Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Švýcarsko

Stránka naposledy upravena 13:33, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová

    ŠVÝCARSKO: ve 2. polovině 19. století probíhal vývoj švýcarského malířství v jednotlivých národních regionech (kantonech) diferencovaně, buď pod vlivem umění Itálie a Francie nebo Německa. Zatímco malíři románských kantonů studovali v Paříži nebo v Římě, malíři německých kantonů studovali hlavně v Mnichově nebo v Düsseldorfu. Malířský symbolismus  předjímal již na konci 18. století  preromantický malíř  Henrich Füssli, rodák z Curychu, který se pak usadil v Londýně.

    Zde v návaznosti na realismus či pozdně romantickou malbu rozvíjeli speci-fické formy symbolismuArnold Böcklin (1827-1901), Ferdinand Hodler (1853-1918) a Carlos Schwabe (1866-1926).

     

    ARNOLD BÖCKLIN (1827 – 1901):   malíř, kreslíř a grafik; přední představitel nejenom švýcarského, ale i evropského symbolismu. Charakter jeho umění, které vychází z klasicismu a romantismu, určovalo jednak studium v Düsseldorfu u poussinisty Johanna Wilhelma Schirmera, jednak cesto-vání a poznávání umění ve Francii, Belgii a Itálii. Originální podobu jeho středomořských marín, mytologických výjevů a tajemných mytických scenérií s cypřiši, skalisky, zříceninami a dalšími rekvizitami (kterými později ovlivnil zvláště surrealisty – např. Maxe Ernsta, Salvadora Dalího nebo Giorgia de Chirica) ovlivnilo kulturní a přírodní prostředí Itálie, kde dlouhodobě pobýval (v Římě, Neapoli a ve Florencii) a kde se nakonec i natrvalo usadil (od roku 1895 až do konce života žil ve vlastní vile v San Domenico u Fiesole).

    Významná díla:

    Vila u moře (kol. r.1864; první verze; olej na plátně; Neue Pinakothek, Mnichov);

    Autoportrét se Smrtí (hrající na housle) (1872; olej na plátně; Staatliche Museen zu Berlin, Alte Nationalgalerie, Berlín. Vedle mytologie, jejíž postavy však (podobně jako Nicolas Poussin) pojímal jako personifikace přírodních sil v obrazech svých symbolicko-mytických krajin, se Böcklin v  menší míře zabýval i křesťanskými tématy. Zatímco tak např. v obraze Válka použil (a obměnil) známý motiv čtyř jezdců z  Apokalypsy Albrechta Dürera, v efektním „dvojportrétu“ se Smrtí, jež mu zde místo přesýpání hodin hraje posmrtný „trauermarsch“, využil tématu vanitas);

    Boj Kentaurů (1872-1873; olej na dřevě; Kunstmuseum Basel, Basilej);

    Flóra (1875; tempera na plátně; Museum der bildenden Künste, Lipsko);

    Tritón a Nereida (1877; tempera na papíře naklíženém na desku; nadace Oskara Reinharta, Winterthur);

    Ostrov mrtvých (1880; první verze; olej na plátně; Kunstmuseum Basel, Basilej. Je typické, že ve svém nejznámějším díle, nezobrazil Böcklin skutečnou scenérii Anglického hřbitova ve Florencii (kterou se zřejmě umělec inspiroval a která je také místem, kde je pochována Marie – jedno z jeho osmi předčasně zemřelých dětí)tak, jak by se jevila objektivnímu zraku návštěvníka hřbitova, ale v duchu symbolismu tak, jak snad působila na jeho citovost a představivost. Kromě nejrannější verze Ostrova mrtvých, která vznikla v květnu roku 1880 a  nachází se v Basileji, lze další tři verze obrazu s cypřiši, skalami a převozníkem Charónem vidět v New Yorku (The Metropolitan Museum of Art), Berlíně (Staatliche Muse-en zu Berlin, Alte Nationalgalerie)a v Lipsku (Museum der bildenden Künste));

    Posvátný les (1882; tempera na dřevě; Kunstmuseum Basel, Basilej);

    Siréna (Klidné moře) (1887; olej na plátně; 103 x 150 cm; Kunstmuseum Bern, Bern. Jedním z řady Böcklinových obrazů, jež své náměty čerpají z mytologie mořského světa, je i obraz Siréna, který má na diváka působit zejména kontrastem krásy, zde smyslného těla Sirény ležící na útesech, a ošklivosti v podobě mořského boha Tritóna, jehož obrovité tělo prosvítá z malé hloubky pod vodní hladinou);

    Vita somnium breve (Život je kratší než sen) (1888; tempera na dřevě; Kunstmuseum Basel, Basilej);

    Válka(1896; olej na plátně; Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Galerie Neue Meister, Drážďany).

