Přidat do kolekce              hodnotilo 20 uživatelů

Podzimní básničky

Stránka naposledy upravena 16:04, 9 Pro 2012 uživatelem Pavlína Hublová

     

    Obsah stránky:

    BRAMBORA

    Koulela se ze dvora,

    tákhle velká brambora.

    Neviděla, neslyšela,

    že odněkud seshora,

    spadla na ni závora.

    Kam koukáš ty závoro?

    Na tebe ty bramboro!

    Kdyby tudy projel vlak,

    byl by z tebe bramborák.

    (Rukama znázorňujeme „MOTY MOTY“,

    velkým obloukem rukama znázorníme jak velká,

    zakryjeme si oči, zakryjeme si uši,

    rukou ukážeme nahoru,

    ruka nám spadne na hlavu,

    ukazujeme „TY TY TY“

    prstem ukazujeme na D,

    paže pokrčené vedla těla, střídavě pravou a levou

    dopředu, v bocích se kýváme, dlaněmi plácáme o sebe)

    BEDLA (Florian)

    Stojí, stojí bedla,

    ráda by si sedla.

    A vzala si pletení,

    noha už jí dřevění.

    (Stojíme na jedné noze, ruce nad hlavou v stříšku,

    dřepneme si,

    znázorňujeme rukama pletení s jehlicemi,

    vstaneme a protřepáváme střídavě nohy.)

    Brouček

    Letí brouček přes palouček,

    naříká si: Bude mráz!

    Těšily ho pampelišky:

    Poleť, broučku, mezi nás.

     

    Babí léto poletuje,

    zimu nese v ranečku,

    sedneme si u kamínek

    v křišťálovém domečku.

     

    Budeme tam peří dráti

    na bělounké hromádky

    a ty budeš vyprávěti,

    jaké umíš pohádky.

     

    Až my peří sedereme,

    ušijeme podušku,

    aby se ti, milý broučku,

    pěkně spalo na lůžku.

     

    Postýlku ti vysteleme

    peřinami ze všech stran,

    celou zimu spáti budeš

    hezky v teple jako pán.

     

    Letí brouček na palouček:

    Pampelišky, půjdu k vám,

    až já budu z jara pánem,

    já vám mísu medu dám.

    Podzim

    Podzim si koupil malovánky,

    pastelky a barvičky,

    bílou míchá na beránky,

    hnědou barví zajíčky.

    Stromy někde natřel rudě,

    jinde celé ze zlata,

    vybarvené listí pouští

    z větví rovnou do bláta.

    Listopad

    Už se vrány slétají,

    vítr běží po kraji.

    Podzim střásá žluté listí,

    kominíček komín čistí, brzy bude listopad.

     

    Děti za sklem koukají,

    jak se vrány slétají,

    kterak padá žluté listí,

    kterak stromy vítr čistí, aby země mohla spát.

    Ohníček

    Hoř, ohníčku, hoř,

    ať neštípe kouř.

    Hoř, ohníčku na poli,

    upečeme brambory.

    Až upečem, hned je sníme,

    do popela dáme jiné.

    Hoř, ohníčku, hoř,

    ať neštípe kouř!

    PODZIM

    Už je podzim, hnědá hlína

    lepí se nám na paty

    a z modrého nebe zbylo

    jenom Hance na šaty.

    Draku, hledej mezi mraky

    ještě kousek plátýnka,

    ať si může modrou sukni

    ušít také maminka.

    (Jdeme jako v lepivém blátě. Otáčíme se na místě se

    vzpaženýma rukama a „díváme se na nebe“. Jako

    sukýnku držíme za cípky a lehce se pohupujeme

    v kolenou. Zvedneme D nad hlavu a to se dívá

    „dalekohledem" do dáli. Opět otočka opět "sukýnka".)

    FOUKEJ, FOUKEJ, VĚTŘÍČKU

    Foukej, foukej, větříčku,

    shoď mi jednu hruštičku.

    Shoď mi jednu nebo dvě,

    budou sladké obě dvě.

    (Ruce nahoře a klátíme se ze strany na stranu.

    V upažení ruce nahoru a dolů. Ruce v bok a

    otáčení trupu vpravo a vlevo. Ruce v bok a

    podřepy.)

    DRÁČEK

    Letí, dráček, letí, za ním kluci, za ním děti!

    A všichni se hrnou ven, křičí jeden po druhém!

    (Buď utvoříme kruh, a stále rychleji se otáčíme,

    nebo se otáčíme jen s D a nakonec ho zvedneme

    nad hlavu a stále se otáčíme.)

    MYŠIČKA

    Běhá myška po spíži, okolo se ohlíží,

    že by ráda něco slupla, než se někdo přiblíží. Slaninu, či chlebíček nebo sýra špalíček. Někdo přišel! Hned se schová

    za krabici jablíček.

    (Děti běhají po prostoru.

    M si klekne na zem a udělá "krabici". D se

    schová do bezpečí.)

    Vrbový list

    Padá z vrby zlatý list,

    vítr si v něm začal číst.

    Než přečetl obě stránky,

    list mu spadl do studánky.

    Polekaný zajíc

    Na podzim po celé dny prší

    a moknou pole, mokne dům,

    v pelíšku skrytém za hroudami

    je zima malým zajíčkům

    A když jdou ráno děti oraniskem,

    zajíčka v brázdě vyplaší,

    a zajíc vezme nohy na ramena

    a peláší a peláší.

    Listopad

    V listopadu listí padá

    hlíně na prokřehlá záda.

    Země má to listí ráda.

    I ten potok má je rád.

    Může přece si s tím listím

    na lodičky hrát.

    Listopad

    Listopade, listopade,

    už ti mlha světlo krade,

    poslední list plachtí k zemi.

    Mráz přijíždí se saněmi,

    já však chodím raději

    škole vonnou alejí.

    Kolikrát se vyspím ještě,

    nežli slétnou teplé deště,

    zabubnují pro potěchu

    paličkami kapek v mechu,

    nežli vzbudím fialku

    na proutěnou píšťalku?

    Tůň

    Na návsi je temná tůň, slunce do ní svítí,

    bílý kůň a černý kůň chodí do ní píti.

    Černý kůň však jedenkrát marně přišel za ní,

    nechtěla mu vody dát, že je umazaný.

    „Jdi si jinam!“, křičí tůň, „chci jen bílé koně!“

    Smutně hrabe černý kůň nohou po záhoně.

    Zaslechl to na kopcích vítr z Hrubé skály,

    začal sypat z mraků sníh, koně zapadali.

    Černý kůň teď bílý je, tůň se na něj směje.

    On prý se však napije raděj ze závěje.

    První sníh

    Domeček, louka, strom a děti

    a vločka sněhu letí, letí,

    a nedoletí, malá je,

    než spadne na zem, roztaje.

    RÁNO

    Ospalé sluníčko

    vykouklo maličko;

    do mlhy se těžko vstává:

    „Kdepak je zelená tráva?

    A kde jsou kapičky rosy?

    Neslyším pípnutí kosí!

    Nevidím žížalky v hlíně...“

    Tak se jen protáhlo líně,

    teď ze široka zívne

    a jde zas spát.

    Je chladné podzimní ráno

    a není s kým si hrát.

    DEN

    Zajíc se schoval do pelechu,

    brouci se zavrtali v mechu,

    liška si mokrý kožich suší.

    A venku prší, prší, prší.

    Draci už nelétají nad strání,

    kdekdo ke kamnům rychle uhání,

    jen vítr krouží kolem komínů;

    hraje na ně píseň pro Zimu.

    PTÁČEK

    Sletěl ptáček na bodláček,

    vyzobával semínka,

    chmýříčka se vysypala,

    je jich celá peřinka.

    Ptáček letí k nebíčku,

    zpívá tam svou písničku.

    Až se vrátí, bude spáti

    bodlákovém peříčku.

    Podzim

    Na podzim když zlátne listí na stromech,
    nech nám kousek léta vlaštovičko nech,
    nech nám kousek písničky,
    malý skřivánku,
    aby nám začala dál z ranních červánků

    Podzim

    Poslední květ na záhonku
    poslední zvuk ptačích zvonků
    poslední den u rybníčka
    poslední kuk do sluníčka
    které už je za horami
    to se loučí léto s námi.

    Podzim

    Vítr se ve větvičkách pohoupává
    a potichoučku šumí tráva.
    Nebe je plné obláčků
    a škola zase školáčků.

    Stromy už odkládají letní šat
    teď budou dlouho dlouho spát.
    Tak dobrou noc jim popřejeme
    a za kamny se ohřejeme.

    Hruška

    Ze stromu až z vršku,
    shodil větřík hrušku
    do trávy jak na podušku.
    Ještě, že tam tráva byla,
    jinak bych se uhodila

    Deštík

    Když padají deště kapičky
    kap kap kap kap,
    tak vezmeme si deštníčky
    tak, no právě tak
    proč proč proč asi
    padá nám deštík na vlasy
    proč proč proč asi,
    padá nám deštík na vlasy

    Když teče voda pramínky
    cáky cáky cák
    tak obujeme holínky
    tak no právě tak
    Proč proč protože
    dělají se tu kaluže
    Proč proč protože
    jsou všude kaluže

     

    ● S uprášenou ulitou
    lezl hlemýžď v dešti
    Má ji krásně umytou
    sluníčko ji leští.

     

    ● Padá listí zlaté, rudé
    jeho plná zahrada
    a co potom bude padat,
    až to listí opadá.
    Potom bude padat sníh, co ho bude na větvích
    co ho bude všude, všude,
    jen to slunko bude rudé.


    ● Náš táta šel na houby,
    on tam asi zabloudí,
    nezabloudí, těště se
    on vám houby přinese.


    ● Vyletěl si pyšný drak,
    vyletěl až do oblak,
    z vysoka se dívá na svět,
    strašil by a neví jak.
    Rozhlíží se do všech stran,
    náhle spatřil hejno vran,
    ale vrány se mu smály,
    že je ještě malý pán.

    Vlaštovičko

    Vlaštovičko leť,
    už je na tě čas,
    listí žloutne, poletuje,
    po strništi vítr duje,
    (: bude brzy mráz:)

    Jak chodí liška - J.Balík

    Tichoučké jsou kroky lišky
    za soumraku v lese.
    Jako chmíří pampelišky
    když se vzduchem nese.
    Jako chmíří pampelišky
    jako křídlo ptáka.
    Takhle tiše chodí lišky
    když se večer smráká.

     

    ● První zralá švestka v sadě
    první mrazík na zahradě
    první ocún u lesíčka
    první výstřel na zajíčka
    první žluté listí v trávě
    to k nám přišel podzim právě.

    Jablíčko, jablíčko
    Kulaté jak sluníčko,
    Sladké jako med.
    Puso, sněz ho hned!

    Jabloň

    Stojí jabloň zelená, má jablíčka červená, červená voňavá, v listí schovaná.

    Chodí kolem Anička,hledá zralá jablíčka, vyskočí, poskočí, utrhne to nejhezčí.

    Třeseme je do trávy, jablíčka se kutálí, hledáme, hledáme, jablíčka si sbíráme.

    Ref: Dokola, dokola jablíčka už dozrála, dokola,dokola, tralalalala.

     

    ● Jablůňka stála maličká
    A měla děti - Jablíčka
    Jedno se větvičky pustilo
    a do trávy se skulilo.
    Tráva má měkký klín,
    Jablíčko spadlo jak
    do peřin.

     

     ● Foukej foukej větříčku,
    shoď mi jednu hruštičku,
    shoď mi jednu nebo dvě
    budou sladké obě dvě.

     

    Veverka, čiperka
    sedí v rudém kožíšku
    louská si jadérka
    ze šišek a oříšků
    skoč veverko skoč
    s námi se zatoč.

    Na září

    Na září, na září,
    těšili se sadaři.
    Když se hodně natěšili,
    holé stromy po nich zbyly.

     

     Září

    V září, v září slunce září,

    podzim bude v kalendáři,

    žlutou barví topoly,

    děti jdou zas do školy,

    ať se jim tam dobře daří

    V září, v září slunce září,

    podzim bude v kalendáři,

    draky zas pustíme,

    jablíčka si sklidíme,

    všichni už se moc těšíme.

    Listopad

    Vítr přišel ?

    všechno listí padá

    létá létá mezi stromy,

    poletuje mezi domy.

    Stromy spolu závodí,

    kdo je nejdál odhodí.

    Tenké,  tlusté, kulaté.

    Cesty jsou zaváté.

    Podzimní výlet

    Fouká vítr, to je dobrá zpráva,

    dráček na nás pentlemi už mává,

    čím dál víc ho velká výše láká,

    rád by vzlétl vzhůru, až nad oblaka.

    Je to krása vidět z nebe svět,

    kde kdo mu to může závidět.

    My ti dráčku přejem hezký let,

    jen ať se nám brzy zase vrátíš zpět.

    Já mám jabloňku

    Já mám jabloňku,

    já na ni vlezu.

    Jen jednou zatřesu,

    hned zase slezu.

     

    Jsou na ní jablíčka

    pěkně červený,

    já si jich natrhám

    pro potěšení.

    Bylinky

    Ostružiny, šípky, trnkyjeřabiny, bezinky, 

    načešu jich plné hrnky,  navrch přidám brusinky.   

    Odvar z máty peprné, kdo má zdraví chatrné, 

    ať navštíví se mnou, já řku,  moudrou bábu kořenářku!

    Podzim

    Na mezi usnul slunce stín,

    přikryl se vůní kopretin

    Šípek už přestal zimou píchat  

    i křeček začal trochu kýchat.     

    Vítr vzal housle pod bradu,  

    začal hrát svoji baladu

    o tom, že léto končí. 

    Nedočkavá jablíčka

    Dvě jablíčka zelená

    houpala se na větvi,

    fňukala, kňourala,

    kdy už budem červená?

    Sluníčko je pohladilo, 

    řeklo, to chce čas.

    Pěkně zrajte, nekňourajte,

    nemám jenom vás.

    BOUŘKA

    Malé ruce tleskly tlesk,

    tlesknou vpředu, tlesknou vzadu,

    stejně rychle jako blesk.

    A pak dupne jedna nožka,

    jako kdyby přišla bouřka.

    Po bouřce pak jistě záhy,

    přijde z oblak deštík vlahý.

    Zas svítí slunko jasně,

    bude venku opět krásně.

    (Paže skrčené, tleskání do dlaní před sebou.

    Paže napnuté, tleskání do dlaní střídavě před

    sebou a za sebou.

    Poskok, nebo více poskoků, výpon, vzpažit,

    pozvolna z výponu do dřepu.

    Ze vzpažení do předpažení - napodobit prsty déšť.

    Upažit, dlaně dolů, otáčení na místě.)

    Míč

    Čí jsi, míči?

    Teď už ničí,

    teď jsem všech,

    jako motýl,

    jako vítr ve vlasech.

    Svatý Martin

    Svatý Martin na svém koni

    jede cestou mrazivou.

    U cesty se stařec choulí:

    „Obdaruj mě almužnou!“

    „Co ti dám, můj bratře milý?

    Oč se s tebou rozdělím?“

    Martin mečem plášť svůj půlí,:

    „Vezmi, kéž tě potěším.                                                                                                                                                                                        

    Michael

    Oblakem, bouří chci odvážně jít,

    mlhám i strachu se chci postavit.

    I v tísnivém chladu se k slunci chci znát.

    Vždyť v slunci je síla draka překonat.

    Jen sluneční rytíř může nás vést

    po cestách země i uprostřed hvězd,

    svým třpytivým mečem svou sílu nám dát,

    tmu, zlobu dračí pozutínat.

    Rytíř

    Až budu velký, velký jako svět,

    stanu se rytířem chrabrým na pohled.

    Až budu hrdina silný jako býk,

    zabiju draka, co v lese ruší klid.

    A země a měsíc zas budou mé

    a všechny hvězdy nádherné.

    Paprsků slunce zlatý svit

    mou hlavu přijde ozdobit.

    Podzim

    V doubravě zlátnou jasany,

    pavouk tam sítě souká,

    čmeláci, ti jsou samý spěch,

    sbírají šťávu na květech,

    než uvadne jim louka.

    +++

    Oře, oře Jan,

    přiletělo k němu

    devět vran

    první praví: „Dobře oře.“

    Druhá praví: „Nedobře oře.“

    atd.

    +++

    Listopade, listopade,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ

    už ti mlha slunce krade,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ

    poslední list plachtí k zemi ♪♪♪♪/♪♪♪♪/

    mráz přijíždí se saněmi,♪♪♪♪/♪♪♪♪

    listopade, listopade. ,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ

    +++

    Jablíčko, loupej se mi!

    Jadérka dáme zemi,

    stopku trávě,

    vůni větříčku,

    slupku zoubkům,

    zbytek jazýčku!

    +++

    Ježku, ježku pod jabloní,

    jablíčka tak krásně voní...

    Natrhej si, když je rád.

    U nás nebudeš mít hlad.

    +++

    Podívejme, šneček něčí

    v malém domku tady brečí.

    Po tvářičkách slzy mydlí,

    zapomněl, kde máma bydlí.

    „Čí jsi, šnečku?“ „Maminčinej.“

    „Jak ti říká?“ „Kluku línej.“

    „Jak vypadá?“ „Jako táta.

     Je taková šnekovatá.“

    „Kam jsi šel?“ „Tam a zpátky.“

    „Odkud lezeš?“ „Ze zahrádky.“

    „Cos tam viděl?“ „Čtyři ježky.“

    „Co ti řekli?“ „Neplač, šnečku!“

    „A co ty?“ „Zalezl jsem do domečku.“

    A zas pláče a zas brečí,

    je moc malej, škoda řečí.

    Však už k němu máma leze,

    na zádech mu něco veze.

    +++

    Už je podzim, hnědá hlína

    lepí se nám na paty

    a z modrého nebe zbylo

    jenom Hance na šaty.

    Draku, hledej mezi mraky

    ještě kousek plátýnka,

    ať si může modrou sukni

    ušít taky maminka.

    +++

    U naší babičky

    stoupáme na špičky,

    trháme jablíčka,

    trháme hruštičky

    a pak je sníme,

    u babičky smíme.

    Bouřka

    Vzal si Mrak černý frak
    pozval paní Bouřku
    na taneček na kopeček
    točili se v kroužku.
    Tančili, rejdili
    až to v nebi hřmělo
    setmělo se, blýskalo se
    potom zapršelo.

    Broučci dobrou noc

    Zalezli broučci do kapradí
    a spí už ve své postýlce.
    Jen jeden ještě trávou pádí
    ve strakaté noční košilce.
    Zima mu fouká na kolínka,
    v dešti se může utopit.

    Kampak běží? – pro polínka,
    aby si mohl zatopit.
    Hle teď už také kamarádi,
    malému běží na pomoc.
    Brzy jde dým až nad kapradí.
    Někdo tam šeptá : „Dobrou noc“.

    Tažní ptáci

    Odletěli, už tu nejsou,

    copak asi vidí cestou?

    Opustili sady, háje,

    odletěli v jižní kraje.

    Odletěli na čas krátký,

    na jaře se vrátí zpátky.

    +++

    Padá na zem suché listí,

    stromy půjdou brzy spát.

    Každý přece snadno zjistí,

    že už nastal listopad.

    +++

    Bílá jako mléko je,

    tichem všechno přikryje

    a v tom bílém pytli ticha

    všechno smíchá –

    věci domy, stromy, lidi;

    nikdo pro ni nevidí.

    Žáček

    Draku, ty jsi vážně drak?

    Hudry, hudry, je to tak.

    A máš zuby dračí?

    Mám dva a to mi stačí.

    A co s těmi zuby jíš?

    Princezen mám plnou spíž.

    I ty lháři – každý to ví, že jsi jenom papírový!

    +++

    Jabloň v létě dává plody,

    na podzim pak listí shodí.

    Celou zimu drží půst,

    na jaře se učí růst.

    +++

    Vyletěl si pyšný drak,

    vyletěl si do oblak,

    zvysoka se na zem dívá,

    strašil by a neví jak.

     

    Rozhlíží se do všech stran,

    při tom hrozí hejnu vran,

    ale vrány se mu smály,

    že je ještě malý pán.

     

    Do šíře i do dáli,

    nikde se ho nebáli,

    a ty zuby papírové,

    všichni se jim vysmáli.

    +++

    Listopad se mlhou šatí.
    Nejdřív listy buků zlatí,
    potom v celém okolí
    všechny stromy oholí.

    Jak se pozná podzim?

    Když je země obuta

    do hněda a do žluta,

    listí zvolna opadává,

    vlaštovka nám křídly mává,

    vítr se opírá o vrátka,

    k spánku se ukládá zahrádka.

    +++

    Podzime, odkud přicházíš?

    Za zchladlým sluncem je má skrýš,

    z dešťových kapek lože mám,

    někdy se mlhou přikrývám.

     

    Podzime, jsi-li bohatý?

    Zlata a mědi mám po paty.

    A jestli chcete, celý klín

    vsypu vám šperků z jeřabin.

    +++

    Padá na zem suché listí,

    stromy půjdou brzy spát.

    Každý proto snadno zjistí,

    že už nastal listopad..

    +++

    Na mezi zjara panna stála

    růžovým šatem se odívala

    slunce ji hladilo celé dny,

    až zvadl závoj poslední

    Přešlo léto, podzim tu je,

    ze strniště vítr duje.

    Slunce pannu zahřívá,

    rudým šatem odívá.

    +++

    Padá listí, teplo se ztrácí, síla se vrací ke kořenům.

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.