinérské;

    4.      vytvářet od základu dobré obrazy.

    Vedle italských primitivů, vycházeli členové skupiny i z podnětů německých nazarénistů a německé, středověkem inspirované grafiky. Chtěli také reagovat na dobové podněty, věrohodně podávat historické události i literární příběhy, jakož i obrodit náboženskou malbu jak v technice (např. fresky), tak ve zlidštěném a dobově přizpůsobeném způsobu podání.

    Významným objektem, jenž často vstupoval do obrazů prerafaelistů, byly krásné ženy s vy-sokou a štíhlou postavou, dlouhými zvlněnými vlasy a půvabnou šíjí, jejichž ideál mimo jiné ztělesňovala Elizabeth Siddalová, pozdější manželka Gabriela Rossettiho, nebo Jane Burdenová, manželka Williama Morrise.

    Kromě vlastních členů Bratrstva, měl důležitý význam pro jeho umělecký vývoj i okruh těch umělců, kteří se nikdy členy Bratrstva nestali, ale sdíleli jeho ideály a stylové prostředky. K tako-vým na prvním místě patřili: John Ruskin (1819-1900), kreslíř a největší britský umělecký kritik 19. století, Ford Madox Brown (1821-1893), učitel Gabriela Rossettiho, a Sir Edward Coley Burne-Jones (1833-1899), jenž se stal návrhářem a spolu s Williamem Morrisem (1834-1896) i zakladatelem slavné manufaktury Morris, Marshall, Faulkner & Comp. (1861).

     

    Význam umění prerafaelistů:   kromě vlivu na soudobé akademické metody výuky, techniky malby i tradiční náměty, působilo umění prerafaelistů zejména na ten proud evropského malířství, který opouštěl realismus a směřoval k symbolismu a pozdější secesi. V rámci anglického umění se ideály a výtvarné tvarosloví skupiny promítly nejenom do malířství, grafiky a ilustrátorství (např. Aubreye Beardsleye), ale i do užitého umění, a to především v činnosti manufaktury Williama Morrise.

     

    WILLIAM HOLMAN HUNT (1827 – 1910):   malíř a grafik; absolvent Royal Academy v Londýně; spolu s Johnem Everettem Millaisem a Dantem Gabrielem Rossettim zakladatel a vůdčí duch Bratrstva prerafaelistů. Vedle literárních témat se zabýval hlavně biblickými příběhy, které vynikají symbolismem a zvláštním drobnopisným realismem inspirovaným nizozemskou malbou. Ve snaze o maximální autentičnost svých obrazů navštívil několikrát Palestinu (1854-1855, 1869-1872, 1875-1878), kde mohl prostředí svých biblických scén studovat a malovat „in situ“.

    Významná díla:

    Světlo světa (1853; Keble College Chapel, Oxford, Anglie. Huntův nejúspěšnější obraz, jehož replika se nachází v londýnské katedrále sv. Pavla, představuje Krista s lucernou a s trnovou korunou na hlavě, jak prochází krajem a klepe na zavřené dveře lidských příbytků. Dílo plné symbolických narážek představuje nejlepší ukázku umělcova originálního malířského výrazu, který sám definoval jako „symbolický realismus“ a jehož prostřednictvím chtěl aktualizovat náboženskou ikonografii tak, aby jí mohli rozumět i lidé soudobé post-industriální éry);

    Isabela a květináč s bazalkou (1867; Laing Art Gallery, Newcastle-upon-Tyne, Anglie);

    Stín smrti (1870-1873; Manchester Art Gallery, Manchester, Anglie);

    Lady Shalott (1889-1892; Manchester Art Gallery, Manchester, Anglie);

    Neodbytný soused (1895; National Gallery of Victoria, Melbourne, Austrálie).

     

    SIR JOHN EVERETT MILLAIS (1829 – 1896):  malíř a ilustrátor; absolvent a později i president londýnské Royal Academy; spoluzakladatel a umělecky nejvýznamnější člen Bratrstva prerafaelistů. Svá nejlepší díla inspirovaná anglickou literaturou vytvořil ve svém prerafaelistickém období (cca do roku 1860), tj. předtím než opustil zásady skupiny a zabýval se spíše portrétováním představitelů anglické aristokracie a tvorbou obrazů vyhovujících sentimentálnímu vkusu viktoriánské společnosti.

    Významná díla:

    Lorenzo a Isabela (1849; Walker Art Gallery, Liverpool, Anglie);

    Kristus v domě svých rodičů (1849-1850; Tate Gallery, Londýn. Detailní realismus, v němž umělec zobrazil Ježíše a jeho rodiče jako obyčejné lidi a jejich prostředí jako nevlídnou truhlářskou dílnu plnou hoblin, vyvolal kontroverzní reakce publika a nařčení umělce z rouhačství);

    Ofélie (1851-1852; Tate Gallery, Londýn. O originalitě a mimořádném nadání Millaise svědčí i jeho nejznámější obraz, jenž patří do okruhu děl inspirovaných shakespearovskými dramaty a zobrazuje tragickou smrt Ofélie (v podobě Elizabeth Siddalové), která z nešťastné lásky k Hamletovi zešílela a utonula v prudce tekoucí bystřině. Květiny, které zde přitom vypadly dívce z  rukou a splývají spolu s jejím bezvládným tělem po hladině, nejsou jen náhodným umělcovým výběrem pro dekorativní oživení scény, ale v duchu  symbolické květomluvy viktoriánské doby svým významem naznačují (jakoby „mimo obraz“) okolnosti tragického příběhu);

    Slepá dívka (1854-1856; Birmingham Museums and Art Gallery, Birmingham, Anglie);

    Květy jabloní (1856-1859; Lady Lever Art Gallery, Merseyside, Anglie);

    Černý Brunšvičan (1860;  Lady Lever Art Gallery, Merseyside, Anglie);

    Chladný říjen (1870; sbírka Andrew Lloyd-Weber, Londýn). 

     

    DANTE GABRIEL ROSSETTI (1828 – 1882):   malíř, kreslíř, designér a básník; žák Forda Madoxe Browna a Royal Academy v Londýně; spolu s Williamem Holmanem Huntem a Johnem Everettem Millaisem tvoří trojici zakladatelů a nejvýznamnějších členů Bratrstva prerafaelistů. Jeho umělecký vývoj zásadně poznamenalo setkání s Elizabeth Siddalovou (1850), která se mu stala na dalších 12 let základním zdrojem inspirace jako společnice, modelka a nakonec i manželka. V tomto období se v podobě italizujícího renesančního typu objevovala na jeho plátnech buď v samostatných portrétech, nebo jako postava figurálních kompozic inspirovaných literaturou (zejména díly Williama Shakespeara, Danta Alighieriho a Williama Blakea) či středověkými legendami. Svým nadšením pro středověk, schopností stylizace a dokonalostí kresby ovlivnil umělecko-řemeslnou tvorbu Williama Morrise, mj. i jeho návrhy tapet, a předznamenal nástup secesního stylu.

    Významná díla:

    Ecce Ancilla Domini ! (Zvěstování) (1849-1850; Tate Gallery, Londýn);

    Beata Beatrix (1864-1870; Tate Gallery, Londýn);

    Dantův sen ve chvíli smrti Beatrice (1871; Walker Art Gallery, Liverpool, Anglie);

    La Donna della Fiamma (1870; Manchester Art Gallery, Manchester, Anglie);

    Proserpina (1874; Tate Gallery, Londýn);

    Kouzlo moře (A Sea Spell) (1877; Fogg Museum of Art, Harvard University, Cambridge, Massachussetts, USA. Podle výkladu W. M. Rossettiho, malířova bratra, souvisí myšlenka jednoho z obrazů Rossettiho „osudových žen“, jenž je zároveň pozdější ilustrací jeho stejnojmenného sonetu, s  představou mýtických Sirén, které svou hrou na loutnu nutily mořské ptáky, aby je poslouchali, a svým krásným zpěvem k sobě lákaly námořníky, aby se stali jejich oběťmi);

    La Donna della Finestra (1879; Fogg Museum of Art, Harvard University, Cambridge, Massachussetts, USA. Námět obrazu, jenž je vlastně portrétem manželky Williama Morrise, do níž se Rossetti po smrti své manželky (1862) zamiloval, pochází z Dantova Nového života, kde La Donna della Finestra shlíží k básníkovi truchlícímu pro Beatrici a její tvář je plna soucitu).

     

    Ford Madox Brown (1821 – 1893):   malíř a designér; spoluzakladatel (s Williamem Morrisem, Dantem Gabrielem Rossettim a Edwardem Burne-Jonesem) manufaktury Morris, Marshall, Faulkner & Comp. Po studiích v Brugách, Gentu a Antverpách žil v Paříži a v Římě, kde se seznámil s předními nazarénisty Friedrichem Overbeckem a Petrem Corneliem, kteří jej výrazně ovlivnili jak v obsahu, tak ve způsobu malby. Spíše než akvarelům, se věnoval velkoformátovým olejomalbám, které ztvárňovaly literární, náboženská nebo historická témata a vyznačovaly se množstvím figur a výpravně provedených detailů.

    Významná díla:

    Chaucer na dvoře Eduarda III. (1846-1851; Art Gallery of New South Wales, Sydney, Austrálie);

    Hezká jehňátka (1851-1859; Birmingham Museums and Art Gallery, Birmingham, Anglie);

    The Last of England (1855; Birmingham Museums and Art Gallery, Birmingham, Anglie. Ve svém nejslavnějším obraze, v němž zobrazil anglické vystěhovalce na lodi, kterak odplouvají od bře-

    hů své vlasti, se malíř spíše výjimečně zabýval tématikou se sociálním obsahem);

    Práce (1852-1865; Manchester Art Gallery, Manchester, Anglie. V monumentální kompozici, kterou inspirovala parta cestářů kopajících příkop pro kanalizaci na cestě do Hampsteadu, Brown předvádí práci jako aktivitu všech vrstev společnosti, přičemž zde konfrontuje její tělesné, duchovní nebo charitativní formy s nezaměstnaností a zahálkou );

    Ježíš umývající Petrovi nohy při Poslední večeři (1865; Tate Gallery, Londýn).

     

    Sir Edward Coley Burne-Jones (1833-1898):   malíř, designér a ilustrátor; spolu s Williamem Morrisem nejvýznamnější představitel okruhu Bratrstva prerafaelistů. Po studiu teologie v Oxfordu se, stejně jako William Morris, školil u Danta Gabriela Rossettiho, přes něhož získal vztah k umění Bratrstva. Jeho barevný a lineární italizující styl pak ovlivnily tři cesty do Itálie (1859, 1862 a 1873), během nichž poznával umění italského quattrocenta a přijímal podněty některých jeho význačných představitelů, především Sandra Botticelliho a Andrey Mantegny.  Podobně jako ostatní prerafaelisté si své náměty vybíral z literárních předloh, středověkých legend, klasických mýtů nebo z balad anglického středověkého básníka Geoffreye Chaucera a básní viktoriánského romantika Alfreda Tennysona.

    Vedle malířské tvorby spočívá Burne-Jonesův význam také v předznamenání florálního secesního stylu, který se začíná objevovat na jeho návrzích vitráží, nábytkového dekoru, mozaik, gobelínů a keramických obkladů pro manufakturu Morris, Marshall, Faulkner & Comp.

    Významná díla:

    Merlinovo okouzlení(1873-1874; Lady Lever Art Gallery, Merseyside, Anglie); 

    Zvěstování (1876-1879; Lady Lever Art Gallery, Merseyside, Anglie);

    Zlaté schodiště (1876-1880; Tate Gallery, Londýn);

    Král Kofétua a žebračka (1883; Tate Gallery, Londýn. Jedním z oblíbených Burne-Jone-sových témat, která umělecky ztvárňoval v rámci starověké a středověké literatury, byly keltské legendy, z nichž pochází i příběh o mocném králi Kofétuovi a krásné žebračce);

    Venušino zrcadlo (1898; sbírka Gulbenkian, Lisabon, Portugalsko). 

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.