J. V. Sládek

Kam ty chodíš, slunko zlaté,
kam ty chodíš spat,
když se večer do červánku
kloníš na západ?

Za lesy a za horami
skládáš-li svou skráň,
anebo tě k odpočinku
vítá mořská pláň?

„Za horami jiné hory,
za lesy zas les,
a já stále musím dále,
zítra jako dnes.

Jiným lidem, jinym krajům
nesu bílý den,
zatím co vás do náruče
pojal noční sen.

Vy budete dávno spáti,
jiní budou bdět, —
a já oka nezamhouřím,
než se skončí svět."

+++

J.V.Sládek

Ty hvězdy jiskrné
tak čistě svítí,
jak oči upřímné
do temnot žití.

Obloha hluboká
klidná a snivá;
kdo těmi hvězdami
na nás se dívá?

Vy oči nebeské
čisté a jasné,
jak jste vy velebné,
vznešené, krásné.

Jak velký, vznešený
Ten musí býti,
jenž vámi dívá se
do temnot žití!

+++

J.V.Sládek

Kdo Boha má za pevný hrad,
nic nemusí se zlého bát,
i v bouři může kliden být,
neb nad ním Bůh svůj drží štít.

Zlých úklady a zlobný čin
jak sítě tkané z pavučin
On jedním dechem spřetrhne
a v záhubu je uvrhne.

Jak perla skrytá v ústřici
je ctnost v tvém srdci zářící;
ať neznána, — z tmy bezedné
On k záři své ji pozvedne!

On miliony řídí hvězd,
— kdo vyzkoumal kdy Jeho čest?
a nad ptáčaty má svou stráž,
On řídí také osud nás.

On zná i naši každou tíž,
čím přítel dál, tím On je blíž,
On setře každou slzu s řas
a změní noc na jitřní jas.

Nad vrchy, doly, vodami
jest Jeho ruka nad námi;
jen spolehejme pevně Naň,
— a dál se Jeho vůle staň!

+++

J.V.Sládek

Ze všech reků malý Paleček
byl nejšvarnější holeček.

List růžový za peřinku
mu daly víly do vínku.

Měl z broučích krovek přilbičku
a škorně z polních střevíčků.

A z pestrých křídel motýla
mu matka pláštík ušila.

Měl kamizolku brněnou
a za meč trávku zelenou.

Tou proklál každou obludu,
ač kryl se miskou žaludu:

neb oči jak dvě orlata,
a srdéčko měl ze zlata.