Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Francie

Stránka naposledy upravena 13:30, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    FRANCIE:  hlavní podněty pro vývoj symbolistního a secesního malířství vycházely z Francie, především v návaznosti na literární symbolismus Jeana Moréase, tvorbu některých postimpresionistů – tj. Paula Gauguina, Henri de Toulouse-Lautreca, malíře pont-avenské školy a skupinu Nabis – a další, ve své době předchůdce a solitéry, kteří byli ryzími symbolisty a rozvíjeli své umění již před nástupem impresionismu a poté paralelně s impresionismem. K nejvýznamnějším z nich patřiliGustave Moreau (1826-1898), Eugène Carrière (1849-1906),Puvis de Chavannes (1824-1898) a Odilon Redon (1840-1916).

     

    PIERRE-CÉCILE PUVIS DE CHAVANNES (1824 – 1898):   malíř závěsných a nástěnných obrazů; žák Eugèna Delacroixe a Thomase Coutura; spoluzakladatel Národní společnosti výtvarných umění (Société Nationale des Beaux-Arts) jako alternativní státní instituce (vedle oficiální Společnosti francouzských umělců) pro mladé adepty výtvarného umění. V rámci francouzského malířského symbolismu připomíná svou malbou spíše tradiční klasicismus, který však ozvláštňuje smyslem pro monumentalitu, dekorativní plošnost, kompoziční jednoduchost, vytříbenou barevnost a nenápadnou symboliku gest a vytváří tak originální dekorativní a zároveň monumentální styl, díky němuž se stal záhy vyhledávaným dekoratérem interiérů řady pařížských (i mimopařížských) veřejných budov (např.v budovách Sorbonny (1886-1889), Panteonu (1874, 1897-1898) a radnice (1891-1894) v Paříži nebo v budově radnice v Poitiers (1870-1875) a veřejné knihovny v Bostonu (1893-1896)).

    Významná díla:

    Massilia, Řecká kolonie (1869; olej na plátně; Musée des Beaux-Arts, Palais Longchamp, Marseille);

    Naděje (1871-1872; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž);

    Chudý rybář (1881; olej na plátně; 155,5 x 192,5 cm; Musée d’Orsay, Paříž. Širší význam nejdůležitějšího díla malířského symbolismu nespočívá jenom v tom, že jak formou, tak obsahem, představuje názornou korespondenci s pěti základními principy symbolismu Alberta Auriera, ale i v zásadním vlivu, jaký mělo prostřednictvím malířů mladší generace, zejména Paula Gauguina, na další vývoj moderního malířství);

    Sen (1883; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž);

    Dívky na mořském pobřeží (1887; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž. Spíše než námětem, jenž zde spolu s různými rekvizitami odkazuje k antickým předlohám a ke klasicismu, řadí se Puvis de Chavannesovo dílo do okruhu symbolismu spíše svými formálními či výrazovými prvky, k jakým zde mj. patří jeho jednoduchá, ale dokonale promyšlená kompozice, schematická kresba, tlumený kolorit, plošnost, jakož i skrytý význam nenápadných gest a poloh dívčích těl);

    Posvátný háj (1889; olej na plátně; 83 x 458 cm; interiér Velké posluchárny, budova Nové Sorbonny, Paříž. Symbolické významy jednotlivých alegorických postav Posvátného háje popisoval sámautor díla takto: „Uprostřed mýtiny posvátného háje sedí na mramorovém bloku Sorbonna. Dva Géniové po jejím boku drží palmy a věnce na počest slavným živým a zemřelým. Stojící Krasomluva velebí objevy lidského ducha. Je obklopena alegorickými postavami, které představují Poezii. Ze skály, kde je shromážděna tato skupina, vytéká pramen živé vody; zatímco Mládí z něj hltavě pije, Stáří se chystá naplnit z něj číši. Vpravo se nachází Filosofie s Historií: ...“ ).

     

    GUSTAVE MOREAU (1826 – 1898):   spolu s Odilonem Redonem a Puvis de Chavannesem nejvýznamnější představitel francouzského malířského symbolismu; žák Théodora Chassériaua (od roku 1849), jenž výrazně ovlivnil jeho směřování k romantismu – jednak svou vlastní tvorbou, jednak i tím, že jej uvedl do díla svého vzoru Eugèna Delacroixe a do orientálního (zejm. byzantského, perského a indického) umění. V návaznosti na tyto podněty vytvářel bizarně-fantaskní obrazy, které lze charakterizovat jako transpozici různých filosofických, literárních, náboženských, mytologických a podobných témat do mnohotvárně eklektických forem, jejichž společným znakem je oslnivý dekorativismus a kolorismus založený na záměrné přetíženosti mnoha zdobnými, předmětně-symbo-lickými a figurálně-alegorickými prvky. Svým dílem ovlivnil nejenom druhou generaci francouzských symbolistů, ale i některé fauvisty (jeho žáky na pařížské Akademii, kde působil od roku 1892, byli Henri Matisse, Georges Rouault a Albert Marquet) a představitele tzv. veristické větve surrealismu, k jakým mj. patřili Max Ernst a Salvador Dalí.

    Významná díla:

    Iásón a Médea (1865; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž);

    Thrácká dívka držící Orfeovu hlavu na jeho lyře (1865; olej na dřevě; Musée d’Orsay, Paříž);

    Prométheus (1868; olej na plátně; Musée National Gustave-Moreau, Paříž);

    Salome tančící před Herodem (1876; olej na plátně; Armand Hammer Museum of Art and Cultural Centre, Los Angeles, Kalifornie. Jedním z námětů symbolismu i secese, kterým byla postava ženy jako femme fatale v démonickém či erotickém pojetí, se v řadě obrazů a kreseb, přede-vším na téma biblické Salome(krásné dcery Herodiady, která na popud své matky žádala od krále Heroda jako odměnu za svůj tanec při hostině hlavu Jana Křtitele),zabýval i Gustave Moreau. K jeho nejznámějším obrazům s touto tématikou patří scéna se Salome, která tančí před Herodem v byzantsky nádherném prostředí jeho paláce, a zejména pak výjev Zjevení, na němž se před tančící Salome zjevuje uťatá hlava sv. Jana Křtitele jako evokace hrůzy, kterou u všech hodovníků vyvolalo její strašlivé přání);

    Zjevení (kol. r.1876; akvarel; Musée d’Orsay, Paříž);

    Faethón (1878-1879; akvarel; Musée du Louvre, Paříž. Již v akvarelové skice na téma příběhu Faethóna (syna boha slunce Hélia, jenž nezvládl řízení slunečního vozu svého otce a byl proto sražen bohem Diem k zemi), která měla být předlohou pro velkou dekorativní fresku, předvedl Moreau svou schopnost dekoratéra tím, jak dokázal obsahově výpravný a výrazově expresivní výjev převést do sevřené a nápaditě poskládané arabesky figur, tvarů, linií a barev);

    Galatea (kol. r.1880; olej na dřevě; Musée d’Orsay, Paříž. V malířském zpracování oblíbeného příběhu renesančních i barokních umělců o krásné víle Galatei a obru Polyfémovi, jenž ze žárlivosti zabil jejího milence Akida, se již Gustave Moreau vyhnul jakékoliv fabulaci a pojal obraz v duchu svého romantismu a dekorativismu jako malebný kontrast mezi krásou, kterou svými půvaby ztělesňuje nahá Galatea, a ošklivostí ztělesňovanou děsivou trojokou hlavou obra Polyféma, který zde z pozadí jakési pohádkové jeskyně Galateu žárlivě pozoruje);

    Chiméry (1884; olej a čínská tuž na plátně; 236 x 204 cm; Musée National Gustave-Moreau, Paříž);

    Jednorožci (1887; olej na plátně;  Musée National Gustave-Moreau, Paříž);

    Jupiter a Semelé (1895; olej na plátně; 212 x 118 cm; Musée National Gustave-Moreau, Paříž. Tak jako ostatní Moreauova díla, lze i jeho obraz Jupitera a Semelé vnímat ve dvou obsahových rovinách. Jednak

    - vsymbolicko-fantazijní rovině, ve které má příběh Semelé (pozemské milenky nejvyššího boha Dia, s nímž měla syna Dionýsa,  kterou Zeus nechtěně usmrtil svým bleskem a kterou nakonec její syn zachránil z  Hádu a přivedl na Olymp) podobu symbolicky mnohoznačných kompozičních vrstev plných postav, z nichž mnohé pocházejí i z jiných příběhů či literárních zdrojů, zde například z Dantova Pekla a Goethova Fausta; jednak