     

    FERDINAND HODLER (1853 – 1918):   významný švýcarský malíř, jehož dílo směřovalo k monu-mentální symbolistní a secesní malbě přes realismus v portrétní a figurální malbě a impresionismus v krajinomalbě. Jeho (stylově, námětově i obsahově) mnohotvárné dílo vznikalo v závislosti na řadě různorodých vlivů, k nimž hlavně patří prvotní školení u krajináře Ferdinanda Sommera, jenž v něm probudil vztah k prostředí švýcarské alpské krajiny, studijní cesta do Španělska (1878), kde poznal španělskou krajinu a díla Tiziana, Nicolase Poussina, Diega Velázqueze a Francisca de Goyi, nebo členství ve Společenství Rosenkruciánů (od r.1893), jehož učení mohlo prohloubit mystickou a duchovně-symbolickou obsahovost děl pozdně-vrcholného a závěrečného období jeho tvorby.

    Významná díla:

    Noc (1890; olej na plátně; 116 x 299 cm; Kunstmuseum Bern, Bern. Ve svém prvním symbo-listickém díle, jehož ústředními tématy jsou spánek, strach ze smrti a soužití muže a ženy, představil malíř sám sebe jako spícího člověka, jehož právě probudila Smrt. Ponurá témata umírání, zmaru či smrti, jež vstupovala do tvorby jak symbolistů, tak expresionistů, jsou častá i v umění Ferdinanda Hodlera, jehož život provázela předčasná úmrtí obou rodičů a postupně i pěti sourozenců  na tuber-kulózu);

    Jediný Vyvolený (1893-1894; tempera a olej na plátně; Kunstmuseum Bern, Bern);

    Den (1900-1910; olej na plátně; 160 x 340 cm; Kunstmuseum Bern, Bern);

    Pravda II (1903; olej na plátně; 196 x 273 cm; Kunsthaus Zürich, Curych);

    Symetrické zrcadlení na Thunském jezeře před východem slunce (1904; olej na plátně; Swiss Institute for art studies, Curych. V témže duchu – jako chrám přírodních božstev, místo kontemlace nebo prostředí nespoutaných živlů – v jakém chápali krajinu romantici, maloval své švýcarské krajiny i Hodler. Zároveň byl přesvědčen, že úkolem malíře je odkrýt skryté zákonitosti krajiny, které jsou mj. obsaženy v jejích vertikálních nebo horizontálních strukturách a lze je geometricky vyjádřit v podobě symetrie, rovnoběžnosti, rytmického opakování a jiných geometrických struktur);

    Mladík obdivovaný ženami II (1904; olej na plátně; Staatliche Museen zu Berlin, Neue Nationalgalerie, Berlín. Jedna z kompozičních forem, kterou sám Hodler vynalezl a pojmenoval jako „paralelismus“, spočívá v rozmísťování postav do formy jakéhosi vlysu a jejich obměňování  postoji a gesty tak, že jejich pohyb má synchronní charakter a připomíná rytmický tanec);

    Krajina s Ženevským jezerem (kol. r.1906; olej na plátně; Bayerische Staatsgemälde-sammlungen, Neue Pinakothek, Mnichov);

    Jenští studenti v boji za svobodu proti Napoleonovi v roce 1813(1909; olej na plátně; 365 x 560 cm;Friedrich-Schiller Universität, Jena. Mimořádnost jednoho z nejvýznamnějších děl moderní historické malby, jež Hodler vytvořil pro novou jenskou universitu, spočívá zejména v tom, že výrazové prvky spočívající v detailním naturalismu a narativismu, které byly typické pro historickou a obecně akademickou malbu v 19. století, nahrazuje  dekorativismem a gesticky pojatým symbolismem);

    Dřevorubec (Der Holzfäller) (1910; olej na plátně; Musée d’Orsay, Paříž. Podobně, jako tématické okruhy krajin, portrétů či historických nebo symbolických obrazů, patří do Hodlerových témat i různé pracovní činnosti, z nichž se Dřevorubec proslavil tím, že díky Švýcarské národní bance zdobil zadní stranu padesátifrankové bankovky);

    Vlastní podobizna (usmívající se) (1916; olej na plátně; Kunstmuseum Winterthur, Winter-thur. Z více než stovky vlastních podobizen, k nimž se Hodler,  podobně jako Rembrandt  nebo   Vincent van Gogh, čas od času vracel, vyniká série (přibližně)dvaceti introspektivních podobizen z roku 1916, kterou se již malíř hlásí k soudobým expresívním tendencím malby).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.