BRAMBORA

Koulela se ze dvora,

tákhle velká brambora.

Neviděla, neslyšela,

že odněkud seshora,

spadla na ni závora.

Kam koukáš ty závoro?

Na tebe ty bramboro!

Kdyby tudy projel vlak,

byl by z tebe bramborák.

(Rukama znázorňujeme „MOTY MOTY“,

velkým obloukem rukama znázorníme jak velká,

zakryjeme si oči, zakryjeme si uši,

rukou ukážeme nahoru,

ruka nám spadne na hlavu,

ukazujeme „TY TY TY“

prstem ukazujeme na D,

paže pokrčené vedla těla, střídavě pravou a levou

dopředu, v bocích se kýváme, dlaněmi plácáme o sebe)

BEDLA (Florian)

Stojí, stojí bedla,

ráda by si sedla.

A vzala si pletení,

noha už jí dřevění.

(Stojíme na jedné noze, ruce nad hlavou v stříšku,

dřepneme si,

znázorňujeme rukama pletení s jehlicemi,

vstaneme a protřepáváme střídavě nohy.)

Brouček

Letí brouček přes palouček,

naříká si: Bude mráz!

Těšily ho pampelišky:

Poleť, broučku, mezi nás.

Babí léto poletuje,

zimu nese v ranečku,

sedneme si u kamínek

v křišťálovém domečku.

Budeme tam peří dráti

na bělounké hromádky

a ty budeš vyprávěti,

jaké umíš pohádky.

Až my peří sedereme,

ušijeme podušku,

aby se ti, milý broučku,

pěkně spalo na lůžku.

Postýlku ti vysteleme

peřinami ze všech stran,

celou zimu spáti budeš

hezky v teple jako pán.

Letí brouček na palouček:

Pampelišky, půjdu k vám,

až já budu z jara pánem,

já vám mísu medu dám.

Podzim

Podzim si koupil malovánky,

pastelky a barvičky,

bílou míchá na beránky,

hnědou barví zajíčky.

Stromy někde natřel rudě,

jinde celé ze zlata,

vybarvené listí pouští

z větví rovnou do bláta.

Listopad

Už se vrány slétají,

vítr běží po kraji.

Podzim střásá žluté listí,

kominíček komín čistí, brzy bude listopad.

Děti za sklem koukají,

jak se vrány slétají,

kterak padá žluté listí,

kterak stromy vítr čistí, aby země mohla spát.

Ohníček

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř.

Hoř, ohníčku na poli,

upečeme brambory.

Až upečem, hned je sníme,

do popela dáme jiné.

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř!

PODZIM

Už je podzim, hnědá hlína

lepí se nám na paty

a z modrého nebe zbylo

jenom Hance na šaty.

Draku, hledej mezi mraky

ještě kousek plátýnka,

ať si může modrou sukni

ušít také maminka.

(Jdeme jako v lepivém blátě. Otáčíme se na místě se

vzpaženýma rukama a „díváme se na nebe“. Jako

sukýnku držíme za cípky a lehce se pohupujeme

v kolenou. Zvedneme D nad hlavu a to se dívá

„dalekohledem" do dáli. Opět otočka opět „sukýnka“.)

FOUKEJ, FOUKEJ, VĚTŘÍČKU

Foukej, foukej, větříčku,

shoď mi jednu hruštičku.

Shoď mi jednu nebo dvě,

budou sladké obě dvě.

(Ruce nahoře a klátíme se ze strany na stranu.

V upažení ruce nahoru a dolů. Ruce v bok a

otáčení trupu vpravo a vlevo. Ruce v bok a

podřepy.)

DRÁČEK

Letí, dráček, letí, za ním kluci, za ním děti!

A všichni se hrnou ven, křičí jeden po druhém!

(Buď utvoříme kruh, a stále rychleji se otáčíme,

nebo se otáčíme jen s D a nakonec ho zvedneme

nad hlavu a stále se otáčíme.)

MYŠIČKA

Běhá myška po spíži, okolo se ohlíží,

že by ráda něco slupla, než se někdo přiblíží. Slaninu, či chlebíček nebo sýra špalíček. Někdo přišel! Hned se schová

za krabici jablíček.

(Děti běhají po prostoru.

M si klekne na zem a udělá „krabici“. D se

schová do bezpečí.)

Vrbový list

Padá z vrby zlatý list,

vítr si v něm začal číst.

Než přečetl obě stránky,

list mu spadl do studánky.

Polekaný zajíc

Na podzim po celé dny prší

a moknou pole, mokne dům,

v pelíšku skrytém za hroudami

je zima malým zajíčkům

A když jdou ráno děti oraniskem,

zajíčka v brázdě vyplaší,

a zajíc vezme nohy na ramena

a peláší a peláší.

Listopad

V listopadu listí padá

hlíně na prokřehlá záda.

Země má to listí ráda.

I ten potok má je rád.

Může přece si s tím listím

na lodičky hrát.

Listopad

Listopade, listopade,

už ti mlha světlo krade,

poslední list plachtí k zemi.

Mráz přijíždí se saněmi,

já však chodím raději

k škole vonnou alejí.

Kolikrát se vyspím ještě,

nežli slétnou teplé deště,

zabubnují pro potěchu

paličkami kapek v mechu,

nežli vzbudím fialku

na proutěnou píšťalku?

Tůň

Na návsi je temná tůň, slunce do ní svítí,

bílý kůň a černý kůň chodí do ní píti.

Černý kůň však jedenkrát marně přišel za ní,

nechtěla mu vody dát, že je umazaný.

„Jdi si jinam!“, křičí tůň, „chci jen bílé koně!“

Smutně hrabe černý kůň nohou po záhoně.

Zaslechl to na kopcích vítr z Hrubé skály,

začal sypat z mraků sníh, koně zapadali.

Černý kůň teď bílý je, tůň se na něj směje.

On prý se však napije raděj ze závěje.

První sníh

Domeček, louka, strom a děti

a vločka sněhu letí, letí,

a nedoletí, malá je,

než spadne na zem, roztaje.

RÁNO

Ospalé sluníčko

vykouklo maličko;

do mlhy se těžko vstává:

„Kdepak je zelená tráva?

A kde jsou kapičky rosy?

Neslyším pípnutí kosí!

Nevidím žížalky v hlíně...“

Tak se jen protáhlo líně,

teď ze široka zívne

a jde zas spát.

Je chladné podzimní ráno

a není s kým si hrát.

DEN

Zajíc se schoval do pelechu,

brouci se zavrtali v mechu,

liška si mokrý kožich suší.

A venku prší, prší, prší.

Draci už nelétají nad strání,

kdekdo ke kamnům rychle uhání,

jen vítr krouží kolem komínů;

hraje na ně píseň pro Zimu.

PTÁČEK

Sletěl ptáček na bodláček,

vyzobával semínka,

chmýříčka se vysypala,

je jich celá peřinka.

Ptáček letí k nebíčku,

zpívá tam svou písničku.

Až se vrátí, bude spáti

v bodlákovém peříčku.

Podzim

Na podzim když zlátne listí na stromech,
nech nám kousek léta vlaštovičko nech,
nech nám kousek písničky,
malý skřivánku,
aby nám začala dál z ranních červánků

Podzim

Poslední květ na záhonku
poslední zvuk ptačích zvonků
poslední den u rybníčka
poslední kuk do sluníčka
které už je za horami
to se loučí léto s námi.

Podzim

Vítr se ve větvičkách pohoupává
a potichoučku šumí tráva.
Nebe je plné obláčků
a škola zase školáčků.

Stromy už odkládají letní šat
teď budou dlouho dlouho spát.
Tak dobrou noc jim popřejeme
a za kamny se ohřejeme.

Hruška

Ze stromu až z vršku,
shodil větřík hrušku
do trávy jak na podušku.
Ještě, že tam tráva byla,
jinak bych se uhodila

Deštík

Když padají deště kapičky
kap kap kap kap,
tak vezmeme si deštníčky
tak, no právě tak
proč proč proč asi
padá nám deštík na vlasy
proč proč proč asi,
padá nám deštík na vlasy

Když teče voda pramínky
cáky cáky cák
tak obujeme holínky
tak no právě tak
Proč proč protože
dělají se tu kaluže
Proč proč protože
jsou všude kaluže

● S uprášenou ulitou
lezl hlemýžď v dešti
Má ji krásně umytou
sluníčko ji leští.

● Padá listí zlaté, rudé
jeho plná zahrada
a co potom bude padat,
až to listí opadá.
Potom bude padat sníh, co ho bude na větvích
co ho bude všude, všude,
jen to slunko bude rudé.

● Náš táta šel na houby,
on tam asi zabloudí,
nezabloudí, těště se
on vám houby přinese.

● Vyletěl si pyšný drak,
vyletěl až do oblak,
z vysoka se dívá na svět,
strašil by a neví jak.
Rozhlíží se do všech stran,
náhle spatřil hejno vran,
ale vrány se mu smály,
že je ještě malý pán.

Vlaštovičko

Vlaštovičko leť,
už je na tě čas,
listí žloutne, poletuje,
po strništi vítr duje,
(: bude brzy mráz:)

Jak chodí liška – J. Balík

Tichoučké jsou kroky lišky
za soumraku v lese.
Jako chmýří pampelišky
když se vzduchem nese.
Jako chmýří pampelišky
jako křídlo ptáka.
Takhle tiše chodí lišky
když se večer smráká.

● První zralá švestka v sadě
první mrazík na zahradě
první ocún u lesíčka
první výstřel na zajíčka
první žluté listí v trávě
to k nám přišel podzim právě.

Jablíčko, jablíčko
Kulaté jak sluníčko,
Sladké jako med.
Puso, sněz ho hned!

Jabloň

Stojí jabloň zelená, má jablíčka červená, červená voňavá, v listí schovaná.

Chodí kolem Anička,hledá zralá jablíčka, vyskočí, poskočí, utrhne to nejhezčí.

Třeseme je do trávy, jablíčka se kutálí, hledáme, hledáme, jablíčka si sbíráme.

Ref: Dokola, dokola jablíčka už dozrála, dokola,dokola, tralalalala.

● Jablůňka stála maličká
A měla děti - Jablíčka
Jedno se větvičky pustilo
a do trávy se skulilo.
Tráva má měkký klín,
Jablíčko spadlo jak
do peřin.

 ● Foukej foukej větříčku,
shoď mi jednu hruštičku,
shoď mi jednu nebo dvě
budou sladké obě dvě.

● Veverka, čiperka
sedí v rudém kožíšku
louská si jadérka
ze šišek a oříšků
skoč veverko skoč
s námi se zatoč.

Na září

Na září, na září,
těšili se sadaři.
Když se hodně natěšili,
holé stromy po nich zbyly.

 Září

V září, v září slunce září,

podzim bude v kalendáři,

žlutou barví topoly,

děti jdou zas do školy,

ať se jim tam dobře daří

V září, v září slunce září,

podzim bude v kalendáři,

draky zas pustíme,

jablíčka si sklidíme,

všichni už se moc těšíme.

Listopad

Vítr přišel?

všechno listí padá

létá létá mezi stromy,

poletuje mezi domy.

Stromy spolu závodí,

kdo je nejdál odhodí.

Tenké,  tlusté, kulaté.

Cesty jsou zaváté.

Podzimní výlet

Fouká vítr, to je dobrá zpráva,

dráček na nás pentlemi už mává,

čím dál víc ho velká výše láká,

rád by vzlétl vzhůru, až nad oblaka.

Je to krása vidět z nebe svět,

kde kdo mu to může závidět.

My ti dráčku přejem hezký let,

jen ať se nám brzy zase vrátíš zpět.

Já mám jabloňku

Já mám jabloňku,

já na ni vlezu.

Jen jednou zatřesu,

hned zase slezu.

Jsou na ní jablíčka

pěkně červený,

já si jich natrhám

pro potěšení.

Bylinky

Ostružiny, šípky, trnky, jeřabiny, bezinky, 

načešu jich plné hrnky,  navrch přidám brusinky.   

Odvar z máty peprné, kdo má zdraví chatrné, 

ať navštíví se mnou, já řku,  moudrou bábu kořenářku!

Podzim

Na mezi usnul slunce stín,

přikryl se vůní kopretin. 

Šípek už přestal zimou píchat  

i křeček začal trochu kýchat.     

Vítr vzal housle pod bradu,  

začal hrát svoji baladu

o tom, že léto končí. 

Nedočkavá jablíčka

Dvě jablíčka zelená

houpala se na větvi,

fňukala, kňourala,

kdy už budem červená?

Sluníčko je pohladilo, 

řeklo, to chce čas.

Pěkně zrajte, nekňourajte,

nemám jenom vás.

BOUŘKA

Malé ruce tleskly tlesk,

tlesknou vpředu, tlesknou vzadu,

stejně rychle jako blesk.

A pak dupne jedna nožka,

jako kdyby přišla bouřka.

Po bouřce pak jistě záhy,

přijde z oblak deštík vlahý.

Zas svítí slunko jasně,

bude venku opět krásně.

(Paže skrčené, tleskání do dlaní před sebou.

Paže napnuté, tleskání do dlaní střídavě před

sebou a za sebou.

Poskok, nebo více poskoků, výpon, vzpažit,

pozvolna z výponu do dřepu.

Ze vzpažení do předpažení - napodobit prsty déšť.

Upažit, dlaně dolů, otáčení na místě.)

Míč

Čí jsi, míči?

Teď už ničí,

teď jsem všech,

jako motýl,

jako vítr ve vlasech.

Svatý Martin

Svatý Martin na svém koni

jede cestou mrazivou.

U cesty se stařec choulí:

„Obdaruj mě almužnou!“

„Co ti dám, můj bratře milý?

Oč se s tebou rozdělím?“

Martin mečem plášť svůj půlí:

„Vezmi, kéž tě potěším.                                                                                                                                                                                        

Michael

Oblakem, bouří chci odvážně jít,

mlhám i strachu se chci postavit.

I v tísnivém chladu se k slunci chci znát.

Vždyť v slunci je síla draka překonat.

Jen sluneční rytíř může nás vést

po cestách země i uprostřed hvězd,

svým třpytivým mečem svou sílu nám dát,

tmu, zlobu dračí pozutínat.

Rytíř

Až budu velký, velký jako svět,

stanu se rytířem chrabrým na pohled.

Až budu hrdina silný jako býk,

zabiju draka, co v lese ruší klid.

A země a měsíc zas budou mé

a všechny hvězdy nádherné.

Paprsků slunce zlatý svit

mou hlavu přijde ozdobit.

Podzim

V doubravě zlátnou jasany,

pavouk tam sítě souká,

čmeláci, ti jsou samý spěch,

sbírají šťávu na květech,

než uvadne jim louka.

+++

Oře, oře Jan,

přiletělo k němu

devět vran –

první praví: „Dobře oře.“

Druhá praví: „Nedobře oře.“

atd.

+++

Listopade, listopade,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ

už ti mlha slunce krade,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ

poslední list plachtí k zemi ♪♪♪♪/♪♪♪♪/

mráz přijíždí se saněmi,♪♪♪♪/♪♪♪♪

listopade, listopade. ,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ

+++

Jablíčko, loupej se mi!

Jadérka dáme zemi,

stopku trávě,

vůni větříčku,

slupku zoubkům,

zbytek jazýčku!

+++

Ježku, ježku pod jabloní,

jablíčka tak krásně voní...

Natrhej si, když je rád.

U nás nebudeš mít hlad.

+++

Podívejme, šneček něčí

v malém domku tady brečí.

Po tvářičkách slzy mydlí,

zapomněl, kde máma bydlí.

„Čí jsi, šnečku?“ „Maminčinej.“

„Jak ti říká?“ „Kluku línej.“

„Jak vypadá?“ „Jako táta.

 Je taková šnekovatá.“

„Kam jsi šel?“ „Tam a zpátky.“

„Odkud lezeš?“ „Ze zahrádky.“

„Cos tam viděl?“ „Čtyři ježky.“

„Co ti řekli?“ „Neplač, šnečku!“

„A co ty?“ „Zalezl jsem do domečku.“

A zas pláče a zas brečí,

je moc malej, škoda řečí.

Však už k němu máma leze,

na zádech mu něco veze.

+++

Už je podzim, hnědá hlína

lepí se nám na paty

a z modrého nebe zbylo

jenom Hance na šaty.

Draku, hledej mezi mraky

ještě kousek plátýnka,

ať si může modrou sukni

ušít taky maminka.

+++

U naší babičky

stoupáme na špičky,

trháme jablíčka,

trháme hruštičky

a pak je sníme,

u babičky smíme.

Bouřka

Vzal si Mrak černý frak
pozval paní Bouřku
na taneček na kopeček
točili se v kroužku.
Tančili, rejdili
až to v nebi hřmělo
setmělo se, blýskalo se
potom zapršelo.

Broučci dobrou noc

Zalezli broučci do kapradí
a spí už ve své postýlce.
Jen jeden ještě trávou pádí
ve strakaté noční košilce.
Zima mu fouká na kolínka,
v dešti se může utopit.

Kampak běží? – pro polínka,
aby si mohl zatopit.
Hle teď už také kamarádi,
malému běží na pomoc.
Brzy jde dým až nad kapradí.
Někdo tam šeptá : „Dobrou noc“.

Tažní ptáci

Odletěli, už tu nejsou,

copak asi vidí cestou?

Opustili sady, háje,

odletěli v jižní kraje.

Odletěli na čas krátký,

na jaře se vrátí zpátky.

+++

Padá na zem suché listí,

stromy půjdou brzy spát.

Každý přece snadno zjistí,

že už nastal listopad.

+++

Bílá jako mléko je,

tichem všechno přikryje

a v tom bílém pytli ticha

všechno smíchá –

věci domy, stromy, lidi;

nikdo pro ni nevidí.

Žáček

Draku, ty jsi vážně drak?

Hudry, hudry, je to tak.

A máš zuby dračí?

Mám dva a to mi stačí.

A co s těmi zuby jíš?

Princezen mám plnou spíž.

I ty lháři – každý to ví, že jsi jenom papírový!

+++

Jabloň v létě dává plody,

na podzim pak listí shodí.

Celou zimu drží půst,

na jaře se učí růst.

+++

Vyletěl si pyšný drak,

vyletěl si do oblak,

zvysoka se na zem dívá,

strašil by a neví jak.

Rozhlíží se do všech stran,

při tom hrozí hejnu vran,

ale vrány se mu smály,

že je ještě malý pán.

Do šíře i do dáli,

nikde se ho nebáli,

a ty zuby papírové,

všichni se jim vysmáli.

+++

Listopad se mlhou šatí.
Nejdřív listy buků zlatí,
potom v celém okolí
všechny stromy oholí.

Jak se pozná podzim?

Když je země obuta

do hněda a do žluta,

listí zvolna opadává,

vlaštovka nám křídly mává,

vítr se opírá o vrátka,

k spánku se ukládá zahrádka.

+++

Podzime, odkud přicházíš?

Za zchladlým sluncem je má skrýš,

z dešťových kapek lože mám,

někdy se mlhou přikrývám.

Podzime, jsi-li bohatý?

Zlata a mědi mám po paty.

A jestli chcete, celý klín

vsypu vám šperků z jeřabin.

+++

Padá na zem suché listí,

stromy půjdou brzy spát.

Každý proto snadno zjistí,

že už nastal listopad..

+++

Na mezi zjara panna stála

růžovým šatem se odívala

slunce ji hladilo celé dny,

až zvadl závoj poslední

Přešlo léto, podzim tu je,

ze strniště vítr duje.

Slunce pannu zahřívá,

rudým šatem odívá.

+++

Padá listí, teplo se ztrácí, síla se vrací ke kořenům.