Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Tématický blok - PŘÍRODNÍ ŽIVLY

Stránka naposledy upravena 15:20, 4 Bře 2011 uživatelem Jaroslava Pachlová
    Obsah
    1. 1.  

    Autor: Bohunka Trelová

    Charakteristika: Téma uvádí děti do souvislostí mezi živou a neživou přírodou. Konkrétní činnosti ovlivňují vztah dětí ke světu a vedou k poznání zákonitostí v přírodě.
    Doba trvání: jeden týden
    Přípravné aktivity: pozorování vody v potoce, výroba vějířů z papíru, skládání papírových lodiček, vycházka k zahrádkářské kolonii, zajištění různých druhů semen, sazenic, natírání velkých archů balicího papíru hnědou, šedou a okrovou barvou.
    Cílové kompetence, které byly projektem naplňovány:
    Biologická oblast - znát původ některých potravin a způsob jejich uchovávání
    -       neodmítat zdravou výživu
    Psychologická oblast – chtít rozumět okolnímu světu, tomu, co vidí, slyší,hmatá, cítí
    -       přistupovat tvořivě ke skutečnosti
    -       všímat si věcí a dějů kolem sebe, sdělovat, čeho si všimlo
    Interpersonální oblast – umět srozumitelně vyjádřit myšlenku, formulovat otázku
    -       chtít spolupracovat ve skupině, se skupinou
    Sociálně-kulturní oblast – vědět, jak lidé žili dříve
    Enviromentální oblast – vědět, že vše se časem vyvíjí a proměňuje
    -       pozorovat děje kolem sebe a jejich změny
    -       upozorňovat na situace, kdy dochází k poškození blízkého životního prostředí
    -       zajímat se o odpovědi na otázky přesahující běžný lidský život (co bylo, co bude pak…)
    -       mít povědomí o rozdílech mezi živou a neživou přírodou a o základních podmínkách pro existenci života
     
    První den.
    Pomůcky: lano, velké archy balicího papíru pomalované šedou, hnědou a okrovou barvou, modré textilie, čtyři skleničky s víčkem.
    Postup:
         Vyrábíme si plošně zeměkouli v herně na zemi. Vytvoříme kruh z lana, do jeho středu umisťuji modré textilie, které znázorňují moře, nabarvené papíry pak tvoří pevninu. Pomačkáním jednoho z papíru do tvaru kužele znázorňuji dětem, jak pomocí erupcí vznikaly hory (děti v tomto věku jsou schopny pochopit funkci sopky). S vyrobenou zeměkoulí si děti denně hrály, doplňovaly ji o detaily – kameny, loďky z papíru, rostliny, zvířata…
         Pracujeme s knihou „Jak si uděláme zeměkouli“. Sedíme na koberci, povídáme si o životě na Zemi, o tom, že jej ovlivňují také přírodní živly. Vysvětluji, co tím myslíme – oheň, země, voda, vzduch.
         Země je to, po čem chodíme – hlína, písek, kameny, skály, hory, … Vzduch je to, co dýcháme. Je všude kolem nás, nemá žádnou barvu, nedá se chytit. Voda je průhledná tekutina, my v ní nemůžeme dýchat, nemá žádnou chuť ani barvu, dá se v ní plavat, je nezbytná k životu, žijí v ní živočichové, kteří nedýchají plícemi. Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Povídáme si, kdy a jak oheň člověku pomáhá a kdy naopak škodí, na co si, při manipulaci s ním, musíme dávat pozor.
         Se čtyřmi skleničkami se jdeme projít k lesu. Do první nabíráme hlínu, písek, kamínky, do druhé „nabíráme“ vzduch a do třetí vodu z místní studánky. Máme uloženy zatím tři přírodní živla – zemi, vzduch a vodu. Poslední skleničku jsme použili až po návratu do MŠ, kdy jsem do ní vhodila hořící dřívko coby symbol ohně.
     
    Druhý den.
    Pomůcky: umývadla z umělé hmoty, igelit, písek, kameny, velký pekáč vyřazený z kuchyně, semena a sazenice.
    Postup:
         Tento den je vyhrazen přírodnímu živlu ZEMĚ. Vysypávám obsah první skleničky (písek, kamínky, hlína) na podložku. Prohlédneme si jej, můžeme si sáhnout, vzít obsah do ruky, promnout mezi prsty, přivonět. Přináším umývadla, která jsem předem naplnila. Jedno pískem, druhé hlínou, třetí kameny. Umývadla pokládám na zem na igelitový ubrus, děti si s jejich obsahem hrají, prozkoumávají jej.
         Na dětský stůl pokládám starý pekáč. V něm vyrábíme krajinu z dob, kdy Země teprve vznikala, kdy na ní ještě nic nerostlo ani nežilo a nebyla na ní ani voda. Jako základ nám slouží přinesená hlína, písek a kameny. Děti si z písku postavily hory a sopku, z kamenů skály. Během práce vyprávím dětem, že země je kolébkou všech suchozemských rostlin. Veškerá zelenina a ovoce se „narodily“ v hlíně stejně, jako květiny, tráva, stromy, … Rostliny čerpají z půdy živiny potřebné ke svému růstu.
         Na koberci si hrajeme s kamínky. Děti popisují jejich vzájemnou polohu pomocí předložek a příslovcí místa – před, za, vedle, pod, nad, mezi, vpředu, vzadu, blíž, dál. Z kamenů stavíme cesty, děti si procvičují pojmy krátký, dlouhý, delší, kratší.
         Dramatická hra „Na semínka“. Každé dítě – semínko se „zasadí“ do půdy, déšť je zalévá (tamburína), sluníčko (triangl) zahřívá, semínka začínají růst. Vyrostou zde stromy, květiny, tráva, …
         V odpoledních hodinách děti sázejí semínka a sazenice do hlíny. Zároveň jsou poučeny, jak se mají o své rostlinky starat.
     
    Třetí den.
    Pomůcky: modrá stuha, pruhy modré látky, textilie pro vytvoření krajiny, modré prostěradlo, vodové barvy.
    Postup:
         Tento den je věnován přírodnímu živlu VODA. Kde se bere voda v přírodě? Pro lepší pochopení vyrábíme v prostoru herny krajinu. Při stavbě využíváme bedny Polikarpovy stavebnice a textilie přírodních barev. Na vysokém kopci vytryskl pramínek vody, stéká dolů jako malý potůček (znázorněný modrou stuhou). Dole v údolí se potok klikatí, pomalu se mění v řeku (pruhy modré látky). Řeka se vlévá do moře (modré prostěradlo).
         Přibližujeme si koloběh vody prostřednictvím dramatické hry „Na kapky deště“ – děti se stávají kapkami deště, které padají na zem. Poté se pomalu zmenšují, neboť je zahřívá sluníčko (triangl). Na každé cinknutí jsou kapky menší a menší, až se „vypaří“. Změní se v obláček páry, který stoupá k obloze. Pluje lehce oblohou, postupně se mráčky spojí v jeden velký mrak (děti se semknou těsně k sobě, překrývám je průhlednou bílou textilií). Mrak se opatrně pohybuje prostorem, už je těžký, plný vody. Roztrhne se a kapky vody opět padají k zemi. Hra se opakuje.
         Sed na zemi, znovu si připomeneme koloběh vody. Povídáme si o vodě v přírodě, čím je důležitá pro život na Zemi. Probíráme a vysvětlujeme si pojmy jako je rybník, vodovod, přehrady, vodní elektrárny, studny (spodní voda, jeskyně), apod.
         Experimentujeme s vodou v dalším z umývadel. Děti mají k dispozici naběračky, kelímky, nálevky. Rovněž si zkoušejí pouštět po vodě papírové lodičky vyrobené v předchozích dnech.
         Do krajiny v pekáči umisťujeme mělkou misku s vodou, představuje jezírko. Přiléváme i vodu ze studánky, kterou jsme si přinesli z vycházky. Děti jezírko doplnily kamínky.
     
    Čtvrtý den.
    Pomůcky: Sklenice od zavařeniny, slámky, pírka, vějíře, nafukovací balónky, fén na vlasy, roličky od toaletního papíru, provázek, lepicí páska.
    Postup:
         Na programu je přírodní živel VZDUCH. Děti si prohlížejí skleničku přinesenou z vycházky. Jak poznáme, že je v ní opravdu vzduch? Jak poznáme, že je vzduch všude kolem nás? Dokážeme si to jednoduše. Vzduch nabereme do plic tak, že se nadechneme a pak jej vyfoukneme do balónku – balónek je plný vzduchu. Děti se o tom přesvědčí při vyfukování balónku. Vzduch z balónku je ofoukne.
         Vzduch není vidět, nemůžeme jej chytit, můžeme ale cítit, když je vzduch znečištěn zplodinami – komíny, továrny, výfuky aut. Špatně se nám dýchá, kašleme, můžeme onemocnět. Ve třídě máme přístroj, který vzduch čistí. Zjednodušeně vysvětluji, jak čistička vzduchu funguje, předvádím.
         Když vzduch rozhýbeme pomocí vějíře, cítíme, jak kolem nás proudí. Děti si to zkoušejí se svými vějíři. Když se vzduch hýbá ve volné přírodě, říkáme tomu vítr. Vítr může mít různou sílu – od mírného vánku přes vichřici až po tornádo.
         Zahrajeme si na vítr. Rozdávám dětem slámky, do kterých foukají. Ze slámky vychází vítr. Zkoušíme si foukat na ruku, do papírové kuličky, do pírka, do umývadla s vodou – vzduch se projevuje jako bubliny. Přemýšlíme, jakým jiným způsobem bychom mohli „vyrobit“ vítr. Děti si vzpomněly na vějíře, jeden chlapec se spokojil s kouskem papíru. Já pouštím ventilátor, děti si ihned vybavily čističku vzduchu. Vyzkoušeli jsme i vysavač a fén na vlasy.
         Vyrábíme si panáka z nafouknutého balónku a roličky toaletního papíru. Balónek je nafouknutý jen mírně. Obličej dokreslujeme fixem, ruce a nohy vystřižené z papíru přilepujeme k roličce. Aby balónek držel na roličce, protáhneme jejím středem provázek balónku a přilepíme jej lepicí paskou.
         Když na Zemi existovala voda i vzduch, vhodný k dýchání, mohly začít vznikat a růst rostliny. Do krajiny v pekáči umisťujeme větvičky, znázorňující stromy, suché květiny, mech. Později si děti spontánně vyrobily vlastní květiny a umístily jej do krajiny.
     
