Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Pozdní renesance

Stránka naposledy upravena 09:05, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Pozdní renesance (1580 – 1620):  mimořádně významné středisko manýrismu vzniklo v  Praze na dvoře Rudolfa II., který zde shromáždil řadu umělců různého původu, ale stejného uměleckého školení, kterým prošli během svého (většinou několikaletého) pobytu v Itálii.

    Na výstavbě nové Rudolfovy rezidence na Pražském hradě pracovali dvorní architekti Ulrico Aostalli (asi 1525-1597), Giovanni Gargiolli (2. čtvrt. 16. st.-1608) a Giovanni Maria Filippi (po r.1560-asi 1630), kteří zde mj. vybudovali severní křídlo královského paláce konír-nami Ferdinanda I. (1535)a Rudolfa II. (1595), Rudolfovou Galerií (1589-1596) a Španělským sálem (1589-1596).

     

    GIOVANNI MARIA FILIPPI (po r.1560 – asi 1630): italský architekt a znalec římské manýristické architektury, jejíž tvarosloví pak uplatnil v Praze (od r.1602) jako hlavní dvorní architekt Rudolfa II. V jeho tvorbě se již projevují prvky raného baroka.

     

    Hlavní díla v Praze:

    konírny Rudolfa II. v severním křídle královského paláce na Pražském hradě (1583-1595);

    Nový (Španělský) sál v severním křídle královského paláce na Pražském hradě (1589-1596);

    úpravy Císařského mlýna v Praze-Bubenči (1604-1606);

    tzv. Matyášova bránana Pražském hradě (1614; brána, jež byla tak nazvána po císaři Matyáši II. a nyní odděluje I. a II. hradní nádvoří, byla původně hlavním vstupem do Hradu v ohradní zdi, která zde uzavírala západní stranu hradního areálu);

    kostel P. Marie Vítězné na Malé Straně (1611-1613; původně luteránský kostel Nejsvětější Trojice);

    kostel sv. Salvátora na Starém Městě (1578-1601).

     

    ULRICO AOSTALLI DE SALA (asi 1525 – 1597):   italský architekt působící v Čechách; spolu s G. M. Filippim hlavní tvůrce české renesance a manýrismu. Po příchodu do Prahy (kol. r.1546) byl řadovým členem a později vedoucím stavební hutě Pražského hradu, kde spolupracoval s Bonifácem Wolmutem. Po Wolmutově odchodu do penze pak sám vedl a částečně navrhoval nejenom stavby pro Hrad, ale i pro různé šlechtické rody, jakými např. byli Pernštejnové, Lobkovicové nebo Rožmberkové.

    Hlavní díla:

    dokončení patra letohrádku královny Anny v Královské zahradě na Pražském hradě (1558-1559);

    úprava loveckého zámku v Lysé nad Labem (1560-1564);

    přestavba a úpravy zámku v Pardubicích (1571-1575);

    dostavba zámku v Litomyšli (1575-1581);

    úpravy zámku v Poděbradech (1579-1582);

    arkádový ochoz a architektonická úprava zahrady Rožmberského paláce na Pražském hradě (1570-1574);

    kaple sv. Vojtěcha (při katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha)na Pražském hradě (1575-1576);

    přestavba kapitulního kostela Všech svatých na Pražském hradě(1579-80);

    návrh náhrobku Vratislava z Pernštejna v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě(1582);

    královská hrobka v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě(1589-90).

     

    Pražské radnice:

    radnice na Malostranském náměstí (1617-1622; Giovanni Campione de Bossi);

    radnice v Loretánské ulici na Hradčanech (1598).

     

    Pražské kostely na centrálním půdorysu:

    Vlašská kaple Nanebevzetí P. Marie (při areálu Klementina) na Starém Městě(1590-1600; Domenico Bossi);

    kostel sv. Rocha na Strahově (1603-1612).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova