Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Vrcholná renesance

Stránka naposledy upravena 09:04, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Vrcholná renesance (1530 – 1580): nejčistší renesanční stavbu mimo Itálii představuje letohrádek v Královské zahradě na Pražském hradě (zv. Belveder), který dal postavit Ferdinand I. (údajně pro svoji manželku Annu Jagellonskou) v letech 1538 – 1563. Jeho projekt vypracoval italský architekt a kameník Paolo della Stella (kol. 1500-1552), který také vytvořil se svojí dílnou reliéfní výzdobu letohrádku s náměty z mytologie a historie. Patro a dokončení stavby pak po Stellově smrti prováděl Bonifác Wolmut (před 1510 – před 1579) za spolupráce italských kameníků Giovanniho de Savosa a Giovanniho Campiona. Zatímco výjimečnou dispozici letohrádku inspiroval půdorys Poseidonova chrámu v Paestu a některé prvky portikových helénisticko-římských vil, provedení arkádového peristylu již inspirovala italská renesanční architektura – konkrétně  konstrukce arkád na průčelí florentského nalezince Filippa Brunelleschiho.

     

    BONIFÁC WOLMUT (před r. 1510 – před r.1579):   německý architekt, stavitel a kameník, mj. i dvorní architekt ve službách císaře Ferdinanda I. Nejvýznamnější architekt 3. čtvrtiny 16. století v Čechách. Ve svém  díle spojoval formy  pozdně  gotického kamenictví s renesanční konstrukcí a s klasicismem inspirovaným římskou architekturou a dílem Sebastiana Serlia. V užívání vysokého sloupového řádu a nadřazenosti sloupových řádů uvedl do české architektury tvarosloví palladiánského klasicismu.

    Hlavní díla v Praze:

    hudební kruchta v katedrále sv.Víta (1559-1561; k jednomu z hlavních znaků palladiánského stylu patřil princip nadřazenosti sloupových řádů, který Wolmut uplatnil na patrovém arkádovém průčelí kruchty nebo např. na arkádách nádvoří zámku v Kostelci nad Černými lesy);

    tzv. Velká míčovna v Královské zahradě (1567-1569; v pořadí třetí stavba Pražského hradu, jež byla určena k oblíbeným míčovým hrám, představovala ve své době skutečný skvost renesanční architektury, mj. i pro svoji sgrafitovou výzdobu umístěnou mezi deset jónských polosloupů vysokého řádu a představujícípersonifikace čtyř živlů (země, vzduchu, ohně a vody), sedmi hlavních ctností (předvídavosti, umírněnosti, milosrdenství, naděje, spravedlnosti, statečnosti a věrnosti) a osmi svobodných umění (teologie, astronomie, geometrie, hudby, aritmetiky, rétoriky, dialektiky a gramatiky));

    projekt kaple sv.Vojtěcha na Pražském hradě (kol.1563-1564; kaple, jež byla zbudovaná na půdorysu pravidelného desetiúhelníku a stávala v místě křížení dnešní hlavní a příčné lodi Svatovítské katedrály, představovala ve své době první stavbu typu polygonální centrály v za-alpských zemích);

    dokončení velké věže Svatovítské katedrály (1560-1562);

    dokončení letohrádku Hvězda na Bílé Hoře(1556; neobvyklý půdorys letohrádku ve tvaru šesticípé hvězdy, který zvolil jeho zakladatel ve funkci císařského místodržícího, syn Ferdinanda I., Ferdinand Tyrolský, zřejmě souvisí s alchymistickou symbolikou, která také, např.v podobě symbolických planet, prostupuje výzdobu interiérů letohrádku);

    úprava Staré sněmovny na Pražském hradě (1559-1563).

     

    Pražské paláce:

    Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí (1545-1563; palác, který na půdorysu písmene  T  postavil italský stavitel Agostino Galli, zv. Vlach, pro Jana Lobkovice ml., představuje representativní ukázku domácí tzv. české renesance, kterou mj. charakterizují sgrafita podle benátských předloh, odstupňované štíty, silně vysunuté lunetové římsy a arkádové dvory);

    budova purkrabství na Pražském hradě (po požáru sídla purkrabího – nejvyššího zems-kého úředníka a zástupce krále – provedli přestavbu budovy do dnešní podoby Giovanni Ventura v letech 1555-1561 a Ulrico Aostalli v letech 1594-1596);

    Pernštejnský palác (nyní Lobkovický palác)na Pražském hradě (1555-1562, 1570-1576);

    Martinický palác na Hradčanském náměstí (3. čtvrtina 16. století; palác o čtyřech kří-dlech postavil Ondřej Teyfl z Kinsdorfu a později nechal rozšířit a upravit do dnešní podoby Jaroslav Bořita z Martinic);

    palác pánů z Hradce (nyní Thunovský palác)na Malé Straně (1562-1564, 1586-1589; průčelí paláce, které vzniklo stavebními úpravami tří domů za vedení Antonína Vlacha a později Ulrica Aostallise, člení rustikované zdivo zakončené souvislými štíty typickými pro českou renesanci);

    palác Mettychů z Čečova (nyní Hrzánský palác) na Malé Straně (1588-1600).

     

    Zámky: dispozice českých a moravských zámků vycházela nejčastěji ze vzoru italského kastelu (hradu), kdečtyři křídla na čtvercovém nebo obdélníkovém půdorysu obklopují nádvoří, do něhož jsou obráceny arkádové lodžie, kterými se prochází k jednotlivým místnostem. Křídla často doplňují nárožní věže s vlastním točitým schodištěm a vyzdívané příkopy, které měly původně obrannou funkci. Vnější průčelí člení plastická rustika (hlavně v nižších patrech) nebo její plošné napodobení sgrafitovou technikou. Charakteristické pro českou renesanci je užití zdobných zakončovacích článků průčelí – říms, atik a různě členěných štítů.

    Vedle císařských venkovských sídel (v Brandýse nad Labem, Poděbradech a Mělníce) vznikalo v 16.století také mnoho nových nebo přestavěných šlechtických sídel; např. Pernštejnové provedli renesanční přestavbu původně gotického vodního hradu v Pardubicích (1519-1543; 1571-1575, Ulrico Aostalli) a postavili nový zámek se čtvercovým arkádovým dvorem v Litomyšli(1568-1581; Giovanni Battista Aostalli, Ulrico Aostalli), Krajkové přestavěli (po požáru) gotický hrad v Mladé Boleslavi (1555; Matteo Borgorelli), Smiřičtí přestavěli hrad v Náchodě (1566-1614) a Trčkové postavili trojkřídlý zámek v Opočně (1560-1569). V jižních Čechách působili  Rožmberkové, jejichž dílem je především zámek (i hrad) v Českém Krumlově – rozlohou největší stavba po Pražském hradu na našem území s charakteristickou věží s arká-dovým ochozem a renesanční helmicí (1580), a páni z Hradce, kteří přestavěli hrad v Jindřichově Hradci na zámek s rondelem a dalšími přístavbami, na kterých pracovala řada italských architektů (Baldassare Maggi, Antonio Vlach-Ericer, Antonio Cometa aj.). V klasicistním palladiánském stylu nechal postavit své zámky v Nelahozevsi (1553-poč.17.st.) a v Kaceřově (1540-1562) sekretář České komory Florian Gryspek z Gryspachu.