    - v  alegoricko-filosofické rovině, která je, v podobě alegorie, nositelkou obecnější myšlenky bez původního literárního kontextu a  kterou lze vykládat více způsoby. V tom smyslu lze pak obraz interpretovat jako úvahu o různých lidských vlastnostech či ctnostech, smrti, nesmrtelnosti nebo očistné síle oběti);  

    Návrat Argonautů (1891-1897; olej na plátně; 434 x 215 cm; Musée National Gustave-Moreau, Paříž).

     

    BERTRAND-JEAN (ODILON) REDON (1840 – 1916):   malíř, kreslíř a grafik; žák Jean-Léona Gérôma na École des Beaux-Arts v Paříži (1864); spolu s Gustavem Moreauem a Puvis de Chavannesem nejvýznamnější francouzský symbolista. Oproti Moreauovu hýřivému dekorativismu vytváří jednoduché objekty plné skryté symboliky a tajemna (např. hlavy oddělené od těla, fantaskní květinová zátiší, Venuše v lastuře, obří kyklopské oči nebo poetické portréty skutečných či imaginárních postav), které se svým pojetím nejvíce ze všech soudobých symbolistů vzdalují realismu a přibližují modernímu surrealismu. Kromě klasické olejomalby, jejíž rukopis se spíše podobá impresionismu, používal také techniky pastelu a zejména litografie, k níž jej svou duchařskou tématikou přivedl Rodolphe Bresdin (francouzský romantický grafik), nebo kombinoval malbu s kresbou pastelem a jinými materiály. 

    Významná díla:

    Oko-balón (1878; černý uhel na papíře; Museum of Modern Art, New York. Jedním z výtvarných námětů, kterým se často Redon zabýval bylo oko (zde v podobě oční bulvy, která se jako obří balón vznáší nad pustou krajinou), které chápal nejenom jako jakési pojítko mezi vnějším a vnitřním světem člo-věka, ale i jako symbol různých úrovní jeho, především duchovního, vnímání);

    cyklus deseti grafických listů Ve snu (1879; litografie. Například: Hráč, Gnóm, Mefisto, Vize nebo Na míse);

    Pavouk, který se směje (1881; černý uhel na papíře; Musée du Louvre, Paříž);

    cyklus šesti grafických listů věnovaných Edgaru Allanu Poeovi (1882; litografie. Například: Oko v podobě bizarního balónu směřuje k nekonečnu, Před černým sluncem melancholie nebo Maska vyzvání umíráčkem);

    cyklus  dvaačtyřiceti ilustrací ke knize Gustava Flauberta Pokušení sv. Antonína (1888; litografie);

    Zavřené oči (1890; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž. Podobně, jako například v secesním sochařství, mohou symbolizovat zavřené oči portrétované ženy, kterou je zde zřejmě Redonova manželka Camille Faltová, vstup do stavu vnitřní koncentrace, jenž je následně spojen s přerušením kontaktu s vnějším světem a prožitkem zvláštního psychického stavu, který lze obrazně popsat jako stav tělesného odhmotnění);

    Apollónův vůz (1905-1914; tempera a pastel na plátně; Musée d’Orsay, Paříž. Zatímco na počátku své tvůrčí kariéry pracoval Odilon Redon především s černou barvou v podobě uhlové kresby či černobílé litografie, přešel ve druhé polovině svého života, z níž pochází i Apollónův (sluneční) vůz, k barvě a práci s pastelem);

    Zrození Venuše (kol. r.1912; olej na plátně; Museum of Modern Art, New York. V letech 1910 až 1912 namaloval Odilon Redon celkem 6 různých verzí obrazu na téma Venuše rodící se z mušle, které se nepodobají ani tak svým obsahem, jako spíše způsobem velmi uvolněné malby, která odkazuje na – v této době právě nastupující – malbu fauvistů a expresionistů);

    Kyklop (1914; olej a pastel na kartónu; Kröller-Müller Museum, Otterlo, Holandsko).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.