Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Architektura

Stránka naposledy upravena 08:45, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Druhy a typy staveb: hlavní druhy architektury sakrální (kostelklášter) a světské (městský palác,důmveřejné budovy – brány, radnice, tržnice, cechovní budovy, budovy universit aj.) přejala renesance z minulosti; gotické feudální hrady tvrze se však postupně měnily na výstavné a pohodlné zámky venkovské vily s architektonicko-geometricky řešenými zahradami, v nichž byly budovány menší stavby ( fontányterasylodžiesaly terrenyletohrádkyjízdárny a míčovny).

     

    Přednost měl centrální typ stavby, který nejlépe vyjadřoval renesanční princip harmonie a vyrovnaného klidu. Horizontály se zde spojují v uzavřeném okruhu, zatímco vertikály se sbíhají ve společném bodě na vrcholu centrálně položené kupole.

     

    Kompozice stavby: renesanční architektura přizpůsobuje své měřítko člověku (antropocentrismus), je kompozičně přehledná, silově statická a vyvážená (tektonická). Oproti gotice používá horizontální členění plochy a prostoru a princip rytmického opakování. Stavby jsou celkově nižší, s plochou, rytmicky a přísně symetricky členěnou fasádou. Jednotlivá patra oddělují římsy a zdobí sloupy, které jsou uspořádány podle principu tzv.nadřazenosti řádů (nejníže jsou položeny jednodušší a hmotnější, výše lehčí a dekorativnější sloupy). V období vrcholné renesance se objevuje i tzv. vysoký řád, ve kterém sloupy, polosloupy nebo pilastry v průčelí stavby probíhají přes dvě a více podlaží.

    Základní kompoziční celky vycházejí ze čtverceobdélníkukrychle koule.

     

    Konstrukční prvky: v návaznosti na antiku užívá renesanční architektura architrávový systém svislé podpory a vodorovného kladí; z římského stavitelství pak přebírá pilířsloupoblouk klenbu.

    Typy klenby: křížovávalená (často s lunetami), klášternízrcadlováneckovákupole (s kruhovým nebo mnohoúhelníkovým půdorysem) na pendetivech s osvětleným tamburem, lucernou a vnitřním ochozem.

    Typy sloupů: základní členění sloupů na patku, dřík (hladký nebo kanelovaný) a hlavicitoskánskéhoiónskéhokorintského a kompozitního typu (tj. hlavice kombinující prvky iónské a korintské hlavice) je později obohaceno ozdobnými sokly, dříky s vloženými píšťalami a s pobíjeným(beschlagwerk) nebo zavíjeným(rollwerk)ornamentem a fantaskními tvary hlavic s figurálními a rostlinnými motivy.

    Zeďzde opět nabývá své přirozené hmotnosti, která je navíc opticky zmírněna horizontálním i vertikálním členěním.Staví se z cihel nebo lomového kamene, je obkládána mramorovými deskami a zdobena rustikou (tj. vystupujícími a na povrchu hrubě opracovanými kamennými kvádry).

     

    Architektonické články a části stavby:

    římsa - vodorovný profilovaný pás vystupující ze zdi; v renesanci určuje základní horizontální členění vnějšku i vnitřku stavby. V kladí pod římsou probíhá vlys vyplněný štukovou, sgrafitovou nebo malovanou výzdobou. Pro renesanci je typická tzv. lunetová římsa;

    atika - nízká ozdobná zeď nad hlavní římsou budovy, která měla zakrývat pohled na střechu;

    balustráda - zábradlí z kuželek (baluster) lemující ochozy, schodiště, lodžie apod.;

    štít - zakončení průčelní stěny stavby zakrývající čelo střechy. Tvary a zdobné prvky štítu byly typické pro jednotlivé stavební slohy, jejich období a regionální modifikace: v renesanci byl základním typem trojúhelníkový štít, ve vrcholné renesanci se užíval štít s volutami, v benátské renesanční architektuře obloučkový štít atd.;

    edikula - architektonické orámování portálů a oken (nik apod.) pilastry nebo sloupy s kladím, na němž většinou spočívá trojúhelníkový nebo segmentový fronton;

    arkáda (oblouk) na sloupech - typický prvek renesanční architektury (odvozený z architektury starořímských mostů), který se uplatňoval v lodžiích, porticích, sale terreně a v ochozech. Slepé arkády na pilastrech, polosloupech apod., přisazené k plné stěně, měly význam jako zdobný a členící prvek fasády;

    portikus - sloupová plochostropá předsíň ve stylu antických chrámů předstupující část stavby na straně hlavního vchodu;

    rizalit - část stavby předstupující před fasádu v celé výšce stěny včetně střechy a zdůrazňující střed nebo okraje fasády;

    pilastr - svislý architektonický článek vystupující z líce stěny a opatřený hlavicí a patkou; dvojice pilastrů blízko sebe tvoří sdružené pilastry, několik pilastrů složených do vrstev tvoří svazkový pilastr;

    lizéna - plochý svislý architektonický článek bez hlavice a patky (vodorovně propojené lizény tvoří lizénové rámy;

    polosloup - sloup částečně vystupující ze zdi; podobně jako pilastr, slepé arkády nebo lizéna nemá nosnou funkci (kterou pouze naznačuje), ale má na architektuře především dekorativní a členící funkci;

    nika - výklenek, nejčastěji půlválcového tvaru, zakončený čtvrtkulovou klenbou – konchou.

     

    Dekorativní prvky, druhy ornamentu:

    karyatida - sloup ve tvaru ženské postavy převzatý z antického iónského řádu;

    herma - dekorativní figurální plastika (v pozdní renesanci je zdobným prvkem portálů, kde nahrazuje pilastry);

    groteska - ornament antického původu, který tvoří jemná rozvilina kombinovaná s rostlinnými, zvířecími, architektonickými aj. motivy;

    piniová šiška, obelisk, lucernička, čuček, koule, váza aj. - plastické zakončovací články na štítech, portálech, nikách, balustrádách, frontonech apod.;

    maskaron - reliéfní zdobný motiv v podobě stylizované a ornamentálně dotvořené lidské tváře;

    pobíjený ornament (beschlagwerk) - typ ornamentu z plochých pásků, které jsou jakoby přibity napodobenými hřebíčky;

    zavíjený ornament (rollwerk) - typ ornamentu z plochých zavinutých pásků;

    kartuše - ornamentálně orámovaná plocha, v níž bývají letopočty, nápisy, znaky, domovní znamení apod.;

    rozeta - plastický nebo plošný ornamentální prvek tvarově odvozený ze stylizovaného květu růže (zdobí metopy, kazety, cvikly apod.);

    kazeta - čtvercový, osmiúhelný aj. geometrický útvar s prohloubeným středem vyplněným malbou (případně plastickou rozetou apod.). Vedle obkladů stěn a kleneb jsou pro renesanci typické ploché kazetové stropy;

    sgrafito - typ omítky pro plošné členění a výzdobu převážně exteriéru architektury. Sgrafitová omítka má dvě vrstvy, přičemž svrchní vrstva se za vlhka proškrabuje na zaschlou spodní vrstvu (v italské renesanci tvořila svrchní vrstvu bílá barva, spodní černá,šedivá nebo červená barva). Sgrafito užívá buď geometrické vzory (obdélníky, psaníčka), nebo (v pozdní renesanci) rostlinné a jiné ornamenty, figurální motivy a celé biblické i světské) výjevy;

    girlanda - ornamentální motiv tvořený řadou závěsů (festonů) z listů, květů a ovoce;

    feston - závěs z listů, květů a ovoce propletený nebo zakončený stuhami;

    bukranion – ornament s motivem býčí lebky a festonem;

    rozvilina - pásový ornament ze spirálovitě stáčených úponků doplněných listy (nejčastěji akantovými), případně i květy;

    listovec (lesbické kyma) - pásový ornament složený ze stylizovaných listů;

    perlovec (astragal) - pásový ornament složený jakoby z navlečených perel kulového nebo eliptického tvaru;

    vejcovec (iónské kyma) - pásový ornament iónského původu, v němž se střídají vejcovité a hrotité tvary;

    mořská vlna - pásový ornament v podobě přepadávajících vln;

    antemion - pásový ornament, v němž se střídají stylizované palmové listy (palmety) s květy lotosu;

    pletenec - pásový ornament tvořený esovitě proplétanými provazci;

    provazec – pásový ornament tvořený provazcem jakoby namotaným na tyči.

     

    Podřízené kapitoly:
    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova