Výklad hesla:

Etuda, z francouzského „étude“, je hudební skladba technického rázu k studijním (někdy koncertním) účelům; literární drobný prozaický, filmový a jiný útvar, zpravidla řazený v cyklus, rozvíjející určité téma.

Když budu vycházet z obecného pojmu, můžeme v užším významu „výtvarnou etudu“ vnímat jako prostředek k učení výtvarného vyjadřování v kresbě, malbě, grafice a modelování. Výstupem tohoto procvičování by pak mělo být poznávání výtvarného jazyka, tvořivé zvládání výtvarné technologie a osvojení si studijní kresby a malby.

Efektivita učení prostřednictvím výtvarné etudy vyžaduje cílevědomou práci se základními výtvarnými prostředky, tedy tím, čím se následně výtvarně vyjadřujeme. Používáním čáry, tvaru, barvy atd. a při uplatňování určitých pravidel kompozice pak může studující tvořit obrazy předmětů, přírodních nebo vymyšlených objektů a útvarů.
Ve výtvarných etudách mladší děti hravě experimentují s bodem, linií, barvou, skvrnou, světlem a stínem, plochou a strukturou povrchů, objemem a prostorem. Starší žáci svá cvičení následně rozšíří o vztahy mezi jednotlivými prvky, o rytmus, symetrii, asymetrii, rovnováhu, nerovnováhu, pohyb, proporce, kontrasty, abstrakci, stylizaci, nadsázku, ozvláštnění atd.

Avšak vyučující, jejich žáci i konkrétní materiálně-technické podmínky škol se velmi liší. Není možné najít optimální „návody“, které by vyhovovaly každému a všude. Volba způsobu učení bude tedy asi prozrazovat vztah učitele k realitě, materiálu nebo k hledání svého řešení v určitém prostředí. Samozřejmě - vždy musí učitel respektovat možnosti žáků.

Doporučená literatura a odkazy ke studiu:

• Kol. autorů: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2000.
• Kol.autorů: Výtvarná príprava pro 1. a 2. ročník strednej umeleckopriemyselnej školy. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1986.
• ROESELOVÁ, V. Námět ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1995.
• ROESELOVÁ, V. Proudy ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 2000.