    Zámky na Moravě vynikají nejenom krásou a malebností, ale i slohovou čistotou a zachovalými interiéry vč.vnitřního zařízení. Největšími staviteli zde byli Žerotínové, kteří přestavěli hrady v Rosicích (1570-1597), Náměšti nad Oslavou (1578) a v Moravské Třebové (1604-1618) a vybudovali rozlehlý zámek ve Velkých Losinách (po r.1581), který je jednou  z nejlépe zachovaných renesančních staveb, vč.nádherných interiérů a sbírek, na Moravě. Podobně vynikající je zámek v Telči (2.pol.16.st.), dílo pánů z Hradce,s renesanční zahradou a anglickým parkem i čtyřkřídlý zámek s architektonicky upravenou zahradou v Bučovicích (1566-82;Petr Ferrabosco di Lagno), jenž byl vybudován pro Jana Šemberu z Boskovic.

    Na Moravě stavěli také páni z Lipé,  jejichž dílem je zámek v Moravském Krumlově (1512-1513 a 90.léta 16.st.; Leonardo Gara da Bisono), a Pernštejnové, kteří přestavěli hrad v Přerově (60.léta 16.st.) a vybudovali zámek v Prostějově (1568-1572).

     

    Pražské městské stavby: charakteristické prvky renesančního tvarosloví (štíty, portály, rustika, sgrafita, arkádové dvory) pronikaly do městské architektury při přestavbách (často po požárech) nebo novostavbách měšťanských domů, veřejných budov i celých městských celků; přitom se často vnější zdobné renesanční prvky spojovaly s gotickým dekorem, půdorysy i klenbami.

    Řadu renesančních domů lze vidět hlavně na Malé Straně a Starém Městě pražském, z nichž k nejzachovalejším a umělecky nejcennějším patří:

    dům U zlaté labutě na Malé Straně s původní bránou, štíty a nádvorními arkádami (1589; Ulrico Aostalli);

    dům U minuty na Starém Městě s lunetovou římsou a výzdoboufigurálními sgrafity na antické, biblické a alegorické náměty (poč.15. století);

    Týnská škola na Starém Městě se štíty ve stylu benátské renesance(pol.16. století);

    dům U dvou zlatých medvědů na Starém Městě sportálem z roku 1590 s reliéfem dvou medvědů a jemně provedenou ornamentikou (1559-1575);

    dům U zlatého stromu na Starém Městě s arkádovou lodžií v nádvoří(3. čtvrt.16. století);

    dům U Bruncvíka na Starém Městě s průčelím z roku 1534 s jemně provedeným ostěním oken;

    dům Granovských v Ungeltu na Starém Městě s arkádovými lodžiemi a chiaroskurovými malbami na průčelí s biblickými a mytologickými náměty (kol. r.1560).

     

    Města:  některé městské celky získaly téměř typizovaný vzhled, kdy užitím jednotného renesančního dekoru vznikaly celé fronty domů členěné pravidelným rytmem štítů, oken a oblouků loubí. Příkladem takového architektonického řešení je náměstí v Novém Městě nad Metují (přestavěné za Pernštejnů po požáru r.1526) a v Pardubicích (přestavěné po požáru r.1538), kde byly poprvé použity prefabrikáty terakotových ostění oken a portálů z pernštejnských stavebních hutí. Podobně byly přestavěny i Slavonice na jižní Moravě, kde vznikly řady domů s bohatou (často figurální) sgrafitovou výzdobou. Z dalších českých a moravských měst s rozsáhlou renesanční výstavbou je možno jmenovat Prachatice, Prostějov, Telč, Třeboň, Litoměřice, Český Krumlov, Rosice, České Budějovice a  Jindřichův Hradec.

     

    Kostely:  v sakrální architektuře 16. století, která ještě čerpala z gotického tvarosloví, představují výjimku jednak renesanční českobratrské kostely podélného typu se třemi loděmi a půlkruhovým presbytářemv  Brandýse nad Labem (1541-1542; Matteo Borgorelli) a Mladé Boleslavi (1544-1554; Matteo Borgorelli), jednak stavby centrálního typu, z nichž byla (dnes již neexistující) kaple sv. Vojtěcha na Pražském hradě(1575-1576; Bonifác Wolmut, Ulrico Aostalli) první polygonální centrálou v zaalpských zemích. 

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.