Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Syndrom vyhoření- burn out

Stránka naposledy upravena 22:31, 2 Črvec 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?

    Toto heslo bylo založeno Lucií Knotovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla. 

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Termín syndrom vyhoření lze také popsat jako syndrom vyprahlosti či vypálení. Termín popisuje profesionální selhávání na základě vyčerpání vyvolaného zvyšujícími se požadavky od okolí nebo od samotného jedince. Syndrom se projevuje ztrátou zájmů a potěšení, ztrátou ideálů, energie i smyslu. Dále zahrnuje negativní sebeocenění a negativní postoj k povolání.

    Pro syndrom vyhoření jsou charakteristické projevy zejména v psychice postiženého, navenek je syndrom vyhoření pozorovatelný až mnohem později. Syndrom burn-out najdeme s nevětší pravděpodobností tam, kde tvoří hlavní část pracovní náplně práce s lidmi.

    Pokud uvažujeme o syndromu vyhoření, je nutné vyloučit jednak nedostatek kompetencí pracovníka, velkou emocionální zátěž v mimopracovní rovině a také přítomnost symptomů duševních poruch. K diagnostikování syndromu vyhoření se používá řada různých metod- nejpoužívanějšími metodami jsou dotazníky (Maslach Burnout Inventory; BM dotazník). (Venglářová, 2011, s.23, 29)

    Příznaky symptomu vyhoření

    Jedná se o psychosomatické onemocnění, při kterém dochází k fyzickému, psychickému a emocionálnímu vyčerpání organismu. Syndrom vyhoření je projevem dlouhotrvajícího a nadměrného stresu.

    Příznaky můžeme rozdělit do tří oblastí:

    • Tělesné vyčerpání se projevuje chronickou únavou, problémy se spaním, nedostatkem energie, svalovými bolestmi, pocity tělesné slabosti, nemocností. Únava v případě syndromu vyhoření je spojená s pocity viny a selhávání.
    • Psychické vyčerpání se odráží v negativních postojích k sobě i k okolí a projevuje se změnou dosavadních životních postojů. Psychicky vyčerpaný člověk je cynický (bezohledný) negativistický, pesimistický, odmítá změny, nechce nic nového a přestává si věřit. Často se objevují poruchy soustředění a zapomnětlivost. Psychicky vyčerpaný člověk jakoby hlásal: „Dejte mi všichni pokoj!“ Jeho život a práce přestávají mít svůj smysl, mohou se objevit i sebevražedné myšlenky.
    • Emocionální vyčerpání se projevuje tím, že se člověk cítí citově vysátý, cítí prázdno- pocity beznaděje, bezmoci, už nechce být empatický, vyhýbá se lidem a uzavírá se do sebe. Pomalu se vytrácí radost z kontaktu s lidmi- rodinu a přátele přestává vnímat jako zdroj radosti a uspokojení, reaguje podrážděně a znamenají pro něj další přítěž. (Venglářová, 2011, s.24-25)

    Kdo je ohrožen syndromem vyhoření?

    Syndromem vyhoření jsou nejvíce ohroženy ty profese, jejichž představitelé pomáhají druhým lidem (zdravotní sestry, učitelé, pracovníci na krizových centrech ad.) Lidé v pomáhajících profesích často přebírají problémy druhých, snaží se co nejlépe splnit jejich potřeby a své vlastní potřeby odsouvají do pozadí.  Jejich profese se postupně stává i jejich celoživotní náplní. (Venglářová, 2011, s.25-26

    Fáze syndromu vyhoření

    Vyhoření lze popsat jako neustále se vyvíjející proces, který může trvat několik měsíců až let. Tento proces může začít u motivovaného, nadšeného pracovníka, který je plný optimizmu, elánu a ideálů. Syndrom vyhoření má několik stupňů. Na začátku bývá emoční vyhoření, dále může docházet k psychickému vyhoření a ztrátě inspirace. Nakonec dojde k fyzickému vyčerpání, které často přechází do psychosomatického onemocnění- trpí tělo i duše.   Jedná se o následek dlouhodobého potlačovaného stresu a přirozených reakcí (zlost, pláč, strach, hněv ad).  

    Syndrom vyhoření lze členit do těchto fází:

    1)      Nadšení (ideály, jasný cíl, motivace, smysluplnost práce)

    2)      Stagnace (počáteční nadšení ochabuje, slevování ze svých ideálů)

    3)      Frustrace (pochybuje o efektivitě a smysluplnosti své práce)

    4)      Apatie (povolání pouze jako zdroj obživy, vykonávání pouze nejnutnější ch prací)

    5)      Vyhoření (vyčerpání, negativizmus, lhostejnost a naprosté vyhýbání se pracovním požadavkům) (Venglářová, 2011, s.29-30)


    Prevence syndromu vyhoření

    Existuje celá řada preventivních opatření, zde jsou uvedena některá z nich: péče o sebe (mít se rád, přijmout své pozitivní i negativní vlastnosti); pomoc tam, kde naše síly nestačí (znát hranice svých schopností, dokázat požádat o pomoc a nevnímat to jako své selhání); mezilidské vztahy (sociálně podpůrná síť, lidé naslouchající, schopni povzbudit a fakticky i emocionálně pomoci v těžkých situacích); osvícení zaměstnavatelé (ohodnocení dobré práce, podpora); sebepoznání a sebehodnocení jako cesta k lepšímu adaptaci a zvládání náročných situací (uvědomování si svých dobrých vlastností, schopností, nedostatků, vlastních pocitů); supervize (bezpečné prostředí; podpora pracovního růstu a zlepšení pracovní atmosféry); osobní život, přátelé, koníčky (činnosti, které děláme rádi jsou zdrojem emočních zážitků a energie); práce patří do práce (umět oddělovat pracovní život od života rodinného, tj. umět přeladit myšlenky z práce a naladit se na domov); dobrá tělesná kondice, umění odpočívat.  (Venglářová, 2011, s.33-38)

    Použité zdroje a literatura

    • VENGLÁŘOVÁ, M. a kol. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing.Praha: Grada, 2011. ISBN: 978-80-247-3174-2.

    Doporučená literatura o odkazy ke studiu

    • JANÁČKOVÁ, L. Základy zdravotnické psychoogie. Praha: Triton, 2008.ISBN: 978-80-7387-179-6.
    • KALLWASS, A. Synndrom vyhoření. Praha: Portál, 2007. ISBN: 978-80-7367-299-7.
    • MERG,K.;KNODEL,T. Jak přežít v práci. Brno: Computer Press, 2007.ISBN: 978-80-251-1723-1.
    • ULMICHER, A. Princip kaktusu.Olomouc: Anag, 2008. ISBN: 978-80-7263-466-8.
    • RUSH, M.D. Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů, 2003. ISBN: 80-7255-074-8.
    Klíčová slova
    • burn out
    • pomáhající profese
    • prevence
    • vyčerpání