Obsah
Žádné titulkyJeště těsněji, než architektura nebo malířství, bylo s antickou tradicí spjato sochařství. Vycházelo z děl starého řeckého sochařství, které však znalci tohoto umění (např. Johann Joachim Winckelmann) i samotní umělci znali pouze z římských kopií (při popisu a výkladu řeckých antických děl vycházel J. J. Winckelmann hlavně ze znalosti podstatně mladšího helénistického umění a hlavní představitel klasického sochařství Antonio Canova se až na konci svého uměleckého života seznámil s originálními reliéfy z Parthenonu, které přivezl lord Elgin roku 1804 do Londýna). To se často projevovalo jednak bezduchým napodobováním těchto kopií, jednak jejich neústrojným přetvářením v duchu dobových kultů nebo politických ideologií. Obsahu sochařského díla tak jednoznačně předcházela forma, která se vyznačovala technicky dokonalým provedením v bílém mramoru, anatomicky přesným tvarem a absolutně hladkým povrchem, jenž zesiloval celkový dojem chladné neživotnosti sochy.
Příznačným pro klasicismus, jako první historismus, je záplava památníků a pomníků, které připomínají dávnou nebo blízkou minulost toho kterého národa a jeho velké osobnosti.
Aktuální obsah: |
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |