Jako reakce na průmyslovou revoluci a technizaci na jedné straně a akademismus spojený s historismem na druhé straně se v evropském umění 90. let objevila secese, původně dekorativní sloh spjatý s uměleckým řemeslem a teprve později pronikající do ostatních oborů výtvarného umění včetně architektury. Měla mimořádný umělecko-historický význam, neboť se stala svébytným universálním uměleckým slohem na přelomu 19. a 20. století a z téhož důvodu pak pojítkem mezi uměním obou epoch a v neposlední řadě i zdrojem inspirace pro následující modernu.

Význam pojmu: název secese vznikl jako označení protestního hnutí mladých umělců proti dobovému historismu, naturalismu a akademismu. Tento protest doprovázely secese (lat. secessio=odloučení, oddělení, odchod) neboli odtržení těchto umělců od spolků, výstavních společenství a časopiseckých okruhů a vytváření základen nového směru (např. společnosti Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži, skupiny Sezession v Mnichově, hnutí Wiener Sezession ve Vídni, časopisu Die Jugend v Mnichově apod.).

Počátky secese:   hnutí secese, zprvu spojované pouze s uměleckým řemeslem, mělo svůj původ v Anglii, kde se z iniciativy Johna Ruskina a Williama Morrise zrodilo obrodné hnutí umělců a uměleckých řemeslníků (Arts and Crafts Movement), jehož snahou byl návrat k výtvarné i řemeslné dokonalosti užitkových výrobků, jejich funkčnosti a zároveň široké užitkovosti, kterou by pronikly do každodenního života nejširších společenských vrstev. Hnutí, které vzniklo jako  reakce na bouřlivý vývoj anglického průmyslu a strojové velkovýroby, následně ovlivnilo rozvoj uměleckých řemesel v Evropě, jeho ideje postupně pronikly i do architektury vč. způsobu bydlení a staly se tak principy, které měly svůj podíl na utváření nového životního stylu (komplexní secesní umělecká díla v architektuře – Gesamtkunstwerk -začala vznikat koncem 90. let, kdy byly postaveny první obytné domy, jejichž architekti zároveň navrhovali interiéry, mobiliář, koberce, tapety i drobné užitkové předměty).

Rozhodující podněty pro formování secese jako uměleckého slohu vycházely z uměleckořemeslné dílny Williama Morise (Morris, Marshall, Faulkner & Comp.) v Londýně, jejíž práce vynikaly nejenom originálním tvaroslovím plakátů, ilustrací, tapet, skla, keramiky, šperků či nábytku, ale i důrazem na kvalitu materiálů, účelnost a výtvarně-symbolickou senzitivnost.

Významná centra a názvy secese:

-          Anglie a Skotsko (Modern Style, Style Liberty(název podle obchodního domu v Londýně), Yachting Style)

-          Belgie (Art Nouveau)

-          Francie (Art Nouveau (název podle pařížského obchodního domu s uměleckými předměty Samuela Binga), Style Mucha, Style Guimard aj.)

-          Německo (Jugendstil (název podle časopisu Die Jugend založeného roku 1896 v Mnichově))

-          Rakousko (Sezession (název podle budovy Wiener Sezession ve Vídni))

-          Itálie (Stile Liberty, Stile floreale)

-          Španělsko (Modernismo)

-          Holandsko (Niuwe Kunst)

-          Čechy (secese)

Vlivy:

§  východní a středomořské kultury (z mnoha vlivů těchto oblastí lze např. jmenovat japonerie (především dřevořezy japonského národního stylu ukiyo-e provedené lehkou, kaligraficky cítěnou linkou), arabesky islámského dekorativního umění, prvky staroegyptského umění, rostlinné ornamenty předhelénské a helénské kultury aj.);

§  středověké umění (jedním z inspirativních zdrojů nepřerušené secesní linie se stala např. pozdní gotika, jejíž tvarosloví s oblibou vycházelo z vegetabilních forem)

§  lidové umění (motivy lidového umění nebyly v secesi přejímány v hotové formě, ale – jak ukazuje architektura české nebo anglické secese – byly stylově přetvářeny a staly se součástí umělcovy osobité syntézy);

§  literatura romantismu a symbolismu (secese, jež byla svojí podstatou spřízněná s romantismem, reagovala na ty podněty romantické literatury, které popisovaly subjektivní pocity rozervanosti, odcizení, mystického vytržení, melancholie, snění či osobní vzpoury proti společnosti. Z literárního symbolismu pak převzala některé způsoby i formy pro svůj vlastní (výtvarný) výraz spočívající mj. v meditativním zkoumání skutečnosti, obraznosti a schopnosti vyjádřit hluboké významy formou umělecky ztvárněného symbolu);

§  historismus a eklekticismus (i když se secese (výtvarně i ideově) distancovala od dobového historismu, převzala do svého repertoáru řadu prvků neo-slohů (zejména z neorenesance, neobaroka a neorokoka), které používala v nových formách a kompozičních vazbách);

§  angličtí preraffaelisté (anglická umělecká a literární skupina, která působila od svého založení v roce 1848 pod názvem Pre-Raphaelite Brotherhood (Preraffaelitské bratrstvo), měla ve svém programu návrat k původní prostotě umění symbolizovaného obdobím italského středověku a rané renesance, což se v malbě členů skupiny projevilo odklonem od realismu a přírody k dekorativismu, idylismu, symbolismu a výtvarnému medievalismu);

§  směry francouzského postimpresionismu (z řady uměleckých směrů, které následovaly po impresionismu a měly nejvýraznější vliv na formování secesního stylu, lze jmenovat tvorbu  malířů z okruhu  pont-avenské školy a výtvarný názor skupiny Nabis,  jejíž  členové se kromě malířství věnovali i scénografii, plakátu, grafice, tapisérii, nábytkářství a dalším oborům).

Obecné znaky secesního slohu:

¨      ornamentálnost (ornamentálnost, která je v secesi považována za neoddělitelnou součást uměleckého výrazu a prolíná všemi obory slohu, je zde jednak nositelkou citovosti, jednak formotvornou součástí dekoru a kompozice);

¨      lineárnost a plošnost (linearismus, jenž je těsně spojen s plochou, byl inspirován zejména příklady orientálních umění; v secesi, především v architektuře, představuje negaci k plastičnosti historických slohů);

¨      barevnost (barva má v secesi především dekorativní a symbolickou funkci; působí v čistých a jasných tónech, přičemž zdůrazňuje plošnost. Na rozdíl od impresionismu nabývá v secesi znovu na významu černá a bílá barva);

¨      různorodost užitých materiálů (s barevností souvisí v secesi užívání různorodých materiálů, které zde rozšiřují možnosti dekoru a estetického dotvoření tvaru);

¨      stylizace (nový sloh, jenž usiloval o překonání tradiční ornamentiky historických slohů, se znovu vracel k přírodním objektům, které stylizoval do široké škály tvarů oscilujících od přepisu předmětné skutečnosti k abstraktnímu ornamentu);

¨      asymetričnost (asymetričností se vyznačuje nejenom secesní architektura, ale i výrobky secesního uměleckého řemesla (např. keramika vyrobená na hrnčířském trhu), u nichž je symetrie výsledkem výrobního procesu);

¨      atektoničnost (atektoničností neboli popřením konstrukčních zákonitostí stavebních materiálů se často vyznačují secesní stavby, kterým jejich tvůrci vnutili svůj atektonický výtvarný záměr);

¨      dynamičnost (pohyb související s nepřetržitou secesní linkou je obsažen již ve tvarech secesního ornamentu, ale naplno se uplatňuje v motivech ženských postav a jejich atributech – vlasech, šatech apod.);

¨      organičnost (klíčovým zdrojem secesní inspirace byla organická příroda, kterou umělci ztvárňovali jak v její základní, „buněčné“, podobě, tak v plné mnohotvárnosti jejích vegetabilních a zoomorfních tvarů);

¨      komplexnost (komplexní umělecká díla (Gesamtkunstwerk) vznikala ve vyspělejší fázi secese při výstavbě luxusních obytných domů, jejichž architekturu, interiéry i mobiliář včetně drobných užitkových předmětů spojoval jednotný styl jejich tvůrce).

Druhy a charakter dekoru:

vlnovka (spojitá vlnící se linie, ať již jako nositelka předmětných tvarů nebo jako základ abstraktního dekoru, představuje v secesi dynamický princip, jehož symbolický význam lze, podobně jako v baroku, ztotožnit s představou životního rytmu, duchovního proudu či vesmírného pohybu);

černá a bílá barva (kontrast černé a bílé barvy vždy symbolizoval dialektickou jednotu antagonistických životních principů, např. světla a tmy, života a smrti či dobra a zla, přičemž nabýval graficky čistého a esteticky působivého akcentu, který měl v secesi významné místo v typografické, ilustrační nebo plakátové tvorbě);

žena (s erotickým tématem ženy, která byla často zobrazována buď ve zbožštělé nebo naopak démonické podobě, se pojily významy ženských symbolů (dlouhých vlasů, rozevlátých šatů, aktu, tance, spánku aj.) ztvárněné dekorativním a ornamentálním způsobem);

vegetace (své oblíbené téma přírody secese rozvíjela ve spojení s graficky a symbolicky významným rostlinstvem, k němuž  patřily jak  květiny (např. lilie – symbol čistoty,  kosatec – symbol mužského principu, leknín, vlčí mák, orchidej), tak stromy (bříza - symbol jara a panenství, vrba – symbol boží síly) a keře (vinná réva));

fauna (vedle motýlů a dalších stylizací z říše hmyzu, patřily k nejtypičtějším secesním zvířatům,  specielně ptákům, bílé a černé labutě, rajky, plameňáci a pávi, jejichž význam pro secesi spočíval hlavně v ladném tvaru a dekorativní barevnosti).

Periodizace: podobně jako ostatní historické slohy lze (relativně krátký) průběh secese rozdělit na tři vývojová období:

1.      rané období (80. léta 19. století; nový sloh se začíná objevovat v podobě ornamentálních prvků v architektuře a knižní grafice);

2.      vrcholné období (přibližně 1890 – 1905; vrcholnou fázi slohu představila Světová výstava v Paříži v roce 1900, kde byla secese prezentována jako nový životní styl začínajícího století);

3.      pozdní období (po roce 1905; předmětný dekor secese začíná ustupovat geometrické abstrakci).