Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Osobnost 1. - pojem a podstata, utváření, formování

Stránka naposledy upravena 12:24, 14 Pro 2009 uživatelem Mgr. Jindřich Strejček
    Obsah
    Žádné titulky

    1) pojem osobnost a její podstata  

    • termínem osobnost zpravidla označujeme člověka se všemi jeho psychickými, biologickými a sociálními znaky (proto také říkáme, že člověk je biopsychosociální jednotka – jednotlivé složky se od sebe nedají oddělit)
    • osobnost je jedinečné, neopakovatelné, dynamické a harmonické spojení fyzických a psychických vlastností jedince. Neexistují dva naprosto stejní jedinci.
    • osobnost se utváří celý život – početím začíná a smrtí končí
    • osobnost je celistvý systém, tvořený složitým souborem vlastností
    •  rozdíly mezi lidmi jsou:
      • a) individuální – jimi se liší jedinci  navzájem
      • b) typologické –   těmi se od  sebe liší skupiny lidí
    • bylo vytvořeno mnoho teorií osobnosti (jsou to názory, které se pokoušejí vysvětlit podstatu a utváření osobnosti, její charakteristické vlastnosti) 
     
    2) činitelé podmiňující utváření osobnosti
     
    -        a) vnitřní biologické podmínky (dědičné), je to dědictví po předchozích generacích a vlivy, které působily na vývoj dítěte v těhotenství, během porodu a těsně po porodu
     
    -         b) vlivy prostředí (sociální a materiální prostředí)  důležitější je sociální prostředí, ve kterém člověk vyrůstá (rodina, škola…). Materiální prostředí znamená kvalitu životního prostředí, klimatické podmínky, změny životního prostředí, přírodní prostředí.
     
    -        c) vlastní činnost člověka – je to především hra, učení a práce – také i zájmová činnost. V činnostech člověk získává nové poznatky, dovednosti, rozvíjí své psychické vlastnosti, utváří si nové vztahy k lidem, věcem, poznává nové souvislosti
     
     
    učení - pojem:
    -        je proces získávání zkušeností v průběhu celého života jedince
    -      umožňuje přizpůsobit se podmínkám prostředí, ve kterých žije
     
    formy učení (podle toho, co se učíme):
     
    -        senzomotorické (nácvik pohybových činností: chůze, manipulace s hračkami, nástroji, pracovní, sportovní činnost, kreslení, psaní). Získané dovednosti umožňují vykonávat činnosti náročné na zručnost a koordinaci pohybů
     
    -       učení se systematickým poznatkům a pojmům (vědomosti vědních oborů)
     
    -        učení se jak řešit problémy (vede k rozvíjení myšlení, intelektových dovedností – např. matematické problémy, užívání pravidel)
     
    -        sociální učení (umožňuje vycházet s lidmi, rozumět jim, rozvíjí sociální vnímání…) 
     
     
    druhy učení (podle průběhu učení):
     
    -         záměrné  (chceme se naučit)
    -        bezděčné (naučíme se něco spontánně, aniž bychom to měli za cíl – činnost nás zaujala)
    -        učení napodobováním (zejména senzomotorické dovednosti se učíme opakováním po někom – nutné je předvedení činnosti)
     
    -       na utváření osobnosti působí všechny druhy činností. Hlavní činností v dětském a předškolním věku je hra, ve školním věku učení, v dospělosti práce.
     
     
    formování osobnosti v činnostech závisí na:
    ·       motivaci
    ·      citovém vztahu k osobám, se kterými je činnost vykonávána      
    ·       množství činnosti
    ·       metodě řízení činnosti
    ·      velikosti požadavků – přiměřené požadavky rozvíjejí osobnost příznivě
     
     
     
     
     
     

     

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova