Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Storytelling, klíčová kompetence pedagoga

Stránka naposledy upravena 19:32, 12 Říj 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?

    Garantovany-obsah.png

    Toto heslo bylo vytvořeno PaeDr. Marií Pavlovskou, Ph.D., PdF MU
    Zapojte se do diskuze vložením komentáře pod stránkou.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Motto:

    Realitu poznáváme přes příběhy, žijeme ve světě příběhů, každý náš den se skládá z jednotlivých příběhů, které se skládají ve větší… Děti potřebují pohádky, aby věřily tomu, že dobro zvítězí, musí důvěřovat budoucnosti, aby vstoupily do života. (Černoušek, Dítě a svět pohádek)

    Storytelling v překladu z angličtiny znamená "vyprávění příběhu",jedná se o interaktivní formu sdělení příběhu, většinou tato interakce probíhá živě, ústním přenosem mezi vypravěčem a divákem; jde o uměleckou formu, která staví na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a představ vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku. Rozhodujícími prvky storytellingu jsou děj a postavy, stejně tak jako poselství příběhu. Storytelling není možný bez osoby vypravěče a jeho publika. Rozhodujícími prvky storytellingu jsou děj a postavy, stejně tak jako poselství příběhu.

    „Příběh“ je časové zřetězení lidských situací a jednání jak po sobě následovaly, jejich vzájemná vazba je volná či těsná, sled série událostí, jejichž jádrem je člověk, mezilidské vztahy, obecně řečeno život.“ (Machková, 200) „Vyprávěním“ se rozumí proces produkce příběhu“.(Rimmonová-Kenanová, Shlomith,2001) Vyprávění se vyznačuje dvěma rysy – přítomností příběhu a přítomností vypravěče. ( Scholes, Kellog, 2002)

    Druhy storytellingu

    1.     Ústní storytellingpatří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení představuje, každý individuálně, ve své fantazii. Díky tomu, každý jedinec v publiku vyprávěný příběh sám pro sebe „spoluvytváří“.  Vypravěč také často vede s publikem dialogy, přizpůsobuje se svým posluchačům a atmosféře daného momentu, ve kterém vypráví. Vypravěč se nemusí text učit nazpaměť, pamatuje si pouze soubory různých příhod, vhodných k vyprávění svým dějem, nevšedním úvodem, statí i závěrem. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování znalostí a hodnotových postojů

    2.     Digitální storytelling, forma sdělení příběhu po internetové síti. Příběhy, které jsou prostřednictvím internetu "vyprávěny", reflektují často skutečné události. Méně je příběhů zcela fiktivních. Autoři jsou neprofesionální, mnohdy anonymní a reagují na aktuální  dění.

    „Příběhy tvoří jádro osobnosti. Příběhy nám pomáhají z nesnází, dodávají nám odvahu vytrvat do konce, který se nám zdá být v nedohlednu.“ (Dwivedi, 1997)

    Storytelling, jeho význam a hodnoty

    • Storytelling předkládá posluchači hodnotnou literaturu, podněcuje chuť k práci s literaturou a zájem o čtení.
    • Seznamuje s řadou kultur z celého světa a propojuje svět.
    • Představuje mnoho postav, se kterými se posluchač může identifikovat.
    • Vytváří speciální vazbu mezi vypravěčem a posluchačem.
    • Pomáhá posluchači lépe chápat život, stanovit si hodnotné záměry a cíle.
    • Každý se rád učí, ale nikdo nechce být poučován.
    • Obohacuje a rozšiřuje slovní zásobu. Slovní zásoba je rozvíjena v kontextu.
    • Zvyšuje schopnost naslouchat a chápat.
    • Podněcuje tvořivé psaní a jiné tvořivé činnosti.
    • Nabízí posluchači cenné informace a poznání.
    • Zvyšuje posluchačovu schopnost komunikovat slovem i jinými způsoby.
    • Zapojuje posluchače do myšlenkových a emocionálních procesů, a posluchač tak používá obě mozkové hemisféry.
    • Podporuje schopnost předvídání, analýzy a syntézy.
    • Podněcuje posluchačovu představivost….tisíce obrazů, které si posluchač v sobě vytváří.
    • Je to skvělá zábava.

    Na „storytelling“ můžeme nahlížet jako na:

    1. ústní předávání příběhů živým vypravěčem živému publiku
    2. šíření příběhů jinými médii než živým vypravěčem (rozhlas, televize, internet)
    3. terapeutickou metodu
    4. performační umění
    5. výchovný postup používaný v moderní pedagogice.

    Působení příběhů

    Každý pedagog by si měl být vědom toho, že příběhy v jakékoliv podobě působí pozitivně na

    1. intelektuální vývoj dítěte
    2. rozvíjí slovní zásobu
    3. posilují dětskou představivost a fantazii
    4. předkládají dítěti řadu modelových situací ze života, s jejichž aktéry se dítě může identifikovat
    5. pomáhají dítěti vytvářet si hodnotový žebříček.

    Související hesla

    • tvořivost
    • vyprávění
    • posluchač
    • divák
    • média

    Použité zdroje a literatura

    • MACHKOVÁ, E. Volba literární látky pro dramatickou výchovu aneb Hledání dramatičnosti. Praha:Damu, 2000. s. 122. ISBN 80-85883-54-6.
    • RIMMONOVÁ-KEANANOVÁ, S. Poetika vyprávění. Brno: Host – vydavatelství, 2001. s 176. ISBN 80-7294-004-X.
    • SCHOLES, R. KELLOG, R. Povaha vyprávění. Brno: Host – vydavatelství, 2002. s. 326. ISBN 80-7294-069-4.
    • DWIVEDI, K. N. The Therapeutic Use of Stories. London and New York: Routledge, 1997. s. 237. ISBN 0-415-15071-X.
    • Procházková, Michaela. „Storytelling“ a jeho využití v práci s příběhem. Diplomová práce. Praha: AMU, 2002. s. 53.
    • „Storytelling“, jeho význam a hodnoty. Materiály získané při účasti na „National Drama Workshop“ konaném v roce 2005 v ČR.

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu

    • GRUGEON, E. GARDNER, P. The Art of Storytelling for Teachers and Pupils. London: David Fulton Publishers, 2000. s. 128. ISBN 1-85346-617-4.
    • VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Agentura STROM, 1997. s. 269. ISBN 80-901954-1-5.
    • FRENZEL, K. MÜLLER, M. Storytelling. Das Praxisbuch. München: Hanser, 2006. s. 249. ISBN 10:3-446-40698-0. ISBN 13:978-3-446-40698-8.
    • GARDNER, R. A. Storytelling in psychotherapy with children. London: Jason Aronson Inc., 1993. s. 278. ISBN 1-56821-032-9.
    • PAVLOVSKÁ, M. Umění vyprávět – dovednost učitele.In Pavlovská, M. (ed.) My, Ty, Oni. 1. vyd. Brno : MU, 2010. od s. 77-81, 4 s. ISBN 978-80-210-5206-2.
    • PAVLOVSKÁ, Marie. Stories, Teenagers and Grandparents. In School and Heath 21. PdF MU : MU, 2009. 9 s. ISBN 978-80-210-4929-1.
    • DWIVEDI, K. N. The Therapeutic Use of Stories. London and New York: Routledge, 1997. s. 237. ISBN 0-415-15071-X.
    • GRUGEON, E. GARDNER, P. The Art of Storytelling for Teachers and Pupils. London: David Fulton Publishers, 2000. s. 128. ISBN 1-85346-617-4.
    • GARDNER, R. A. Storytelling in psychotherapy with children. London: Jason Aronson Inc., 1993. s. 278. ISBN 1-56821-032-9.
    • WIKIPEDIA [online]. 2011 [cit. 2011-10-12]. Storytelling. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Storytelling>.
    Klíčová slova
    • hodnota
    • klíčová kompetence
    • pedagog
    • storytelling
    • vypravěč
    • vyprávění