Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Řeč, komunikace

Stránka naposledy upravena 09:36, 19 Pro 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Jiřím Novotným a Petrou Pšeničkovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Komunikace je životním principem. Znamená výměnu informací , tj. předávání, přijímání, zpracování a vydávání informací. V tomto slova smyslu může zahrnovat i technickou komunikaci mezi dvěma stroji nebo informace, které člověk přijímá ze svého vnitřního prostředí (uvnitř těla) . Specificky lidským znakem je sociální komunikace, která má tři základní stránky společenského styku: společné činnosti, vzájemné působení a mezilidské vztahy. V každé z nich lze rozlišit tyto tři druhy komunikace:

    • komunikace verbální (slovní),
    • komunikace nonverbální (mimoslovní),
    • komunikace činem.

    Z uvedeného členění je zřejmé, že komunikace je mnohem širší pojem než řeč, která označuje pouze individuální výkon jednotlivce. (Zelinková, 2003)

    Vývoj řeči

    Vývoj řeči a komunikace je jedním z nejúžasnějších a nejdůležitějších momentů v rámci ontogeneze. Začíná novorozeneckým křikem, který není resp. nemusí být projevem nespokojenosti, chybění něčeho (je jenom reflexní činností). Následně zvukové projevy slouží k uspokojení základních potřeb (dítě jimi  spolu s řečí těla dává najevo spokojenost či nespokojenost). Postupně se řeč stává prostředkem komunikace, vztahů, spolupráce, usměrňování sociálních interakcí a zároveň také nástrojem myšlení (kolem dvou let se řeč a myšlení začínají prolínat, vzájemně se ovlivňují a podmiňují, řeč se postupně stává intelektuální a myšlení verbálním). Zásadním obdobím pro vývoj řeči je období do šesti až sedmi let s tím, že nejprudší tempo je do tří až čtyř let. Raný vývoj řeči je podmíněn a ovlivněn:

    • motorikou ( motorikou mluvních orgánů, hrubou motorikou, jemnou motorikou),
    • vnímáním (zrakovým, sluchovým),
    • sociálním prostředím. (Bednářová, 2008)

    Jazykové roviny řeči

    Řeč je komplexní schopnost,která má složitější strukturu. Lze ji rozdělit na několik jazykových rovin:

    Foneticko-fonologická rovina

    Jde o sluchové rozlišování hlásek mateřského jazyka a jejich výslovnost. Schopnost vyčleňovat hlásky mateřského jazyka ze zvuků prostředí se začíná rozvíjet již v kojeneckém věku a dítě rozlišuje všechny hlásky po šestém roce, horní hranice je sedm až osm let. Sluchové rozlišování je v úzkém vztahu v výslovností,, dítě pro správnou výslovnost potřebuje rozlišovat nejen hlásky, ale také rozdíl mezi jejich správným a nesprávným zněním. Dítě nejprve zvládá výslovnost lehčích hlásek, postupně si osvojuje výslovnost obtížnějších hlásek. Do pěti let považujeme nesprávnou výslovnost za fyziologickou (tedy patřící k věku), od pěti do sedmi let za prodlouženou fyziologickou (tedy širší normu) - v této době je nutné věnovat dítěti odbornou péči zaměřenou na navození správné výslovnosti. Po sedmém roce je již málo pravděpodobné, že se výslovnost upraví spontánně a také logopedická terapie je více náročná, přitom s menšími úspěchy než v předchozím období.

    Lexikálně-sémantická rovina

    Zahrnujeporozumění řeči v okruhu běžného hovoru, zároveň také chápání instrukcí, výkladu, pojmů, sdělení, vyprávění. Patří sem rovněž obecná úroveň vyjadřování (aktivní slovní zásoba), souvislé a smysluplné pojmenování toho, co dítě myslí, vnímá, prožívá,, definování pojmů,, popis obrázku, události, situace, samostatné vyprávění,,chápání a užívání nadřazených a podřazených pojmů, antonym (protikladů), synonym (slov podobného významu), hononym (slov stejného zvuku, ale různého významu).

    Morfologicko-syntaktická rovina

    Tato rovina řeči se týká užívání jednotlivých slovních druhů, ohýbání slov (časování, skloňování), tvoření vět a souvětí. Po čtvrtém roce již dítě obvykle užívá všechny druhy slov, mluví běžně ve větách a souvětích. Do čtyř let považujeme neobratnosti v tvarosloví a větosloví za fyziologické,,pokud přetrvávají ve větším rozsahu i později, mohou již signalizovat pozvolnější vyzrávání řeči, případně v celkovém mentálním vývoji.

    Pragmatická rovina

    Jde o užití řeči v praxi, v sociálním kontextu. Jedná se o takové dovednosti, jako je například vyžádání nebo oznámení informace, vyjádření vztahů, pocitů, prožitků, událostí,, zahrnuje tzv. regulační funkci řeči (tj. pomocí řeči dítě dosahuje cíle, usměrňuje sociální interakce) a tvoření dialogu (střídání role naslouchajícího a mluvícího, udržování tématu hovoru). Součástí této roviny je rovněž užívání prvků neverbální komunikace, jako je mimika, gestikulace a zejména oční kontakt.

    Předškolní dítě by mělo řeči dobře rozumět, a to nejen v okruhu běžného hovoru,ale také chápat výklad, zadání při hrách, strukturovaných činnostech, pochopit děj příběhů, pohádek. Mělo by mít věku přiměřenou slovní zásobu, užívat všechny druhy slov, běžně mluvit ve správně formulovaných větách a souvětích,, v řeči by se již neměly objevovat neobratnosti tvarosloví nebo větosloví. Dítě by mělo být schopné úměrně věku vyjádřit svoje myšlenky, pocity, prožitky, popsat děj, situaci, událost,, sledovat a převyprávět příběh,, vést smysluplný dialog - dodržovat základní pravidla konverzace, jako je věnovat pozornost, respektive naslouchat druhému, počkat až druhý domluví, adekvátně odpovídat na dotazy, ptát se. Neméně důležitá je i správná výslovnost. Dítě, které má omezený nebo nedokonalý vývoj řeči, je více ohroženo potížemi při osvojování čtení  a psaní. (Bednářová 2008,2010)

    Oslabení v oblasti řeči

    Řeč má pro vývoj jedince mimořádný význam, protože ovlivňuje kvalitu myšlení, poznávání, učení, jeho orientaci a fungování v lidském společenství. Z tohoto hlediska je nutné porozumění řeči. Aby dítě mohlo sdělit, co myslí, cítí, co chce nebo nechce, dát najevo a posléze uspokojit svoje potřeby, musí se umět vyjádřit. Řeč je důležitá pro utváření sociálních vztahů, chování a postavení ve skupině. Dítě, které nemluví nebo mluví nesrozumitelně, je v nevýhodě, je pro něj frustrující, že mu okolí nerozumí. Není proto výjimečné, že místo slov dítě užívá řeč těla (vytrhne, bouchne, strčí), že se zlobí, podléhá afektivním záchvatům. Jiným důsledkem řečového handicapu může být stažení se do sebe, stranění se, pocity nepochopení, ukřivděnosti, izolace či méněcennosti, obavy z komunikace, mluvní negativismus. Ostatní mohou případně dítě vyčleňovat, podceňovat. Řeč je důležitým kritériem, projevem vývojové úrovně(intelektu). Dítě málo či špatně mluvící může být dospělými i dětmi podceňováno, hodnoceno jako podprůměrné či opožděné.

    Případný řečový handicap může tedy přinášet řadu obtíží v sociální interakci (postavení a uplatnění ve skupině, navazování vztahů, sdílení), ovlivňovat vývoj osobnosti (sebehodnocení, sebedůvěru, motivační a aspirační složku, zájmy, uspokojování potřeb), učení, později i profesní orientaci a uplatnění.

    Oslabení řeči může mít u dítěte ve školním věku za následek:

    • přetrvávání nesprávné, nedokonalé či neupevněné výslovnosti, artikulační neobratnosti se nepřiznivě promítá do čtení a psaného projevu,
    • problémy ve fonetickém uvědomování nepříznivě ovlivňuje čtení a psaní,
    • obtíže se zapamatováním si verbálně podávaných informací, například vět, sledu čísel, čiinností, výkladu, instrukcí,
    • menší slovní zásobu, sníženou verbální pohotovost a obratnost,, dítě odpovídá s latencemi, s nejistotou, obecně potřebuje více času na zformulování odpovědi, je pro ně obtížné najít správný výraz, výstižně a jasně vyjádřit myšlenku, definovat význam pojmu,, popsat tematický obrázek, vyprávět na dané či volné téma - je třeba ho povzbuzovat, průběžně klást navádějící otázky,, obtížné hledání synonym apod.,
    • nedostatky se mohou projevovat i v porozumění řeči, v chápání textu, výkladu, zadání,, v chápání přenesených významů, metafor, básnické řeči,,
    • snížený jazykový cit,, například obtíže v určování rodu, v tvoření slov v jiném rodu, v úlohách na dokončení věty v gramaticky správném tvaru, při přeformulování vět z jednoho času do druhého, při určování společného základu odvozených slov,, nedostatky ve slovosledu, problémy s aplikací gramatických pravidel do písemné podoby,
    • menší mluvní apetit, pasivitu v komunikaci,, obtíže v navazování, udržování a rozvíjení konverzace a kontaktů obecně,, problémy s formulováním otázek, získáváním informací, vyjadřováním se před lidmi (nejistota, tréma, vyhýbání se komunikaci),, při výraznějším řečovém handicapu může být nepříznivě ovlivněno utváření sociálních vztahů (například dítě je druhými podceňováno, vyčleňováno, straní se, prožívá pocity nepochopení, ukřivděnosti, izolace či méněcennosti,následně potom podléhá plačtivosti, afektivním záchvatům, může se projevovat agresivně....). (Bednářová, 2008, 2010)

    Oslabení v oblasti řeči  a poruchy řeči

    Oslabení řeči tvoří podklad pro poruchu řeči, která může být různé nápadnosti a závažnosti. Nejčastějšími z nich jsou:

    • dyslalie ( nesprávná výslovnost, patlavost),
    • balbuties ( koktavost),
    • opožděný vývoj řeči,
    • specifické poruchy řeči při LMD(lehkých mozkových dysfunkcích), dnes již nahrazeno termínem ADHD/ADD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou nebo hypoaktivitou).

    ·         artikulační neobratnost (dítě neumí tvořit jednotlivé hlásky i celá slova,, přičemž artikulace je namáhavá, těžkopádná, nápadně neobratná, těžko srozumitelná) ,

    ·         specifické asimilace (postihuje sykavky, tvrdé a měkké hlásky)

    • mutismus (ztráta schopnosti mluvit většinou na neurotickém nebo psychotickém podkladě),
    • autismus (jedním z projevů autismu je problém v komunikaci).  ( Zelinková, 2003)

    Použité zdroje a literatura:

    • BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Computer press, Brno 2008.
    • ZELINKOVÁ, O.: Poruchy učení. Portál, Praha 2003.
    • BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V.: Školní zralost. Computer press, Brno 2010.

    Další doporučená literatura:

    • POKORNÁ, V.: Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení. Portál, Praha 2007.
    • MICHALOVÁ, Z. a kol.: Speciálně pedagogická čítanka. PedfUK, Praha 2003.
    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ,H.: Děti s odkladem školní docházky a jejich úspěšný start ve škole. . Nakladatelství D+H, Praha 2007.
    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ,H.: Metody hodnocení a tolerance dětí s SPU.. Nakladatelství D+H, Praha 2006.
    • KRAHULCOVÁ, B.: Dyslalie. Gaudeamus, Hradec Králové 2003.
    • BOROVÁ, B., SVOBODOVÁ, J.: Šimonovy pracovní listy  4 - Rozvoj myšlení a řeči. Portál, Praha 1997.
    • CHARVÁTOVÁ-KOPICOVÁ, V., BOHÁČOVÁ, Š.: Šimonovy pracovní listy 6 a 7 - Logopedická cvičení I a II. Portál, Praha 2007.
    Klíčová slova
    • jazykové roviny řeči
    • komunikace
    • opožděný vývoj řeči
    • poruchy řeči
    • řeč