    Pátý den.
    Pomůcky: keramická hlína, starý hrnec, kbelík s vodou, velké kusy textilií.
    Postup:
         Seznamujeme se s posledním živlem a tím je OHEŇ. V pravěku byl oheň důležitou součástí života. Pralidé si oheň ještě neuměli sami založit, vypravovali se za ním tam, kde blesk nebo láva založily požár. Oheň pak museli lidé ve dne v noci hlídat, byl zdrojem světla, tepla, chránil je před divokou zvěří, opékali na něm maso, později v něm vypalovali hliněné nádoby. Povídáme si nad knihou „Od velkého třesku k člověku“, děti si prohlížejí ilustrace ze života pravěkých lidí.
         V herně si stavíme pravěkou chýši z dek a textilií. Před chýši stavíme ohniště obehnané velkými kameny, klacíky v jeho středu potažené červenou jemnou tkaninou znázorňují oheň. Ukazuji dětem, jak si později uměli lidé oheň sami rozdělat. Nejdříve křesáme jiskry pomocí dvou křemenů, tma v kumbále pak zvýšila celkový efekt. Křesáním vzniká i charakteristická vůně, kterou děti ihned zaznamenaly. Oheň se dá rozdělat i pomocí otáčení dřívka mezi dlaněmi a tlačením do kůry. Opět jsme si vyzkoušeli, ovšem bez valného efektu J.
         Vyrábíme misky z keramické hlíny. Během modelování si povídáme o ohni. Proč se říká, že oheň je špatný pán? Jak může člověku uškodit? Proč si děti nesmějí hrát se sirkami, s ohněm? Kdo se stará o to, aby nevznikl nikde požár nebo jej pomáhá hasit? Vyskytuje se oheň ve volné přírodě? Co se stane, když někdo odhodí hořící sirku nebo cigaretu? Jak může naopak oheň člověku sloužit? Během tohoto rozhovoru máme misky vymodelovány. Dnes už je nevypalujeme v přímém ohni, jako kdysi. K vypalování nám slouží keramické pece poháněné elektřinou. Dáváme mísy vysušit.
         Na školní zahradu s sebou bereme starý hrnec a kbelík s vodou. V hrnci zapaluji staré noviny (malý plamen), děti si vyzkoušely, jak může oheň hřát. Přísně jsem dodržovala bezpečnost dětí!! Oheň jsme uhasili vodou z kbelíku.
         Hra na pravěk děti velmi zaujala. Věnovaly se jí spontánně po několik následujících dní. Hru obohatily o další nápady a pomůcky vlastnoručně vyrobené. Chlapci si vyzkoušeli rituální tanec kolem ohně doprovázený hrou na rytmické nástroje, skořápky ořechů, kamínky, mušle. Po něm se vydali na bojovou výpravu do kuchyně, kde jim paní kuchařky vydaly chleba ke svačině :-).
     
    Co následovalo:
    - výroba třídní vlajky; upevněna na tyči vlaje ve větru
    - dokončování krajiny ve starém pekáči, objevily se zde domy z kostek, cesty z proužků
    šedého papíru, cestičky z kamínků vedoucí k domům, ploty a ohrádky z klacíků
    - sušení keramických misek na vzduchu, jejich glazurování a vypálení v peci
    - péče o zasazené rostliny, byliny jsme použili jako zpestření jídelníčku (řeřicha, zelená petrželka, pažitka)
    - experiment s klíčením semen – v miskách bez vody x s vodou, na světle x ve tmě
     
     

    Další inspirace z portálu: články z předškolní sekce L. Vyhlasové - Země, voda, vzduch a oheň a L. Burianové - Poznáváme a chráníme naši zem

     

    Klíčová slova
    • Dramatizace
    • enviromentální výchova
    • experimentování
    • přírodní živly