Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Hry pro děti

Stránka naposledy upravena 17:01, 9 Pro 2012 uživatelem Pavlína Hublová

     

    Obsah stránky:

    Kompot(Pohybová hra: aktivizující hra)

    Popis hry:
    Děti sedí okolo paní učitelky, každý má vruce obrázek nebo skutečné ovoce. Paní učitelka uprostřed kruhu vyvolá, např.: ,, Všechny švestky si vymění místa". Po chvíli roli učitelky vystřídá dítě. Po pokynu "KOMPOT" si vymění místa všechny děti.

    ADAM

    "Měl jest Adam sedm synů – nejedli, nepili, jenom takhle dělali!"

    Jeden ukazuje a ostatní to po něm opakují.

    CUKR KÁVA LIMONÁDA

    "Cukr káva limonáda čaj rum bum!" rychle odřákává jeden hráč stojící čelem ke stromu nebo zdi (nedívá se). Ostatní děti stojí v určité vzdálenosti za ním (několik metrů) v řadě vedle sebe. Ze začátkem říkanky vyběhnou a snaží se dotknout toho co odříkává. Ten se na slovo "bum" rychle otočí a všichni běžící hráči musí v tom okamžiku stát. Pokud někoho zahlédl, že se pohnul, musí se vrátit zpět na čáru. Celá hra se opakuje dokud se vyvolávače někdo nedotkne. S tím si pak vymění místo.

    ČÁP ZTRATIL ČEPIČKU

    Hráči se rozestaví do kruhu a jeden z nich (vyvolávač) je uprostřed. Ten volá: “Čáp ztratil čepičku, jakou měla barvičku” a řekne libovolnou barvu. Hráči musí tuto barvu co nejrychleji najít (v okolí nebo na oblečení svém či některého spoluhráče) a rychle se barevné části chytit. Mezitím je vyvolávač honí. Kdo nenašel vyvolávanou a je lapen, jde dělat vyvolávače.

    ČÍŽEČKU, ČÍŽEČKU

    "Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, čížečku, čížečku, jak sejou mák? Aj, tak, tak sejou mák, aj, tak , tak sejou mák, aj, tak, tak sejou mák, tak sejou mák. … jak roste mák?... …jak kvete mák?... …jak zraje mák?... …jak lámou mák?... …jak jedí mák?..."

    Jeden stojí uprostřed kruhu, ostatní se drží za ruce a jdou kolem něj. Pak se pustí a napodobují činnosti …pravou rukou jakoby sely z ošatky v levé ruce,…dřepí, pomalu vstává, ruce vpěst zvedá nahoru,…rozevírá dlaně,…ve vzpažení dlaně k sobě – znázornění makovice,…pohyb pravou rukou – lámání makovic,…pravou rukou nabírat mák z levé a nést k ústům.

    HAD LEZE Z DÍRY

    "Had leze z díry, vystrkuje kníry, bába se ho lekla na kolena klekla. Jen se bábo nelekej, na kolena neklekej. Támhle stojí černý domek a v tom domku černá paní. Co tam vaří? Černou kaši! Čím ji mastí? Kolomastí! Čím ji jí? Lo-pa-tou, má pa-lič-ku chlu-pa-tou!"

    Utvoří se řetěz, jde, vlní se a na určité znamení se poslední odpojí a sedne si na zem. Tím je procházení ztíženo.

    HLAVA RAMENA

    "Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce, hlava, ramena, kolena, palce, oči, uši, pusa nos."

    Ukazuje se oběma rukama na jednotlivé části a stále se zrychluje.

    HONZO VSTÁVEJ

    Vyvolávač stojí naproti řadě hráčů, která je od něj vzdálena asi 20 m. Hráče oslovuje větou: „Honzo vstávej.“

    Vyzvaný odpovídá otázkou: „Kolik je hodin?“

    Vyvolávač podle vlastní volby volí časový údaj, který představuje podobu, délku a počet kroků, kterými se hráči mohou přiblížit k vyvolávači. Například „šest sloních“. Cílem hry je se co nejdříve přiblížit k místu vyvolávače. Komu se to podaří, stává se vyvolávačem. Škála kroků, které lze použít slepičí - malé kroky na délku podrážky, sloní - obří velké skoky s odrazem z místa, račí - kroky zpět, čertí – skoky s otočením ve vzduchu, žabí – skoky dopředu ze sedu jako žába.

    HOŘÍ, HOŘÍ, PŘIHOŘÍVÁ

    Hraje se v místnosti. Jeden hráč jde za dveře a ostatní schovají nějaký předmět. Poté ten za dveřmi vstoupí a hledá tu schovanou věc. Ostatní napovídají: "samá voda, přihořívá a hoří!", když se věc najde.

    JEDNA, JEDNA, DVA, DVA

    Děti sedí v kruhu. Každé má své číslo. Všichni tleskají: dvakrát do kolen, dvakrát do dlaní, pořád dokola. Jeden začíná. Řekne své číslo a pak vybere číslo někoho druhého. Druhý zase řekne své číslo (2x) a zase někoho dalšího. Kdo to poplete, vypadává. Musí se dávat velký pozor, abyste nezvolili číslo někoho druhého, kdo již vypadl. Pak byste vypadli též. V praxi to vypadá takto: vyvolávač: "Jedna, jedna, dva, dva" oslovený, který má číslo dva: "dva, dva, šest, šest", oslovený šestka: "šest, šest, deset, deset" atd.

    JEŽEK

    "Tiše, tiše, ježek spí" děti stojí v kruhu a uprostřed "spí" ježek - dítě nebo hračka "ať ho nikdo nevzbudí" držíme se za ruce a postupujeme v podřepu do středu k ježkovi "já mám doma ovci" stojíme a tleskáme do rytmu "mohu dupat jak chci, já mám doma berana" opět se držíme za ruce a kráčíme směrem ze středu a dupeme "mohu dupat do rána. Ježku, vstávej!" Je-li ježek dítě, tak se na vstávej děti utíkají „schovat“ do vyhrazeného prostoru a ježek je přitom chytá. Koho chytí stává se také ježkem.

    KOLO, KOLO MLÝNSKÝ

    "Kolo, kolo mlýnský, za čtyři rýnský, kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác! Vezmeme si hoblík, pilku, budem si hrát ještě chvilku. Až to kolo spravíme, ták se zatočíme. Doprava, doleva, už jsou kola spravena!

    V kruhu se držíme za ruce a jdeme doprava. Na "bác" si dřepneme. Rukama znázorňujeme „ŘÍZY ŘÍZY“, pěstí ťukáme do pěsti, vyskočíme a otočíme se dokola. Přešlapujeme z nohy na nohy a kolébáme se.

    KONĚ (Erben)

    "Zač ten kůň? Za kus chleba, za kus sýra, za kočičí snídani!"

    Kruh, odstupy na krok od sebe. Jeden uprostřed a ptá se někoho a tem mu odpoví. Na poslední slovo oba vyběhnou z kruhu a obíhají dokola. Jeden vpravo druhý vlevo. Tázaný volí směr. Rychlejší zaujme volné místo. Hra se opakuje.

    KRÁLI DEJ VOJÁČKA

    Děti se drží za ruce (dva řetězy proti sobě). Rozpočítají se nebo jinak mezi sebou zvolí vyslance a krále. Vyslanec říká: "Králi, králi, dej vojáčka" král se táže: "Kterého?" vyslanec si jednoho vybere (většinou toho nejslabšího). Ten se musí rozběhnout a pokusit se svým tělem prorazit řadu za ruce se držících dětí (v místě spojených rukou). Pokud se mu to podaří, bere si jednoho z roztržené dvojice s sebou (většinou toho silnějšího). Pokud ne, stal se zajatcem a zapojí se do roztrženého místa.

    KRVAVÉ KOLENO

    Hraje se zejména v podvečer, kdy už se začíná stmívat. Jeden je maminka, druhý dědek Krvavé koleno a ostatní jsou děti (zvolí se rozpočítadlem). Maminka se s dědkem domluví na nějaké hodině (třeba 3). Dědek si sedne bokem, třeba za keř. Děti sedí s maminkou v kruhu nebo se drží za ruce jdouce dokola odříkávají: "První hodina odbyla, lampa ještě svítila. Druhá hodina odbyla, lampa ještě svítila, …." Když se dojde ke zvolené hodině maminka vykřikne "lampa zhasla!" Děti nejdřív vřískají a potom se ptají: "Co piješ?" dědek odpovídá: "Lidskou krev" děti: "Co jíš?" dědek: "Lidské maso" děti: "Kdo jsi?" dědek: "Krvavé koleno děti: "A co tady děláš?" dědek: "Jdu si pro tebe!" V tu chvíli začne dědek Krvavé koleno honit děti. Koho chytne, vypadává ze hry.

    KUCA-BABA (Erben)

    "Kuca-Babo, kam tě vedem? – Do kouta. – Co v tom koutě?-Kohouta.-Co v tom kohoutu?- Zlaté klubko.-Co v tom klubku?-Zlatá jehla.-Co v té jehle?-Zlatá niť.-Tehdy si nás, Kuca- Babo, chyť! "

    Hraje se v zimě v prostorné světnici. Baba má zavázané oči a dva ji vodí. Pak ji zlehka plácnou do zad a nechají ji stát uprostřed. Ostatní se rozutíkají do koutů. Baba tápe, ostatní pokřikují „Samá voda!“ pokud je od D daleko nebo „Hoří!“ pokud je D poblíž či „Hoří okno, police, …!“ mohla by-li do něčeho narazit.

    MÁLO NÁS

    "Utekla nám myška do strniska, nemáme ji doma od včerejška, málo nás, málo nás, pojď, Marjánko, mezi nás."

    Většinou na začátku hry. Jeden říká a chodí za ostatními dětmi. Každé co osloví se za něj připojí a dělají hada.

    MYŠÍ TANEC (Erben)

    "Tancujte myši, kde která slyší. Která je hluchá ať neposlouchá, která je chromá, ať sedí doma."

    Malá děvčata vezmou se za ruce kolem a točíce se zpívají.

    MYŠIČKO MYŠ

    "Myšičko myš, pojď ke mně blíž! Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš."

    Držíme se za ruce v kruhu. Myška je uvnitř, kocour venku a volá: „…“ Myš vyběhne, může si zkrátit cestu přes kruh, děti zvedají ruce, ale kocourovi brání, takže musí podlézat.

    MYŠKA TANEČNICE

    "Měl jsem myšku tanečnici, tančila mi po světnici, byla černá a bílá, každému se líbila. Když jsem přišel ze dvorečka, tančila mi do kolečka jednou sem a jednou tam, točila se do všech stran."

    Dva kruhy (vnější a vnitřní, oba čelem do středu). Držíme se za ruce a jdeme přísunným krokem vnější kruh vpravo, vnitřní vlevo. Na poslední takt 3 kroky na místě. Vnitřní čelem vzad. Jeden klekne, druhý se ho chytne za ruku a obíhá kolem dokola.

    NA CVIČITELE

    "Hopsa hejsa ze dvorečka, kdopak půjde do kolečka". (Ve vázaném kruhu cval stranou, chůze v kruhu.) "Hopsa hejsa ze dvora, kdopak půjde do kola?" (Cval stranou, chůze v kruhu opačným směrem.) "Dášenka (Barunka, Liduška, Pavlík...) je naše paní, dejte všichni pozor na ni. Ať to každý dokáže, co ona (on nám tu) nám ukáže." (Vybrané dítě jde doprostřed kruhu a předvádí cvik, který ostatní opakují.)

    NA HADA

    "Had leze z díry, vystrkuje kníry, bába se ho lekla, na kolena klekla. Jen se bábo nelekej, na kolena neklekej. Já jsem přece hodný had, já mám všechny lidi rád." Děti se drží za ruce, první je hlava hada a všechny klikatě vede.

    NA HADA

    "Hledám tě, vidím tě, pojď si se mnou hrát, tralala lala tralala lala tralala lala tralala."

    Děti sedí po místnosti. M zpívá písničku a děti se připojují.

    NA HASTRMANA (Erben)

    Stanoví se, kde je rybník, rozpočítá se kdo je hastrman. Ten pak sedí uprostřed, dělá že zašívá a říká: „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť." Ostatní kolem něj přebíhají, dělají že se koupou a dráždí hastrmana: „Hastrmane, Tatrmane dej nám kůži na buben, budeme ti bubnovati až polezeš z vody ven.“ Koho se hastrman dotkne, je doveden doprostřed rybníka „na sedlo“ kde musí nehybně stát, dokud nejsou polapeni i ostatní. Hastrman může lovit pouze v rybníku. Na souši nemůže.

    NA HUSIČKY (Erben)

    Je to varianta Zlaté brány, ale pro děvčata. Brána se jmenuje Slunce a Měsíc. Procházející děvčata se drží v kyčlích za sukničky.

    Brána: „Husičky, husičky, poleťte!“ Husičky: „Nesmíme.“ Brána: „Pro koho?“ Husičky: „Pro pána“. Brána: „Pán není doma, jel do Berouna, pro bílého berana se zlatýma rohama!“ Husičky táhnou do brány a křičí: „Kejhá, kejhá, kejhá!“ poslední je lapena.

    NA CHLÉB (Erben)

    "Mísím, mísím boží dárek, až pomísí, budu válet, až poválím, budu píct, až upeču, budu jíst."

    Jedno z nejstarších děvčátek je hospodyní, jedno děvečkou a ostatní bochníčky (ty sedí na bobku v řadě). Hospod. vezme první hlavu do dlaní,hází ji z ruky do ruky a přednáší. Nato přitlačí děvčeti hlavu k zemí „aby bochníček vykynul“. To udělá se všemi. Když pomísila, přijde se podívat, jestli vykynulo (mají-li hlavy zase vzhůru). Pak se paní s děvečkou vezmou za ruce, vyk. boch. se jim přes ně položí a ony jej odnesou do pekárny (všechny naskládají vedle sebe). Za chvíli se jde paní podívat jestli jsou už upečeny (poklepe jim na záda a říká „Ještě není dost! – Už je dost!“. Upečený chléb se vysazuje (vezme se zase přes ruce a odnáší do komory).

    NA JESTŘÁBA (Erben)

    Jestřáb sedí na zemi, dřívkem kope jamku. Kvočna s kuřaty kolem obchází (D se drží za pas – had): Kvočna: „Kvok, kvok, co tu děláš?“ jestřáb: „Klofám, klofám jamčičku.“ K.: „Co s tou jamčičkou?“ J.: „Ohníček rozdělávat.“ K.: „Co s tím ohníčkem?“ J.: „Vodičku hřát.“ K.: „Co s tou vodičkou?“ J.: „Kuřátka pařit.“ K.: „Kdo ti je dá?“ J.: „Pán Bůh.“ K.: „Pán Bůh jich nemá ani ti nedá.“ J.: „A co ty máš?“ K.: „Já mám kobylu, ona tě kopne.“ 1. kuře: „Já mám krávu, ona tě trkne.“ 2. kuře: „Já mám psa, on tě kousne.“ 3.: „Já mám kočku, ona tě škrábne.“ 4.: „Já mám husu, ona tě štípne.“ 5.: Já mám kohouta, on tě klofne.“ J.: „Kudy cesta do města?“ Kvočna ukáže naopak, do polí nebo k lesu. Jestřáb na to nedbaje vyskočí a pustí se za posledním kuřetem. To se musí dostat zády ke kvočně (aniž by se pustilo ostatních), aby ho mohla chytit v pase. Pokud se to podaří, hra se opakuje a kuře je nyní kvočnou. Podaří-li se jestřábovi kuře strhnout než utvoří kruh, odvede ho stranou a pak zase kopá jamku. Hra končí, až jsou všechny kuřata i s kvočnou polapena.

    NA KLOBÁSU(Erben)

    "Tintěrovo jelito kroupami je nabito, komu já chci sám, tomu já je dám."

    Kruh, těsně u sebe, ruce křížem za zády. Nikdo se nesmí ohlédnout. Jeden chodí okolo, v ruce drží šátek pevně stočený „do jelita“. Recituje. Při posledním slově dá šátek někomu do ruky a utíká na prázdné místo. Pokud jej honící dostihne, tluče jej šátkem, dokud se nezařadí.

    NA KLUBÍČKO

    "Toč se konec ku začátku, teď je stávka až po vrátku. Roztoč se konec od začátku, teď je konec až po vrátku."

    Děti stojí v řadě, půl metru od sebe, drží se za ruce. První na levém konci zatáčí řadu do spirály. Otáčí se za levou rukou a navíjí se na řadu, která stojí. Ostatní se k němu přidávají. Na druhou sloku se navinutá řada zase rozmotává (děti postupují  prava doleva a postupně se stvějí do řady.

    NA KOČIČKU

    Děti sedí v kruhu. Jedno z nich je uvnitř a napodobuje kočičku (je na čtyřech, protahuje se, mňouká a podobně). Při tom leze dokola v kruhu než si někoho vybere. Před ním říká. "Já jsem malá hladová kočička, dej mi napít mlíčka." Oslovený musí s vážnou tváří odpovědět:

    "Nemáme mlíčko kočičko, jdi o dům dál" Když se při tom rozesměje, stává se kočičkou a jde prosit o mlíčko. Pokud dotyčné dítě nerozesměje, musí jít dál a dělat srandovnější pohyby

    NA KOKŠE (Erben)

    Chlapci stojí v řadě za sebou, drží se v kyčlích. První je „kokeš“. Jeden stojí mimo řadu „jestřáb“. Přiletí před kokše a říká: „Kokeš!“ Kokeš: „Co chceš?“ J.: „Toho zadního.“ K.: „Jdi a chyť si ho.“ Jestřáb běží pro zadního chlapce, ten však po druhé straně řady utíká dopředu stoupnout si před kokše. Jestřáb ho honí hned po jedné, hned po druhé straně, dokud jej nechytí, pak se stává kokšem. Když jej nechytí hra se opakuje.

    NA KOMINÍKA

    "Kominíku, kominíku, máš komíny čisté? Nevím, nevím, podívám se, není to tak jisté!"

    Postavíme dětem "komín" z více židlí (židle na zemi za sebou) a děti tímto komínem prolézají. Na druhém konci je lákáme říkankou.

    NA KONĚ

    "Prší, prší jen se leje, kam koníčky pojedeme, /:pojedeme na luka, až kukačka zakuká.:/ Kukačka už zakukala, má panenka zaplakala, /:kukačko už nekukej, má panenko neplakej.:/ Jedno dítě je koníček, drží v ručkách před sebou švihadlo, druhé stojí za ním a drží švihadlo za konce, pobíhají po místnosti. "Prší, prší jen se leje, kam ty koně postavíme, /:postavte je kam chcete, já se držím děvčete.:/ Prší, prší do zahrádky, já se držím Marijánky, /:postavte je pod oknem, jen když my dva nezmoknem.:/" Na další dvě sloky se děti chytí za ruce a několikrát se zatočí (pokud možno do rytmu písně).

    NA KOUKOL

    "Ptáček skáče po ulici, vybírá sobě pšenici. A já stojím v kole, vybírám koukole."

    Děti se v kruhu drží za ruce, jdou a zpívají. Na „a já stojím“ pokračují v chůzi ale zpívá jen dítě uprostřed. Potom si někoho vybere a točí se spolu v kruhu dokola.

    NA MUŽÍČKA (Erben)

    "Mužíčku, mužíčku, strhni mě do potůčku!"

    Jedno D sedí na zemi a ostatní kolem něj běhají a pokřikují. Koho chytne, ten místo něj sedne.

    NA VLKA (Erben)

    Jeden chlapec je vlk, číhající ve křoví (za plotem, v příkopě), druhý je ovčákem a třetí psem. Ostatní děti ovečkami, sedící na bobečku a škubajíce trávu, jako by se pásly. Ovčák zpívá: „Pasu, pasu ovce na vlkově louce, vlk není doma šel do Bydžova pro čtyři ovce, pátého skopce, pro bílého berana se zlatýma rohama.“ Mezi tím se vlk přiloudí a vskočí mezi ovce, které se rozutíkají. Hra se opakuje dokud se některá z oveček ještě pase. Zatím však ovčák se psem ovce brání, vlk proto musí být silnější než oni. Nakonec chytí i psa a ovčáka.

    Varianty:

    - Hospodář: „Ovečky, ovečky, pojďte domů.“ Ovce: „Nesmíme.“ Hospodář: „Pro koho?“ Ovce: „Pro vlka.“ Hospodář: „Kde je vlk?“ Ovce: „V lese, černou ovečku nese.“ Na to vlk vyběhne a jednu ovci chytí.

    - Nebo také: Pasačka, psík, stádo a vlk. Pasačka se psem obchází stádo, točíc v ruce proutkem zpívá: „Naše paní říkávala, abych dobře pásávala, a já pásat nebudu, raděj odtud pryč pudu, sama jídá kaši sladkou, a mně dává syrovátku, sama pije ze sklenice a mně dává ze střevíce, sama jezdí v kočáře, a já musím na káře.“Nyní volá do lesa: „Vlčku, vlčku.“ Vlk vyběhne: „Co chceš? Já jsem vlček.“ Pasačka: „Když jsi vlček, chyť si nejpěknější ovečku.“ Vlk: „Já nechci ovečku, já chci hezkou holčičku!“ Pasačka utíká, vlk za ní a když ji chytí, vezmou se za ruce a točíce se kolem zpívají: „Naše paní říkávala …“Mezi tím pes neustále štěká a stádo bekotá k písni přizvukujíce.

    NA ZLATÝ PRSTEN (Erben)

    Děvčata sedí na zemi v kruhu, ruce sepjaté v klíně. Jedna obchází kolem, má v sepjatých dlaních prstýnek. Každému vkládá své ruce do jejích a jedné nenápadně prstýnek nechá sklouznout. Při tom říká „Schovávám, schovávám zlatý prstýnek.“ Pak praví k hadačce „Hádej, hádej, hadači, kdo ten zlatý prsten má?“Hadačka chodí kolem děvčat a praví: „Já bych ráda hádala, přes zlatý stromky skákala, přes moře jdouci, sítě pletouci: kdo ho má, ať ho dá, ať si ze mne blázna nedělá! Má ho – má ho – má ho tu ta!“ Sáhne jí do dlaně. Jestli uhodla je v další hře rozdavačkou a ta která prsten měla hadačkou, předešlá pak rozdavačka sedne na její místo do kola. Pokud neuhodla musí v další hře opět hledačkou býti.

    NA ZLATÝ ŘETĚZ

    "Točí se zlatý řetěz dokola kolem, nejhodnější Mařenka obrátí se v něm."

    Děti se drtí za ruce (pravou rukou levou ruko toho kdo stojí před ním a levou rukou pravou ruku toho kdo stojí za ním). Na výzvu se otočí.

    NA ZLATÝ STŘEVÍČEK (Erben)

    Děvčata si postrkují střevíček pod koleny. Jedna stojí uprostřed a ptá se: „Kdo má můj zlatý pantoflíček?“ Každé děvče ke kterému se s touto otázkou otočí říká: „Já ho nemám.“ Je-li si jistá řekne „Vstaň.“ Uhodla-li, sedne si na její místo.

    OTEC ABRAHÁM

    "Otec Abrahám měl sedm synů. Sedm synů měl otec Abrahám. Oni nejedli ani nepili a jenom takhle dělali:" - zpívá se a potom se ukazuje nějaký pohyb a všichni ostatní to napodobují.

    PÁSLA OVEČKY (Erben)

    "Pásla ovečky v zeleném háječku, pásla ovečky v černém lese. Já na ni dupy, dupy, dup, ona zas cupy, cupy, cup. Houfem ovečky sežeňte se všecky, houfem ovečky sežeňte se!" 

    Držíme se za ruce v kole, jdeme jeden krok dopředu (spojené ruce jdou dopředu) a jeden krok dozadu (spojené ruce jdou dozadu). Na "dupy, dupy, dup" zadupeme. Opakuje se krok dopředu a dozadu.

    PEŠEK

    "Chodí pešek okolo, nekoukej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne."

    Sedí se v kruhu, oči zavřené, hlavy na kolenách, ruce obepínají skrčené nohy.. Jeden obchází s obuškem a recituje. Jednoho bací, zahodí peška a obíhá kruh. Když doběhne na uvolněné místo, sedne si. Zvolený peška zvedne a snaží se jej dohonit. Když se mu to nepovede je pešek on.

    POMNĚNKY

    "Modrají se pomněnečky, zelená se klokočí, klokočí, kdo se se mnou v tom kolečku, kdo se se mnou zatočí."

    Děti se drží za ruce, kolem ramen nebo v pase v kruhu a točí se dokola.

    PŘIJELA TETIČKA Z ČÍNY

    Říká se: "Přijela tetička z Číny, přivezla kyblíček špíny a v tom kyblíčku bylo … třeba prase. Každý si vybere nějakou část (uši, čumák, noha, …). Ten co říkal, pak dává ostatním otázky (třeba kolik je hodin, nebo jak se jmenuješ) na které se musí odpovídat tímto vybraným slovem. Kdo se zasměje prohrává a jde říkat.

    SLEPÁ BÁBA

    "Slepá bábo, kam tě vedu? – Do kouta! Co tam vidíš? – Kohouta! A co víc? – Nic! Tak si mě ty slepá bábo chyť!"

    Kruh, uprostřed D se zavázanýma očima je roztáčeno. Pak se rozeběhnou a bába se je snaží chytit.

    SYREČEK (Erben)

    "Naše paňmáma povídala, že pantátovi udělala sý-reček!"

    Malé děvčátko točí se na jednom místě do kolečka. Při slově syreček rychle sedne na bobek, takže se jí suknička dokola větrem nadme

    ŠKATULE, ŠKATULE HEJBEJTE SE

    Každý má svou značku. Jeden je ve předu a říká "Škatule škatule hejbejte se!". Všichni musí ze své značky přeběhnout na jinou (většinou se netoleruje přeběhnutí na sousední). Přidá se i vyvolávač a snaží se jednu zabrat pro sebe. Na koho nezbude, je nový vyvolávač.

    ŠLA NANYNKA DO ZELÍ

    "Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí, natrhala lupení, lupeníčka. Přišel za ní Pepíček, rozšlapal jí košíček, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty to budeš platiti."

    Dva kruhy, vnitřní se pohybuje jiným směrem než vnější. Zastavit a vnitřní čelem vzad. Všichni úkrok vpravo, tři podupy, a úkrok vlevo, tři podupy, zahrození pravou, zahrození levou, rychlá otáčka na místě a tři podupy.

    TANCOVALA ŽÍŽALA (polka)

    "Tancovala žížala na zahrádce polku, čmelákovi, že jí hrál, dala půlku vdolku. Pojďte, pane slimáčku, taky na taneček! Čmelák dostal, že jim hrál, sladký lívaneček. Potom ji vzal dokola, hrobaříček mladý. Čmelák dostal za tanec, kousek čokolády. Tancovala žížala od večera k ránu – čmelák dostal k snídani kousek marcipánu."

    Stojíme ve dvou řadách naproti sobě. Obě řady jdou směrem vpravo 4x krok + přísun, 4x tleskneme na do taktu, obě řady jdou směrem vlevo 4x krok + přísun.

    TATÍČKU HRAJ

    D se ukloní, ruce v bok, říká: "Tatíčku, hraj!" Rodič se ptá: "Synku, jakou?" Chytnou se za ruce, točí se dokola, zpívají, nakonec zadupou: "My máme slepičku za kamny v košíčku chocholatou." Vše se opakuje, na závěr se říká: " My máme babičku za kamny v košíčku kudrnatou."

    VŠECHNO LÍTÁ CO PEŘÍ MÁ …

    Sedí se u stolu a bubnuje se rukama do desky a říká se: "Všechno lítá co peří má". Na konec se řekne nějaké slovo. Třeba "holub letí!" Pokud lítá, musí se ruce zvednout nahoru. Pokud nelítá zůstávají ruce na stole. Kdo to poplete vypadává.

    ZAJÍC VE SVÉ JAMCE

    "Zajíc ve své jamce sedí sám, sedí sám, ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati, chutě skoč a vyskoč. Za tou naší pšenicí, pšenicí, pšenicí, tancovali zajíci, zajíci dva."

    Jeden dřepí uprostřed kruhu, rukama znázorňuje zaječí uši, ostatní se drží za ruce a jdou kolem něj a zpívají. Nakonec zajíček vyskočí, položí ruce někomu na ramena. Na "za tou naší pšenicí" se spolu točí dokola. Potom nový zůstane uprostřed v kruhu a starý zajíček se zařadí na jeho místo do kruhu.

    ZLATÁ BRÁNA (Erben)

    "Zlatá brána otevřená, zlatým mečem podepřená, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde. Pojď, vojsko pojď!" (nebo "ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem")

    Dva chlapci (Anděl a Čert) se postaví proti sobě a uchopí se za zdvižené ruce. Ostatní se drží v pase (za ruce) a prochází pod bránou. Na koho spadne, postaví se za jednoho z brány. Nakonec stojí proti sobě dvě nepřátelská vojska. Mezi An. a Čer. se na zemi udělá čára, vůdcové se chytí za ruce a snaží se protivníka na svou stranu přetáhnout. Kdo je stržen, přidá se na konec řady a musí pomáhat tahem k vítězství. Nenaříkej, ježku náš, mezi námi boty máš; ať je našel ten neb ten, vypíchej ho z kola ven.

    U POTOKA

    U potoka roste kvítí, říkají mu petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč!

    VLEZLA BLECHA

    Vlezla blecha, vlezla zticha, vlezla psovi do kožicha, veš dostala zlost. Rozkřikla se na tu blechu: „Jdi si hledat jinde střechu, nás už je tu dost!“

    VYŽENEME ZAJÍČKA

    Vyženeme zajíčka, vyženem ho z hájíčka. Heš, heš, heš a ty za ním běž!

    NEBE, PEKLO, RÁJ

    Nebe, peklo, ráj, kam tě duše daj? Do nebíčka, do peklíčka? Šup a už je tam!

    ROZPOČÍTADLO (Kožíšek)

    Šla veverka na jahody, utíkala kolem vody, jahody se rozsypaly, do studánky napadaly. Běž, panenko, běž, veverušku těš!

    RYJE SVINĚ

    Ryje, ryje černá svině na hřbitově křen, kdo ho bude vybírati, tuhle je to ten. Uno duo tres, ty jsi malý pes, ty jsi malá veveřice, ty si zůstaň kdes.

    ZA HOROU

    Za horou, za dolem,leží mísa s tvarohem,kdo nechce jít z kola ven, ten dostane bačkorem

    KŘEČEK

    Milý strýčku, tečka.

    Posílám ti křečka, tečka.

    Křeček škrábe, kouše, lechtá

    pozor ať vás neulechtá.

    Zalepíme do obálky nalepíme známku,

    dáme razítko a pošlem poštou.

    Slova začínající na....

    Potřeby: papír, tužka, miska, budík (hodinky...) na měření času

    Do misky vložíme jednotlivá písmenka abecedy. Vždy jedno písmenko z misky vytáhneme a říkáme slova začínající na zvolené písmenko. Slova se snažíme vymyslet po předem stanovený čas (např. 5 min). Můžeme si zvolit i témata (např. rostliny, zvířátka....).

    Čáp ztratil čepičku

    Potřeby: znalost barev

    Děti chodí do kruhu, rukama klapají jako zobáky a říkají: čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku... Předem zvolené dítě řekne barvu. Poté děti rychle ve svém okolí hledají předmět dané barvy.

    Kimovy hry

    Potřeby: různé předměty, šátek (ručník...)

    Tyto hry jsou určeny k tréninku paměti a postřehu dětí.

    Na stůl položíme různé předměty a necháme dítě, aby se na ně dívalo po určitou dobu (např. 1 min). Poté předměty zakryjeme šátkem a necháme dítě vyjmenovat/napsat již zakryté předměty. U malých dětí doporučujeme velmi malý počet předmětů - např. 4.

    Druhou variantou je možnost: po skončení pozorování předmětů na stole se dítě otočí a my jeden předmět odebereme. Dítě by mělo určit, který předmět mezi předměty chybí. Malé děti se mohou napřed na předměty podívat. Pro malé děti můžeme připravit např. čtyři kuličky/pastelky stejných barev a poté jednu odebereme. Dítě určí, která barva chybí.

    Další možností je: vložit předměty do neprůhledného sáčku, tašky nebo krabice a dítě po hmatu určuje věci vložené dovnitř.

    Chodím, hledám...

    Chodím, hledám, co mám znát,
    pojď Barunko ukázat.
    Do všech koutů zajdi,
    balónek najdi/co je modré najdi.

    Změníme jméno dítěte. Poslední sloka lze obměňovat dle potřeb: zvířátka, tvary, čísla, barvy, předměty.....