Obecné cíle vyjadřují záměry vzdělávání. Jsou to základní orientační body při přípravě a plánování vyučování. Často popisují větší objem učiva, většinou bývají formulovány abstraktním jazykem. Formulujeme je na začátku procesu plánování výuky. Mnohdy vyplývají z formulací uváděných v RVP, respektive ŠVP. Každý učitel ale může klást jinou váhu různým vzdělávacím cílům.

 

Obecné cíle, které si klademe, bychom měli jasně a srozumitelně sdělit a vysvětlit rodičům. Rodiče pak lépe pochopí jednotlivé aktivity a požadavky, které na děti budeme mít. Mnozí rodiče si dostatečně neuvědomují, že současné vzdělávání jejich dětí musí mít poněkud odlišné cíle od vzdělávání, kterým kdysi prošli oni. Měli bychom jim pomoci porozumět tomu, co se jejich děti budou ve škole učit a proč.

 

S obecnými cíli bychom měli také seznámit žáky. Žáci lépe pochopí, co se budou učit a mohou se na to mentálně připravit. Můžeme se po určité období na některý z cílů více zaměřit. Tento cíl se pak doporučuje nejen jasně sdělit a vysvětlit žákům, ale také jej viditelně „vyvěsit“ ve třídě, aby jej měli žáci na očích. Důležité je na něj průběžně odkazovat a hodnotit stupeň jeho plnění.

Příklady obecných vzdělávacích cílů:

•  Žáci budou umět v jednoduchých situacích běžného života adekvátně reagovat v cizím jazyce.
• Žáci budou respektovat základní pravidla slušného chování.
•  Žáci se naučí zaznamenávat výsledky svých jednoduchých pozorování.

1. ADRESÁT  - Adresátem je vždy žák. Konkrétní vzdělávací cíle musí být tedy formulovány z hlediska žáka - co se žák konkrétně naučí. Měly by tedy obsahovat slova žák dokáže/bude umět… Není přijatelné formulovat konkrétní cíle z hlediska učitele: Učitel vysvětlí… apod. Naší povinností není něco vysvětlit, stanovit, někoho s něčím seznámit…, proto musíme cíle formulovat z hlediska žáků. My jsme jako učitelé zodpovědní za to, že žáky určité věci naučíme, že je budou umět. Je na nás, abychom pak volili různé metody a strategie, které nám k tomu pomohou. 
2. ČINNOST - Obsahem konkrétního vzdělávacího cíle musí být činnost, kterou žák zvládne, vykoná. Podle toho, jak ji vykoná, můžeme usuzovat na stupeň splnění cíle. Činnosti proto musí být formulovány prostřednictvím aktivních sloves. Abychom mohli s cíli pracovat, musí slovesa předurčovat činnost, kterou žák prokáže splnění cíle.
3. PODMÍNKY - Většinou musíme logicky doplnit podmínky, ve kterých bude činnost demonstrována. Např. v cíli: Žák dokáže za použití mapy určit, na jakou světovou stranu se musíme vydat z místa A do místa B, nám slova za použití mapy určují, že žáci budou pracovat s mapou.
4. STUPEŇ ZVLÁDNUTÍ - Čtvrtou, užitečnou součástí cíle je stupeň zvládnutí cíle, který očekáváme. Pokud si stanovíme i tuto součást cíle, hodnocení je pak snazší a spravedlivější (za předpokladu, že žáci dopředu vědí, jaký stupeň zvládnutí očekáváme a za předpokladu, že bylo učivo dostatečně vysvětleno a procvičeno).