Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Reflexe

Stránka naposledy upravena 13:44, 7 Ún 2012 uživatelem Pavlína Hublová

    Toto heslo bylo založeno Lucií Slejškovou

    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Reflexe, neboli ohlédnutí se za danou aktivitou nebo situací, je proces, který nám pomáhá vytěžit a zpracovat naše zkušenosti získané během aktivity. Díky tomuto „ohlédnutí“ jsme pak schopni se z nabytých zkušeností efektivně učit.[potřeba odkazu na lit.]

    Reflexe je také poslední ze tří fází v takzvaném třífázovém modelu učení, zkráceně E-U-R.[potřeba citace]Následuje po evokaci a uvědomění významu nových informací. Model kopíruje přirozený proces efektivního učení – nejprve máme potřebu prozkoumat, které informace o tématu již máme, co již víme, co víme „asi“, jaké otázky nás k tématu napadají, zkrátka potřebujeme si zmapovat, jak vypadá naše vlastní poznání o daném tématu. Když této fázi evokace věnujeme čas, bude se nám o to lépe učit novým poznatkům v další fázi. A k čemu pak slouží reflexe?

    Reflexe je často při výuce opomíjena.[potřeba citace]Často se domníváme, že žákům stačí  předložit nové informace  a procvičit nové poznatky a dovednosti. Narážíme však na to, že pak nevíme zcela přesně, co se žáci vlastně naučili. Jako učitelé se domníváme, že se naučili to, co jsme jim předložili a co jsme procvičili, ovšem tím, že si každý žák „konstruuje“ svoje poznání sám podle vlastní struktury, zkušenosti a nabyté znalosti či dovednosti, se u každého z nich míra pochopení liší. Stejně tak se liší vnímání procesů, které se při výuce odehrávaly. Proto je nutné, abychom každému žákovi umožnili po aktivitě nebo hodině udělat si v hlavě pořádek a pojmenovat, k čemu si takzvaně „došel“.

    Reflexe se vztahuje ke dvěma oblastem – k cílům, tedy k obsahu vzdělávání, a k procesům učení.
    Když reflektujeme dosažení cílů, zamýšlíme se například:

    • co se žák naučil a v čem dříve neměl jasno,
    • k čemu mu to může být dobré, kde to využije,
    • co mu dále zůstává nejasné, na co by chtěl znát odpověď,
    • zda musel přehodnotit něco z toho, co si o tématu myslel na začátku aktivity (co zmiňoval v evokaci) atd.

    Neméně důležité je reflektovat procesy učení. Žák si díky tomu ujasňuje postupy učení a myšlení. Když reflektujeme procesy učení, zamýšlíme se například:

    • co žákovi pomohlo dospět k novému poznání,
    • jaké postupy učení se mu osvědčily, nebo již opakovaně osvědčují v určitých situacích,
    • co by příště udělal jinak, protože se to tentokrát neosvědčilo,
    • zda se v průběhu aktivity vyskytla nějaká situace, se kterou si nevěděl rady apod.

    Zapomenout bychom neměli také na emoce – jak se žák při aktivitě cítil, zdali-mu něco vadilo...

    Velmi často se reflexi nevěnuje prostor z jednoho prostého důvodu – nezbyde na ni čas. Je proto velmi důležité na reflexi myslet již při plánování výuky a „dávkovat“ nové informace žákům tak, aby byl čas reflexi zařadit. Bez ukončené reflexe totiž zůstává žákovi i učiteli nejasné, co žák doopravdy během učení pochopil. Díky dobré reflexi také učitel může rozpoznat, kde se nachází „zóna nejbližšího žákova vývoje“ (Vygotský) a na čem může s žákem dále pracovat.

    Metod, jak reflexi provádět, existuje velké množství. Vždy přitom zohledňujeme, jaké cíle jsme si pro výuku kladli. Reflexe se k nim vrací a pracuje s nimi. Dobrá volba metody nám umožňuje provést kvalitní reflexi, aniž bychom se museli ptát každého ze 30 žáků ve třídě individuálně.

    A které prvky by se v reflexi objevit neměly?

    • Spěch: špatně plánovaná reflexe, kterou chceme za každou cenu zařadit v posledních třech minutách, bude nejspíš povrchní a žákům nic nepřinese.
    • Přednášení, jak to mělo být správně: každý žák chápe nové informace po svém a musí dostat prostor   k tomu, aby si je také po svém shrnul; jestliže mají žáci problémy s porozuměním novým informacím, nevyřešíme to tím, že jim „správné odpovědi“ nadiktujeme do sešitu.
    • Kontrola: reflexe není kontrola toho, co se žáci naučili, při reflexi se žák vlastně stále učí a vytváří své porozumění. Kontrolovat můžeme ve chvíli, kdy učení již skončilo.
    • Zaměňování reflexe za mělký rozbor typu líbilo-nelíbilo.
    • Vyrušování: na utřídění myšlenek je třeba žákům poskytnout dostatek času.[potřeba citace]

    Doporučená literatura a odkazy <Upravit stránku>

    Literatura:

    • REITMAYEROVÁ, E., BROUMOVÁ, V. Cílená zpětná vazba. Praha,: Portál, 2007.
    • SLEJŠKOVÁ, E: Reflexník aneb sborník aktivit vhoných k hodnocení, zpětné vazbě a reflexi. Praha: Egredior. 2005.

    Použité odkazy:

    Další odkazy:

    Příklady z praxe <Upravit stránku>

     

    Klíčová slova
    • proces učení
    • reflexe