Autor: Karel Čapek

Ilustrace: Karel Čapek

Žánr: Próza s přírodní tématikou, Autorská pohádka

Žánrová forma: životopis, pohádky

Věková skupina: mladší školní i starší školní věk

Přírodní tématika:Autor popisuje přitažlivým dětským jazykem život psa od narození, vztah s jeho matkou a jeho pokroky.

                                 První část knihy je pojata jako životopis štěněte, kdy autor vysvětluje i sebemenší detaily jeho vývoje den po dni. Například když vidí jedním okem, stání, první krůčky, chůze apod. (Vše je zachyceno na fotografiích, které jsou součástí knihy) Mluví o něm jako o člověku a často jeho vývoj, vztah a potřebu matky přirovnává právě k dětství. Na druhé straně vysvětluje pojmy a jeho nové zkušenosti z psího života, například běh, hryzat, větřit, přerahování... Do detailu také poukazuje na psí usínání a probouzení.Vysvětluje čtenáři zvířecí pudy a volání hlasu přírody, který přirovnává k učiteli. Dášeňka je sice samec, ale protože si autor, vlastník psa, přál fenku, dal ji jméno Dášeňka. Ta se brzy stává silným, skoro dospělým psem. Než však k tomu došlo, musela poznat nejen dobré, ale i zlé zkušenosti, třeba když spadla ze schodů, nebo jí člověk šlápl na ocásek či spadla do vody. I v psím životě nastanou smutné chvíle. Jednou z nich je odchod Dášeňky k cizím, novým majitelům. Autor je rád, že je v domě ticho, klid, nic není rozbito. Brzy si však uvědomí nejen on, ale i maminka Iris, že je jim bez Dášeňky opravdu smutno.

Pohádkové rysy: Druhá část knihy obsahuje pohádky, které autor Dášeňce vypráví při fotografování, jelikož neposedná psí slečna nevydrží chvíli v klidu.Samozřejmě se jedná o pohádky psí.Z nich vždy plyne pro Dášeňku nějaké ponaučení nebo zvláštnost, zvyk či vlastnost její rasy. Pohádkovou formou vysvětluje Dášeňce, proč mají foxteriéři krátké ocásky, proč hrabou v zemi, proč mají černé a hnědé skvrny. Některá vyprávění by se mohla přirovnat k pověstem či legendám ze života psů. (proč to tak je, jak se to stalo) Nemluví jen o Foxteriérech, ale i o jiných rasách, třeba o chrtech nebo dobrmanech a jejich ukousnutém ocásku nebo o vztahu mezi psem a člověkem.

                                 Celé vyprávění je velice podobné vzájemnému rozmlouvání maminky a dítěte a stálé odpovídání na dětské otázky. To je patřičné i z věčného napomínání či autorovo promlouvání k Dášeňce během vyprávění. Jednu pohádku, O alíkovi, kvůli Dášeňčině vyrušování, nedopověděl.

                                 Už v první větě se setkáme se zvláštností, kdy autor štěňátko nazývá zájmeny: to, ono, tomu..

                                 Autor je vypravěčem a zároveň mnohokrát vstupuje do děje a promlouvá k Dášeňce, ale i k divákovi.(Jak vidíte, děti…Musíš dělat menší kroky, Dášeňko…)

                                 Občas maminka Iris promlouvá k Dášeňce ústy autora. Probíhá fiktivní rozhovor.

                                 Slang:Umí stříhat ušima.

                                 Archaismy: anžto, mejlka

                                 Obecná čeština: brejle, mejlka,

                                 Nespisovné výrazy: čuchnul,

                                 Expresivní výrazy: safra,

                                 Personifikace: Hromada chlupů se podrbala.

                                 Metafory: Letí jako chlupatý šíp.

                                 Odborné výrazy: hrubosrstý foxteriér, cvičení prostná, rytmika, expozice

                                 Synonyma: například ke slovu běh- cval, trysk, let, hon, sprint..

                                 Novotvary: Autor se pokouší vymyslet název pro holčičku od surovce. – surovečka, surovnice, surovčice, surovinka.

                                 Využití velmi dlouhých a mistrovských souvětí: Když se do toho Dášeňka pořádně obula (totiž ona se obula, ale vykasala si rukávy) (přesněji řečeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se říká, plivla do dlaní) (rozumějte mi, ona si ovšem nemohla plivnout do dlaní, protože ještě plivat neuměla a dlaně měla tak maličké, že by se do nich netrefila), zkrátka když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se  za půl dne od máminy zadní nohy k mámině přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala.