Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Roční období - LÉTO

Stránka naposledy upravena 07:38, 11 Srp 2010 uživatelem Bohunka Trelová
    Obsah
    Žádné titulky

    LÉTO.

     

    Bohunka Trelová

     

    Vyrábíme si panáka „Léto“ ze stojanu na šaty. Šaty má vyrobeny ze starého žlutého prostěradla, které děti předem ozdobily malůvkami s letními motivy (sluníčka, motýli, květiny, broučci apod.), vlasy tvoří sisalové vlákno, na hlavě má slaměný klobouk s barevnou stuhou a papírovými květy, v náručí „drží“ kytici obilí.

    PŘEDCHÁZELO:

     

    -         malování letních výjevů na prostěradlo

    -         znalost písní a básní s letní tématikou

    -         znalost názvů zvířat

    -         stavba hradů podle obrazové předlohy, jejich názvy, pověsti o vzniku České země, povídání o Praze jako hlavním městě a sídle vlády a presidenta, kdysi sídlo krále

    -         povídání o životě kdysi – v čem se bydlelo (hrady, zámky, tvrze), jsou to možné cíle prázdninového putování

    -         život lidí v exotických krajích

    -         nová píseň „Potápěč“

     

    1. DEN

     

    Vyrábíme si panáka „Léto“ podle uvedeného popisu.

    Přibližuji dětem hlavní znaky léta, k pomoci přibírám knihu J. Lady „Dětem“, rozhovor nad obrázkem s letním motivem.

    Výroba sluníčka formou pavučiny. Základ tvoří kruh ze silného drátu, jeho okraj jsme obalili žlutým krepovým papírem a poté jej protkali žlutou vlnou. Na takto vyrobený podklad děti nalepily části obličeje namalované a vystřižené z papíru, paprsky tvořily proužky žlutého krepového papíru přivázané k obvodu kruhu.

    Na čtvrtky měkkého mačkaného papíru děti otiskují houbu namočenou ve světlé modré temperové barvě, po zaschnutí a „zabalení“ do kulovitého tvaru vytvoříme oblaky.

     

    2. DEN

     

    Výroba pavučiny z prádlové gumy, tentokrát natažená těsně pod stropem. Na ni zavěšuji pomocí kolíčků na prádlo dětmi vyrobené obláčky a sluníčko, komplet tvoří letní oblohu.

    Na zem rozprostírám kusy zelených textilií (tráva).

    Poslech básně B. Málkové „Letní slunce“.

    Leháme si do trávy, pouštím relaxační hudbu. Zavíráme oči, vnímáme letní paprsky, které nás hladí po těle, když jsme prohřátí, jdeme se vykoupat (plížení). Doplavali jsme na břeh, kde je pole plné obilí. Ptám se dětí, co to je obilí. Odpovědi: „To je takové to žluté, co venku roste, Dělá se z něho chleba, Nevím…“. Specifikuji blíže tento pojem, ukazuji obilná zrna i klasy, které jsem si přinesla. Zdůrazňuji význam pěstování obilí, seznamuji s různými druhy obilí (pšenice, žito, ječmen, oves). Vzpomínáme na známou báseň Fr. Hrubína „Jak to bylo, pohádko“, nerecitujeme ji ale celou, jen pasáž o žitném poli, ovsi, ječmeni.

    Hrajeme si na žitné pole, použijeme námi vymyšlenou a s obměnami často používanou „zaklínací formuli“, která děti „přečaruje“, tentokrát v semínko „Šamšula, bimbula, obilí – bum!“. Každý se proměnil v semínko, to zasadíme do země. Semínko pomalu roste, až je z něj obilný klas. Sedlák klasy poseká, ty padnou k zemi, sedlák z nich pomocí cepu vymlátí zrna, ty se vysypávají na zem. Vše děti znázorňují pohybem, uč. doprovází na hudební a rytmické nástroje.

    sázení semínka – hra na klavír

    semínko roste – hra na xylofon (déšť)

    semínko zraje – triangl (sluníčko)

    sekání klasů – hůlky (napodobení práce s kosou)

    mlácení zrní – rumba koule (zrna se sypou z klasů na zem)

    Zkouším, zda si děti zapamatovaly celý děj pouze podle zvuků, těžké, pomáhám.

     

    3. DEN

     

    Od rána je venku krásně, beru si pomůcky do krabice a jdeme na zahradu, během cesty si povídáme o sluníčku, o počasí, opakujeme hlavní znaky léta.

    Venku sedáme do trávy, snažím si udržet pozornost dětí, ale okolí je rozptyluje, chtěly by raději běhat a hrát si, vzdávám to. Děti se za obrovského jásotu rozptylují po louce, míří na pískoviště, průlezky a skluzavky. Tento den už jsme toho moc nezvládli. Alespoň na pískovišti jsem zmotivovala děti ke stavbě hradu, který děti ozdobily přírodninami. Na stavbu hradu budu moci navázat další den.

     

    4. DEN

     

    Od rána si hrajeme na království, děti jsou královnami, králi, princeznami a rytíři. V herně si stavějí hrady a zámky z lepenkových krabic a Polikarpovy stavebnice, využívají kostýmy (staré oblečení), které je součástí našeho „dramatického“ koutku. V kostýmu jsem jim dovolila i posvačit, po svačině opět pokračují ve hře.

    Vymýšlení příběhu dětmi – přišel zlý čaroděj, který zaklel celé království a lidi zavřel do černé věže. V tento moment se zapojuji do hry. Vymezuji prostor věže, sedáme si na zem. Nebojíme se. Víme, že čaroděj je sice zlý, ale také hloupý. Než nás napadne, jak ne něj vyzrát, povídáme si o dobách dávno minulých, prohlížíme si knihu „Toulky českou minulostí“. Vyprávím, jak lidé kdysi žili, čím se živili, v čem bydleli, ukazuji obrázky hradů, tvrzí, zámků, zděných gotických domů, dřevěných chalup, povídáme si o životě na vesnicích a ve městech, děti si všímají dobového oblečení, dotkneme se i druhů řemesel té doby.

    Něco cinklo – blíží se čaroděj. Vyzývám děti, aby vymyslely, jak jej přelstít. Odpovídají typicky dětsky: „Já mu dám facku, až spadne se schodů, Já ho kopnu až do mraků, Schováme se, Přepereme ho…“. Podotýkám, že čaroděje bychom nepřemohli, je silnější. Využijeme ale jeho hlouposti. Jak? Motivuji děti pohádkou „Kocour v botách“, kterou děti dobře znají. Chytly se nápadu a chtějí čaroděje přečarovat. Nic jiného se jim nedaří vymyslet. Navrhuji, že jej přečarujeme v hodného člověka. Děti jsou zjevně zaražené, nápad se jim moc nezamlouvá. Čaroděj je v jejich očích zlý a zlo by mělo být potrestáno. Snažím se je přesvědčit, že zlo nemusí být nutně opláceno zlem, vybízím je k pochopení, odpuštění. Je to těžké, ale nakonec souhlasí. Navrhuji, že bude z čaroděje průvodce na hradu (vysvětlím pojem). Nápad se líbí. Pomocí naší formule čarujeme: „Čaroděj, dobroděj, není zlý – bum!“

     

    Po hře připomínám dětem, že některé hrady a zámky stojí dodnes, prázdniny se blíží a možná některý z nich se svými rodiči navštíví. Snad se tam potkají i s naším čarodějem.

     

    5. DEN

     

    Hraji si u stolečku s barevnou plastelínou. Děti jsou zvědavé, ihned chtějí vědět, co vyrábím. Ukazuji jim obrázky zvířat žijících v moři (ryby, chobotnice, mořské hvězdice, medúzy,). Děti spontánně projevily zájem připojit se (což bylo mým záměrem). Po chvíli svolávám ostatní děti, aby si přišly prohlédnout výrobky svých kamarádů. Podařilo se vyrobit spoustu mořských živočichů včetně kraba, mořského hada a mušlí.

    Svolávám děti do herny, sedáme do trávy pod letní oblohu, ptám se dětí, co je to moře, jak to u něj vypadá, jací v něm žijí živočichové, jaká je v něm voda, apod. Stavíme loď z Polikarp. stavebnice, děti jsou námořníky, budou se potápět a hledat v moři poklad (rozsypané zátky od piva a limonád). Děti „plavou“ v moři a po jednom kuse zátky nosí na loď.

    Nechávám děti své hře a s jinou skupinkou si jdeme vyrobit moře do sprchovacího koutu. Jeho dno vyplňuji modrým igelitem a napouštím vodu. Do vody pak děti vysypávají celý pytlík soli, aby moře bylo opravdově slané. Do moře pak děti vkládají své živočichy vyrobené z plastelíny.

     

    CO NÁSLEDOVALO:

     

    -         Moře jsme postupně doplňovali o další detaily (palmy vyrobené z papíru a roliček z toaletního papíru, slunce, textilní dekorace k zamaskování okrajů sprchovacího koutu, exotická zvířata, která si děti nosily z domova, lodě).

    -         Vycházky do letní přírody, do lesa, k rybníku.

    -         Táborák s rodiči na školní zahradě, rozloučení se školním rokem, vítání prázdnin.

     

     

     

    .