Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Kolbův cyklus

Stránka naposledy upravena 21:37, 11 Dub 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?

    Toto heslo bylo založeno Janem Činčerou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Kolbův cyklus je označení pro model učení vycházejícího z vlastní zkušenosti (prožitku, zážitku). Učení ze zkušenosti (zkušenostní učení) je starý koncept, o kterém psal již Aristoteles. Ve 20. století jsou pro jeho oživení zásadní práce Johna Deweyho a Kurta Lewina.

    Kurt Lewin formuloval v 50. letech 20. století na základě svých experimentů v oblasti skupinové dynamiky tzv. cyklus učení prožitkem (experiential learning cycle), jakožto teoretický model toho, jak se jedinec může efektivně učit z vlastní zkušenosti. Podle něj je zkušenost nejlépe využita tehdy, pokud je nejprve skupinou reflektována, následně zobecněna a poté využita pro plánování dalších činností. (Pojem "reflexe" má zde užší význam, než např. v modelu EUR a vztahuje se k připomenutí průběhu zkušenosti.)  Cyklus má tedy čtyři stále se opakující fáze: zkušenost - reflexe - zobecnění - plánování - nová zkušenost atd.

    Na Lewina, Deweyho, ale i Carla Piageta navázal v 70. letech David A. Kolb. Kolb propracoval Lewinův model, který prohloubil zejména Piagetovými názory na teorii učení (s Piagetem současně v některých ohledech nesouhlasil). Výsledkem byl model, který se běžně nazývá Kolbův cyklus.

    Ve své podstatě se Kolbův cyklus od Lewinova modelu příliš neliší. Kolb především detailně popsal jednotlivé fáze učení ze zkušenosti (prožitku, zážitku) a na základě vlastních výzkumů vytvořil typologii čtyř stylů učení, odpovídající čtyřem fázím (kvadrantům) cyklu. Podle ní je každý jedinec zpravidla silnější v kognitivních dovednostech  odpovídajících jednomu z kvadrantů. Můžeme proto mluvit o divergujícím stylu, pro který je typický důraz na pocity a naslouchání, což jsou typické dovednosti uplatňované v reflektivní fázi učení, asimilujícím stylu, který je nejsilnější v budování abstraktních teorií, konvergujícím stylu, typickém pro plánovače a inženýry a akomodujícím stylu blízkým těm, kteří se nejlépe učí samotnou činností. Kolb dále zkoumal vztahy mezi jednotlivými profesemi a preferovaným stylem učení (učitelé podle něj zpravidla preferují akomodující styl).

    Kolbův cyklus je široce přijímán, kritizován i modifikován. Kritici někdy poukazují na jeho sekvenční charakter a jistou poplatnost západní kultuře, jindy se doporučuje místo cyklu uvažovat o nekonečné spirále učení.

    Kolbův cyklus je široce využíván zejména v metodikách kladoucí důraz na rozvíjení dovedností. Vychází z něj především zážitková (prožitková, zkušenostní) pedagogika a související směry. V širším pojetí dochází uplatnění zejména tehdy, je-li cílem výchovy změna tzv. akčních teorií - přesvědčení jednotlivce či skupiny o nejefektivnějším postupu k řešení určitého úkolu (Frank a David Johnsonovi). Velmi často je využíván pro organizaci teambuildingových programů nebo v mimoškolní výchově, lze z něj ale úspěšně čerpat pro výuku jakéhokoliv předmětu.

    Protože Kolbův cyklus popisuje proces učení, nikoliv vyučování, využívají konkrétní metodiky některý z modelů, které jsou na Lewinově či Kolbově cyklu založené. Těmi jsou např. dobrodružná vlna uplatňovaná v metodice organizace Projektu Dobrodružství (Project Adventure), modely 4MAT, TRIBES či další.

    Doporučená literatura a odkazy <Upravit stránku>

    Literatura:

    • ČINČERA, J. Práce s hrou. Pro profesionály. Praha: Grada, 2007.
    • HENTON, M. Adventure in the Classroom. Dubuque, Kendal/Hunt Publishing, Project Adventure 1996.
    • JOHNSON, David W.; JOHNSON, Frank P.: Joining Together. Group Theory and Group Skills. Boston: Pearson, 2006.
    • KOLB, D. Experiential Learning. Experience as The Source of Learning and Development. Prentice Hall, 1984.

    Odkazy:


    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova