Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Rakousko

Stránka naposledy upravena 13:12, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Své vrcholné úrovně dosáhlo rakouské barokní malířství až v 18. století, a to především         v obo­ruiluzívní fresky,jejíž vývoj a konečnou podobu ovlivnil proslulý italský freskař Andrea Pozzo, když byl roku 1702 pozván do Vídně k výzdobě universitního kostela a Lichtensteinského paláce. K nejvýznamnějším představitelům iluzívní fresky zde patřiliJohann Michael Rottmayer (1654- 1730),Daniel Gran (1694-1757) aPavel Troger.

    Rokokový iluzionismus následně vyvrcholil v díle Trogerova žákaFranze Antona Maul- bertsche (1724-1796).

    JOHANN MICHAEL ROTTMAYER (1654 - 1730): přední představitel zakladatelské generace ra­kouského barokního malířství, žák benátského malíře Carla Lotha. Vrcholné úrovně svého umění dosáhl hlavně v raném období tvorby, kdy navazoval na svůj pobyt v Itálii a byl ovlivněn velkými italskými freskaři Pietrem da Cortonou a Andreou Pozzou. Dynamiku velkých robustních postav, které umísťoval do popředí obrazové kompozice, zdůrazňoval energickým rukopisem a sytou ba­revností, v níž dominují červené, modré a žluté tóny. Jako malíř fresek a oltářních a závěsných ob­razů spolupracoval s významnými umělci i s předními rakouskými architekty, jakými byli J. B. Fis­cher von Erlach, Johann Lucas von Hildebrandt a Jacob Prandtauer.

     

    Hlavní díla:

    nástropní fresky v zámku Vranov na Moravě(1696);

    fresky v chrámu sv. Matouše ve Vratislavi(1704-1706);

    nástropní fresky v klášterním kostele v Melku na Dunaji(1716-1722);

    nástropní fresky v chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni(1726-1730).

     

    FRANZ ANTON MAULBERTSCH (1724 - 1796):vůdčí osobnost středoevropské pozdně barokní malby a rokokové fresky. V návaznosti na italské, francouzské, jihoněmecké i vlámské podněty si vytvořil osobitý malířský styl, v němž dospěl (podobně jako G.B.Tiepolo) k luminismua jenž se vyznačuje nebývalou expresivitou, malebností a smyslem pro poeticky laděnou výpravnost a deko- rativnost. Nejdříve pracoval pro menší řády a bratrstva v Rakousku a postupně přenášel okruh své působnosti na Moravu, Slovensko, do Uher a nakonec do Čech (jednou z jeho posledních monu­mentálních prací, již v klasicistním stylu, je nástropní freska v klášterní knihovně v Praze na Strahověz roku 1794).

    Hlavní díla:

    nástropní fresky v kostele v Heiligenlande-Gutenbrunnu(1757);

    nástropní fresky v Siimegu v Uhrách(1757-1758);

    nástropní fresky v piaristickém kostele v Mikulově(1759);

    nástropní fresky v Lenním sále arcibiskupského paláce v Kroměříži(1759);

    nástropní fresky v Teologickém sále Staré university ve Vídni(1766-1767).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.