Přidat do kolekce              hodnotilo 5 uživatelů

Reedukace SPU - specifických poruch učení

Stránka naposledy upravena 15:40, 20 Pro 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Jiřím Novotným a Petrou Pšeničkovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Reedukace ve své podstatě znamená převýchovu, znovu obnovenou výchovu. Označujeme tímto pojmem soubory speciálně pedagogických postupů, metod práce zaměřených na rozvoj porušených nebo nevyvinutých funkcí. Přiléhavější název by byl spíše reedukace porušených funkcí potřebných pro čtení,psaní a počítání nebo reedukace percepčně motorických funkcí.

    Reedukační proces tedy znamená postupný rozvoj, zlepšování úrovně porušených  nebo nevyvinutých funkcí potřebných pro čtení, psaní, počítání (např. rozvoj porušených funkcí zrakového vnímání). Jeho výsledkem ale není pouze rozvoj těchto funkcí a vytvoření potřebné dovednosti na přijatelné úrovni, nýbrž je zaměřen i na plnou nebo alespoň částečnou kompenzaci problematiky plynoucí ze specifické poruchy učení. (Jucovičová, 2004)

    Obecné zásady postupu při reedukaci SPU (specifických poruch učení)

    1. Při reedukaci vycházíme z kvalitní diagnostiky, z aktuálního stavu a projevů poruchy. Respektujeme navíc nejen individuální projevy, stupeň poruchy dítěte, ale i obtížnost reedukačních cvičení. Volíme proto vždy individuální přístup, který tyto skutečnosti zohledňuje.
    2. Neexistuje jednotný návod,jak postupovat při reedukaci. Začínáme na té úrovni, ve které nemá dítě ještě obtíže, kterou zvládá. Zaměřujeme se na rozvoj funkcí,které jsou u dítěte konkrétně porušené, nerozvinuté. Vždy začínáme splnitelnými úkoly, protože je velmi důležité dopřát dítěti hned v počátcích reedukace pocit úspěšnosti, který posílí nejen důvěru ve vlastní schopnosti, ale i naději v úspěšnost reedukace. Nároky zvyšujeme postupně a pozvolna.
    3. Můžeme si stanovit rámcový, orientační program reedukace. Při každé reedukační práci je třeba z něj vycházet a stanovit si základní body, na které se budeme při reedukaci soustředit. Tyto "přípravy" na reedukaci aktuálně měníme podle úspěšnosti dítěte v reedukační činnosti.
    4. Reedukační činnost není doučování, reedukace je zaměřena na rozvoj porušených, nerozvinutých funkcí a na kompenzaci obtíží, které jsou jimi způsobeny při praktických činnostech. Přesto se, je-li aktuálně potřeba, můžeme doučování doplňkově věnovat, ale nezaměřujeme se pouze na ně.
    5. Reedukační cvičení by měla být pro děti přitažlivá. Nenavozujeme pocit úkolu, povinnosti. Spíše mluvíme o cvičení, trénování nebo hře. Čím více se nám daří vytvořit příjemnou atmosféru, tím jsou pokroky u dítěte rychlejší, výraznější. Stejný postup doporučujeme v přístupu k dítěti  rodičům, kteří reedukační cvičení provádějí s dětmi doma (pro domácí práci sice zadáváme reedukační cvičení pravidelně, ale pouze  v omezeném rozsahu a vždy hravou formou).
    6. Neklademe důraz na kvantitu, ale na kvalitu. Vyhýbáme se proto časovým limitům. Pokud je zařazujeme, tak až ve chvíli, kdy již dítě danou činnost zvládlo a bylo v ní úspěšné.
    7. Chyby v průběhu reedukačních cvičení nezdůrazňujeme. Upozorňujeme na ně jakoby mimochodem, nenásilně, abychom děti zdůrazňováním neúspěchu od cvičení neodradily. Vhodné je, pokud možno, chybování předcházet, včas rozpoznat, že by dítě mohlo chybovat a zasáhnout tak, aby se chyby nedopustilo. Děti mívají tendenci si více zapamatovat chyby než správný postup.
    8. Nepodceňujeme účinek pochvaly při reedukaci, dítěti vyjadřujeme podporu, jsme jeho pomocníky v případě, že se mu práce nedaří.
    9. Respektujeme zásadu "raději méně, ale častěji", pravidelně. Činnosti rozdělíme na kratší úseky tak, aby dítě po celou dobu bavily a aby neklesala  kvalita na úkor kvantity. Děti vedeme k postupnému dokončování započaté činnosti.
    10. Cílem našeho postupu by mělo být zlepšení kvality porušené, nerozvinuté funkce. S reedukací se tedy snažíme začít co nejdříve. Mimo reedukace využíváme též kompenazce, tj. napomáháme s vytvářením náhradních mechanismů, které převezmou úlohu porušené funkce (zejména u starších dětí a dospělých osob).
    11. Začínáme vždy smyslovými cvičeními, která tvoří podklad poruch učení, ale také nelze začínat s reedukací čtení, pokud není reedukováno z větší části zrakové vnímání. Proto se smyslová cvičení zařazují nejen na počátku reedukační práce, ale celou ji prolínají. K tomu působí motivačně a jsou přitažlivá.
    12. Snažíme se zapojovat co nejvíce smyslů=multisenzoriální přístup: zapojujeme zrak, sluch (hlas), hmat, čich, pohyb a rytmizaci. Tato činnost je pro děti přitažlivější, motivační,ale také napomáhá zapamatování nových informací.
    13. Časových limitů můžeme využít, až když dítě danou dovednost bezpečně zvládá.
    14. Vyhýbáme se porovnávání dosažených výkonů mezi jednotlivými dětmi navzájem (např. při klasických soutěžích). Hodnotíme výkon dítěte v porovnání s jeho vlastními předchozími výkony. Dítě vlastně soutěží samo se sebou.

    Všechny reedukační zásady by se měly prolínat konkrétními reedukačními cvičeními. Pro zvolení vhodného cvičení je nutné specifikovat, v jaké konkrétní oblasti má dítě nedostatky. Rozvoj této oblasti je základem reedukační činnosti, protože jinak pracujeme pouze s vnějšími projevy, ale nezabýváme se příčinou - reedukace je pak méně efektivní. (Jucovičová, 2003)

    Obsah reedukační lekce

    Reedukační cvičení (práci) lze realizovat s žákem individuálně, ve dvojicí žáků nebo skupině žáků. Podle toho se také liší obsah reedukační práce.

    Náplň reedukační lekce pro konkrétní dítě nebo skupinu žáků vychází z kvalitní diagnostiky odborného pracoviště, diagnostiky učitele/speciálního pedagoga-který provádí reedukaci a sdělení třídního učitele.

    Příprava a konkrétní lekce vychází z dlouhodobých cílů reedukace, cílů v určitém období a ze současné situace.

    Reedukační lekce může zahrnovat rozvíjení následujících oblastí,vždy podle toho-jakou oblast dítě potřebuje procvičovat. Také všechny oblasti neprocvičujeme v rámci jedné lekce. Postupujeme od nejpodstatnějších k méně podstatným, využíváme dlouhodobých cílů a cílů v určitém období ( rámcový,orientační program reedukace):

    • motivace

    Motivační rozhovor by neměl chybět v žádné lekci. Dítě zde má možnost vyjádřit své obavy, pochybnosti, hovořit o svých nezdarech, ale také úspěších a přáních. Nechme dítě vypovídat, zamyslet se nad sebou. Z rozhovoru mohou vyplynout dílčí příčiny neúspěchu ve škole.

    • sluchové vnímání

    Provádíme cvičení sluchové analýzy, syntézy, rozlišování,, sluchové paměti, sluchové orientace, vnímání a reprodukce rytmu, nácvik naslouchání a vnímání zvuků. Využíváme pomůcek- např. bzučák, hudební nástroje, tvrdé a měkké kostky, obrázky , pracovních sešitů.......

    • zrakové vnímání

    Zařazujeme cvičení zrakové analýzy, syntézy, rozlišování,, rozlišování figury a pozadí,, rozlišování barev,velikosti,tvaru,, rozlišování podobných a stranově obrácených tvarů,, nácvik zrakové paměti,, nácvik levo-pravého pohybu očí. Využíváme různých názorných pomůcek, pracovních sešitů.

    • pravolevá a prostorová orientace

    Tato cvičení můžeme zařadit v kterékoli části lekce, též jako relaxaci. Patří sem nácvik orientace v prostoru, v makroprostoru, v mikroprostoru,, pravolevá orientace, vnímání tělesného schématu. Využíváme názorných pomůcek, nákresů, pracovních sešitů, počítačových programů.

    • řeč

    Řečová cvičení by neměla chybět v žádné lekci vzhledem k tomu, že směřují přímo do oblasti poruch čtení a psaní. Náměty pro cvičení:

    • vyhledávání slov začínajících určitou hláskou, slabikou........
    • vyhledávání slov nadřazených, podřazených, zdrobnělin,
    • vyhledávání slov,která se rýmují,
    • vyhledávání slov příbuzných,
    • vyhledávání slov začínajících předponou vy-,
    • rozvíjení slovní zásoby vyprávěním podle obrázku,
    • mluvní pohotovost-říkat co nejvíce slov, která označují ovoce, slov-která označují pohyb apod.,
    • artikulační cvičení, specifické asimilace.

    Ke cvičením je vhodné využívat i slov, ve kterých žák chybuje v čtení, sluchovém vnímání, písemném projevu.

    • čtení

    Zaměřujeme se zejména na dvě oblasti:

    • technická stránka čtení: správnost a kvalita čtení, zaměření se na čtení obtížných písmen, slabik a slov, odstraňování chybovosti při čtení, dvojího čtení. Lze využít názorných pomůcek, čtenářských tabulek, čtecí záložky/okénka, postřehovacích slabik a dalších textů vhodných k nácviku techniky čtení.
    • porozumění čtenému textu:  využíváme zkrácených textů, čtení po částech, čtení ve dvojici, klademe návodné otázky, s textem dále pracujeme. Zde existuje řada vhodných publikací.
    • motorika, grafomotorika

    Nácvik koordinace, pohybů těla,, rozvíjení jemné motoriky: navlékání korálků, vázání tkaniček/šňůrek, modelování, drátkování, třídění drobných předmětů apod.,, nácvik správných hygienických návyků při psaní,, rozvíjení grafomotoriky: uvolňovací cviky. Uvolňovací grafomotorické cviky předchází samotnému psaní.

    • psaní
    • Opis a přepis má velkou diagnostickou hodnotu, a proto se mu věnujeme v rámci diagnostiky, v případě potřeby též později. Dítě opisuje/přepisuje text, který již v té době čte, slova nebo věty obsahující procvičované jevy, slova se souhláskovými shluky apod.
    • Krátký diktát slov nebo vět zaměřených na zvládnutí specifických dysortografických jevů. Diktáty lze zaměřit na dovednost aplikovat gramatická pravidla, přemýšlet o obsahu diktátu, na nácvik kontroly napsaného textu-vyhledávání chyb.
    • Psaní na volné téma.
    • gramatická pravidla

    Reedukační práce není doučování, není pokračování hodiny českého jazyka. Je třeba volit jiné postupy a hledat příčinu neúspěchu, kterých může být celá řada: oslabený jazykový cit, poruchy procesu automatizace,neschopnost aplikovat gramatická pravidla z důvodu malého rozsahu pracovní paměti apod. Nejčastěji je příčinou nepochopení podstaty jednotlivých gramatických jevů (např. kdy je to vyjmenované slovo, kdy pádová koncovka apod.).

    •  koncentrace pozornosti, popř., další kognitivní funkce

    Využíváme psychorelaxačních technik,pracovních listů na rozvoj koncentrace, slovních cvičení...........

    • hodnocení lekce, přání pro příští setkání

    Každé setkání by mělo být zakončeno hodnocením dítěte, především jeho sebehodnocením. S přibývajícím věkem by si dítě mělo uvědomovat, že je též zodpovědné za výsledky reedukační práce. Může vyjadřovat své uspokojení nebo nespokojenost nad průběhem lekce, hledat příčiny neúspěchu. Závěry vyplývající z rozhovoru jsou východiskem pro přípravu příští lekce. Dítě dostává na domácí přípravu úkoly k procvičení, které jsou krátké a pokud možno hravé. ( Zelinková, 2003,, Jucovičová, 2003)

    Použité zdroje a literatura

    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H.: Dyslexie. Nakladatelství D+H, Praha 2004.
    • ZELINKOVÁ, O.: Poruchy učení. Portál, Praha 2003.
    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H.: Smyslové vnímání. Nakladatelství D+H, Praha 2003.

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu

    • POKORNÁ, V.: Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení. Portál, Praha 2007.
    • MICHALOVÁ, Z. a kol.: Speciálně pedagogická čítanka. PedfUK, Praha 2003.
    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ,H.: Děti s odkladem školní docházky a jejich úspěšný start ve škole. . Nakladatelství D+H, Praha 2007.
    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ,H.: Metody hodnocení a tolerance dětí s SPU.. Nakladatelství D+H, Praha 2006.
    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ,H.: Dysgrafie. Nakladatelství D+H, Praha 2005.
    • JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ,H.: Dysortografie. Nakladatelství D+H, Praha 2008
    • ZELINKOVÁ, O.: Cvičení pro dyslektiky I-IV. DYS, Praha 2006.
    • POKORNÁ, V: Rozvoj vnímání a poznávání. Portál, Praha 1996.

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.