Někdy také nazýván Kužel učení nebo Daleův kužel učení. Vlastí jméno v názvu nás odkazuje na amerického učitele a profesora pedagogiky Edgara Dalea (1900-1985), který model Kuželu zkušenosti vyvinul. E. Dale věřil, že abstraktním symbolům a myšlenkám člověk lépe porozumí (a tudíž si je pak i uchová v paměti), když jsou podloženy nějakou konkrétní zkušeností. V dnešní době se nám toto tvrzení může zdát velmi banální, vždyť každý učitel tento princip zná. Nicméně uvědomme si, že Dale se svou myšlenkou přišel v roce 1946, kdy při vyučování žáků převládal pasivní přístup.

Dale model odvodil z přímého pozorování svých žáků. Kužel zkušenosti tak zachycuje, jaký je vztah mezi vyučovací metodou nebo použitým výukovým materiálem a efektivitou učení (vyučování). Podle tohoto modelu je efektivita učení nejvyšší ve chvíli, kdy je spojena s reálnými situacemi, s reálnými zážitky žáků (dno kužele). Postupně směrem vzhůru se díky použité metodě učení nebo výukovému materiálu z člověka stává více a více pouhý pozorovatel reality a tím klesá efektivita učení. Na špici kužele pak jsou metody, které pracují již jen se symboly, které realitu představují – tato rovina je pro žáky tou nejtěžší.

Kužel zkušenosti (podle Dale, 1946)

Zjednodušeně řečeno by se dalo říci, že žáci se budou učit tím snáze a efektivněji, čím více smyslů v reálných situacích zapojí. Takové zkušenosti jsou podle Dalea klíčem k efektivnímu vyučování.
Přestože Kužel zkušenosti má na svém křížku více než půl století, je tento princip stále platný a používá se například v zážitkové pedagogice nebo v konstruktivistickém přístupu ke vzdělávání.