Definice

• E learning je definováno jako zadávání instrukcí pomocí počítače prostřednictvím internetu nebo CD-ROM (Clark & Mayer, 2007). To může být prováděno samostatně nebo prostřednictvím instruktora, přičemž zahrnuje média ve formě textu, videa a audio s cílem zlepšovat znalosti uživatele. E-learning se obyčejně soustředí na praktické procvičování řízeným elektronicky, zatímco online learning je členěn do kurzů poskytovaných prostřednictvím internetu ve zvláštním vzdělávacím prostředí.[1] (pozn. autora - volněji přeloženo)
• E-learning představuje distanční (dálkovou) formu studia pomocí informačních a komunikačních technologií.[2]
• E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia.[3]

Historie

S pojmem e-learning se v našem současném školství setkáváme přibližně se vstupem do 21.století. Nicméně první pokusy o systémové přenesení vzdělávání do počítačového prostředí se datují již do začátku devadesátých let minulého století na amerických univerzitách.[4]

Přitom zpočátku byla e-learning založen na ryze asynchronním přenosu informací (například formou e-mailovů či na nich založených konferecích). Oblíbenost webových prohlížečů však vedla k postupnému upouštění od asynchronního přenosu informací k synchronnímu neboli online. Začátek nového tisíciletí byl charakteristický poskytováním výukových objektů různého typu, nezřídka sdružovaných na konkrétní URL adrese. Tato data si však většinou uživatel mohl pouze prohlédnout a případně na základě neměnných pokynů instruktora vypracovat určitý úkol nebo zadání.

S příchodem fenoménu Web 2.0 se postupně mění i nástroje, které jsou pro e-learning využívány. Přitom se uživatel aktivně zapojuje pro procesu vzdělávání (komentáře a diskuse, online aktualizace dat apod.)

Výhody a nevýhody

Mezi výhody řadíme to, že:

• vzdělávání je možné realizovat v libovolném čase a virtuálně na libovolném místě;
• žák postupuje svým vlastním tempem a nemusí mít ostych před vyučujícím či ostatními žáky;
• se ve výukových materiálech využívají různá média;
• využívájí se  prvky distančního vzdělávání a přidává další komunikační prvky;
• výukové materiály lze relativně snadno aktualizovat;
• lze snadno zvýšit počet interakcí mezi instruktorem a žákem;
• je možné prezentovat reálný obsah pomocí video konferencí nebo diskusních fór;
• instruktor může sledovat výukový proces a zajišťovat zpětnou vazbu;
• počet současně zapojených řáků omezují pouze technické možnosti;
• se středem vzdělávacího procesu se stává žák.

Za nevýhody lze považovat to, že:

• autoři výukových materiálů musí být dostatečně kompetentní k vytvářeníonline kurzů;
• vzdělávací prostředí vyžaduje, aby žák disponoval patřičnou technikou a nezřídka i nástroji pro využívání služeb internetu;
• kvalifikované využití e-learningu je organizačně poměrně náročné s prvky projektového managementu a týmové práce;
• absentuje přímý kontakt s učitelem a spolužáky. 

Využití v podmínkách českého regionálního školství

Pojem e-learningu je v našem školství silně provázán s využíváním LMS a jeho nejrozšířenějším zástupcem Moodle{1}. Další zástupce volně šiřitelných LMS můžete shlédnout na serveru OpensourceCMS.com{2}.

Nicméně postupně se pozornost posouvá i k obecnějším online nástrojům nezřídka souvisejícím s tzv. sociálními sítěmi - například Facebook{3}, Twitter{4}, YouTube{5}apod.