Přidat do kolekce              hodnotili 2 uživatelé

Výukové cíle

Stránka naposledy upravena 18:21, 11 Kvě 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Janou Starou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Výklad hesla:

    Obecné cíle vyjadřují záměry vzdělávání. Jsou to základní orientační body při přípravě a plánování vyučování. Často popisují větší objem učiva, většinou bývají formulovány abstraktním jazykem. Formulujeme je na začátku procesu plánování výuky. Mnohdy vyplývají z formulací uváděných v RVP, respektive ŠVP. Každý učitel ale může klást jinou váhu různým vzdělávacím cílům.
     
    Obecné cíle, které si klademe, bychom měli jasně a srozumitelně sdělit a vysvětlit rodičům. Rodiče pak lépe pochopí jednotlivé aktivity a požadavky, které na děti budeme mít. Mnozí rodiče si dostatečně neuvědomují, že současné vzdělávání jejich dětí musí mít poněkud odlišné cíle od vzdělávání, kterým kdysi prošli oni. Měli bychom jim pomoci porozumět tomu, co se jejich děti budou ve škole učit a proč.
     
    S obecnými cíli bychom měli také seznámit žáky. Žáci lépe pochopí, co se budou učit a mohou se na to mentálně připravit. Můžeme se po určité období na některý z cílů více zaměřit. Tento cíl se pak doporučuje nejen jasně sdělit a vysvětlit žákům, ale také jej viditelně „vyvěsit“ ve třídě, aby jej měli žáci na očích. Důležité je na něj průběžně odkazovat a hodnotit stupeň jeho plnění.
     

    Příklady obecných vzdělávacích cílů:

    •  Žáci budou umět v jednoduchých situacích běžného života adekvátně reagovat v cizím jazyce.
    • Žáci budou respektovat základní pravidla slušného chování.
    •  Žáci se naučí zaznamenávat výsledky svých jednoduchých pozorování.
     
    Obecné cíle je nutné konkretizovat. Tím, jak je konkretizujeme, předurčujeme, co se konkrétně žáci naučí, čeho dosáhnou po určitém časovém úseku.
    Formulování konkrétních cílů je jedním z prvních kroků, které musíme udělat. Už při formulování konkrétních cílů výuky si musíme jasně stanovit, čeho chceme ve výuce dosáhnout.
    Stanovení konkrétních cílů nám umožňuje hodnotit výsledky žáků a reflektovat svou práci. Konkrétní vzdělávací cíle by měly být měřitelné - mělo by být možné zjistit, zda cíle byly splněny a do jaké míry. Je zřejmé, že konkrétní vzdělávací cíle jsou tedy také základem pro tvorbu nástroje měřícího výsledky žáků.
     
    Příklady konkrétních cílů a odpovídajících nástrojů hodnocení:
    Konkrétní cíl: Na konci hodiny bude umět žák odříkat vyjmenovaná slova po m.
    Nástroj hodnocení dosažení cíle: ústní „vyzkoušení“ žáka
     
    Konkrétní cíl: Žák zvládne po dobu jednoho týdne sledovat venkovní teplotu a svá měření zaznamenávat do tabulky.
    Nástroj hodnocení dosažení cíle: záznamové archy žáků, případně pozorování žáků při zaznamenávání venkovní teploty do tabulky.
     
    Při formulování konkrétních cílů se musíme sami sebe ptát: Jak žák bude demonstrovat, že stanoveného cíle dosáhl?
     
    Konkrétní vzdělávací cíle mohou mít 4 níže uvedené části - části A a B musí mít vždy, části B a C jsou někdy zastoupeny, jindy mohou chybět.
     
    1. ADRESÁT  - Adresátem je vždy žák. Konkrétní vzdělávací cíle musí být tedy formulovány z hlediska žáka - co se žák konkrétně naučí. Měly by tedy obsahovat slova žák dokáže/bude umět… Není přijatelné formulovat konkrétní cíle z hlediska učitele: Učitel vysvětlí… apod. Naší povinností není něco vysvětlit, stanovit, někoho s něčím seznámit…, proto musíme cíle formulovat z hlediska žáků. My jsme jako učitelé zodpovědní za to, že žáky určité věci naučíme, že je budou umět. Je na nás, abychom pak volili různé metody a strategie, které nám k tomu pomohou. 
    2. ČINNOST - Obsahem konkrétního vzdělávacího cíle musí být činnost, kterou žák zvládne, vykoná. Podle toho, jak ji vykoná, můžeme usuzovat na stupeň splnění cíle. Činnosti proto musí být formulovány prostřednictvím aktivních sloves. Abychom mohli s cíli pracovat, musí slovesa předurčovat činnost, kterou žák prokáže splnění cíle.
    3. PODMÍNKY - Většinou musíme logicky doplnit podmínky, ve kterých bude činnost demonstrována. Např. v cíli: Žák dokáže za použití mapy určit, na jakou světovou stranu se musíme vydat z místa A do místa B, nám slova za použití mapy určují, že žáci budou pracovat s mapou.
    4. STUPEŇ ZVLÁDNUTÍ - Čtvrtou, užitečnou součástí cíle je stupeň zvládnutí cíle, který očekáváme. Pokud si stanovíme i tuto součást cíle, hodnocení je pak snazší a spravedlivější (za předpokladu, že žáci dopředu vědí, jaký stupeň zvládnutí očekáváme a za předpokladu, že bylo učivo dostatečně vysvětleno a procvičeno).
    Ikona Příklad:
    Cíl: Žák dokáže uvést alespoň 3 různá složení (rodinných příslušníků) u čtyřčlenné (dvoučlenné, tříčlenné, atd.) rodiny.
    Stupeň zvládnutí: alespoň 3 různá složení.

    Když učitelé konkrétní vzdělávací cíle stanovují (buď je formulují sami, nebo použijí cíle uvedené v učebnicích, metodických příručkách nebo jiných učebních materiálech), podle nich učí a také hodnotí výsledky žáků, výuka bývá efektivnější. Takovému přístupu učitelů říkáme  na výsledky orientovaná výuka a kriteriální hodnocení. Některé školy či někteří učitelé mají vypracovaný důmyslný systém hodnocení podle stupňů dosažení cíle. 

    Abychom byli spravedliví, musíme zmínit to, že snaha o na výsledky orientovanou výuku může vést k tomu, že budeme „příliš objektivní“ – budeme hodnotit žáky podle stupňů dosažení cílů, které stanovíme, a náš vztah k žákům bude poněkud odtažitý. Motivace žáků k učení může být pak  převážně vnější – budou se učit kvůli známkám, pochvale učitele, pozitivnímu vnímání spolužáky.

    Efektivní učitel musí kombinovat na výsledky orientovaná kritéria hodnocení se vstřícným způsobem výuky (učitel reaguje na potřeby žáků a třídy a je ochoten změnit své plány podle těchto potřeb).

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu:

    • KALHOUS, Z. OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002.       
    • KELLOUGH, R.D., ROBERTS, P.A. A Ressource Guide for elementary school teaching. Planning for Competence. New Persey: Macmillan College Publishing Copany, 1998.
    • PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998.
    • STARÁ, Jana. Plánování výuky. Úvod do plánování výuky. Práce se vzdělávacími cíli. Distanční text. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta. 32 s.
    • STARÝ, K. Možnosti využití revidované Bloomovy taxonomie v praxi. Komenský, roč. 129, č.5, s. 22-26.

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.