Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Anglie

Stránka naposledy upravena 12:53, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ANGLIE:   anglický a skotský romantismus navazoval na preromantismus 2. poloviny 18. století a čerpal mj. z velmi citově vnímané přírody, kterou chápal v panteistickém slova smyslu jako prostředí duchovní kontemplace. I proto zde získala přední postavení krajinomalba, jejíž tradici rozvíjeli v 19. století především umělci norwichské školy (zal. r.1803) a další malíři pěstující zejména techniku akvarelu. Vedle Johna Croma a Johna Sell Cotmana, zakladatelů norwichské školy, to byl především Thomas Girtin, jenž svým novým pojetím akvarelu, který zbavil kresby a převedl na transparentní vrstvy jemných barevných skvrn, ukázal nové možnosti vyjádření světla a vzdušné atmosféry krajiny.

    Z tohoto způsobu malby (v podobě tzv. poetického akvarelu) vyšli i dva nejvýznamnější představitelé anglické romantické krajinomalby John Constable (1776-1837) a William Turner (1775-1851), kteří také začínali jako akvarelisté, přičemž některé postupy, užívané v  technice vodových barev a spočívající v uvolněném rukopisu, transparentních vrstvách a dělených skvrnách čistých barev, přenesli i na malbu olejem a rozměrnější formáty pláten.

    Někteří angličtí akvarelisté žili v Paříži a ovlivňovali svou krajinářskou tvorbou francouzské romantiky, jako například talentovaný a předčasně zemřelý Richard Parkes Bonington (1802-1828), jenž zde studoval malbu v ateliéru Jeana Grose a navázal přátelství s Eugènem Delacroixem.

    Záliba ve fantasknosti a tajemnosti, převzatá od Williama Blakea a Heinricha Füssliho, poznamenala komponované krajiny a vizionářské architektury Johna Martina (1789-1854) nebo náladově nasvícené krajiny, například měsíčním svitem, Samuela Palmera (1805-1881).

     

    RICHARD PARKES BONINGTON (1802 – 1828):   akvarelista a litograf; významný zakladatel an-glické romantické (plenérové) krajinomalby, jenž se díky svému dlouholetému pobytu ve Francii a stykům s francouzskými umělci (především s Eugènem Delacroixem) stal jakýmsi prostředníkem mezi francouzskými a anglickými romantiky. Pro další vývoj hlavně plenérové malby měly význam nejenom jeho světelně-vzdušné akvarely, které namaloval v Normandii (např. Západ slunce v Pays de Caux (1828; Wallace Collection, Londýn) nebo Rouen(1826; Wallace Collection, Londýn)), ale i tzv. pochades (rychlé olejové skici), kterými prováděl rychlé a bezprostřední záznamy proměnlivých světelných a barevných kvalit krajinného záběru a které se později staly běžnou součástí tvorby impresionistů.

     

    JOHN CONSTABLE (1776 – 1837):   žák Benjamina Westa na Královské akademii v Londýně; spolu s Williamem Turnerem nejvýznamnější představitel anglické krajinomalby v 19. století. Ač, vzhledem ke svému talentu, začínal malovat krajinu svého rodného Suffolku již od  školních let, trvalo relativně dlouho, než opustil obrazově-narativní formu klasické krajinomalby, kterou před ním rozvíjel např.Thomas Gainsborough, a začal se věnovat (počínaje 20. léty) studiu oblohy, mraků a krajiny v její světelné a atmosférické proměnlivosti. V tom smyslu (předjímaje o 20 let dříve umění barbizonských mistrů a o 40 let dříve umění impresionistů)  tak objevil novou kvalitu ztvárnění přírody spočívající nikoliv v detailním popisu skutečnosti, ale v zachycení prchavého a neopakovatelného dojmu, kterým příroda působí na cit a všechny lidské smysly.

    Významná díla:

    Dedhamské údolí (Dedham Vale) (1802; Victoria and Albert Museum, Londýn);

    Malvern Hall ve Warwickshire (1809; Tate Gallery, Londýn);

    Stour-Valley s dedhamským kostelem (1814; Museum of Fine Arts, Boston);

    Pohled na Salisbury (1820; Musée du Louvre, Paříž);

    Vůz na seno (The Hay-Wain) (1821; National Gallery, Londýn. Jedno z nejvýznamnějších Constableových pláten, jež bylo v roce 1821 prvně vystaveno v Královské akademii, je jedním z ro-změrných komponovaných obrazů (umělcem nazývaných „six-footers“), které přes zimu zhotovoval ve svém londýnském ateliéru, zatímco skici a přípravné studie vytvářel, ještě za příhodného podzimního počasí, přímo na místě v plenéru. Byly to tak zvané „full-size oil  sketch“, tedy olejové skici v plné velikosti výsledného obrazu, jejichž umělecká hodnota se v moderní době cenila výše, než hodnota dokončeného díla);

    Obilné pole (The Cornfield) (1826; National Gallery, Londýn);

    Stonehenge (1835; akvarel; Victoria and Albert Museum, Londýn. Pozdní Constableova tvorba, zvláště po roce 1830, nabývala na expresívnosti výrazu a stávala se spíše obrazem umělcova duševního prožitku, než viděné skutečnosti).

     

    JOSEPH MALLORD WILLIAM TURNER (1775 – 1851):   žák Královské akademie v Londýně a topografického akvarelisty Thomase Maltona; spolu s Johnem Constablem nejvýznamnější představitel anglické romantické krajinomalby v 19. století. Spíše než akademická školení, představovaly zásadní zdroj jeho inspirace zážitky z cest (nejdříve po Anglii a Skotsku, později do Francie, Švýcarska a Itálie), při nichž vytvořil tisíce kreseb, skic a akvarelových studií, které se pak staly základem jeho grafických listů a olejů. Ve své tvorbě prošel složitým vývojem od historické malby a klasické komponované krajiny inspirované Claudem Lorrainem, přes romanticky snové akvarely a grafiky, až (po roce 1836) k vrcholným expresívním obrazům přírodních sil a ničivých živlů, v nichž již nahradil pevnou hmotnou formu rozptýleným, světelně-barevným fluidem. Právě do těchto pozdních děl, kterými ovlivnil francouzské impresionisty, promítl (mimo jiné) svoji virtuózně zvládnutou techniku akvarelu, jež se zde projevuje jako skladba transparentně propojených skvrn malovaných řídkým olejem na bílém podkladě.

    Významná díla do roku 1835:

    Ztroskotání (1805; Tate Gallery, Londýn);

    Pád laviny v Grisons (1810; Tate Gallery, Londýn. Zprávy o pádu zničující laviny ve švýcarském kantonu Grisons v roce 1808 inspirovaly Turnera k obrazu, v němž podobně, jako v obrazech svých marín, vyjádřil míru lidské bezmoci a zranitelnosti v konfrontaci s obrovskými silami přírody);

    Sněhová bouře. Hannibal se svojí armádou překračuje Alpy (1812; Tate Gallery);

    Úpadek kartágské říše (1817; Tate Gallery);

    San Giorgio Maggiore za úsvitu (1819; akvarel; Tate Gallery, Londýn. V roce 1819 Turner poprvé navštívil Benátky, jejichž topografická poloha, vytvářející specifickou syntézu architektury, vzdušného prostoru a moře, dokonale vyhovovala jeho výtvarným záměrům spočívajícím v zachycení atmosférických jevů a jejich chromatických proměn);

    Požár parlamentu (1834; Museum of Art, Cleveland, Ohio. Již v první fázi své tvorby, kdy se zabýval historickými tématy, Turner ve své malbě spojoval několik charakteristických prvků, které zde především tvoří:

    -          epicky pojatá krajinná kompozice,

    -          expresívně a velmi barevně vyjádřená vzdušná atmosféra a obloha, často kombinovaná s reflexy na vodní hladině,

    -          motiv přírodního živlu zpracovávaný v kontextu s určitou historickou událostí (scénu s o-brovskými plameny, šlehajícími z londýnského parlamentu a odrážejícími se ve vodách Temže, namaloval Turner bezprostředně po tomto tragickém požáru, který vypukl 16. října roku 1834 a zničil většinu budov. Jejich obnovu  v neogotickém stylu  postupně prováděli architekti  Sir Charles Barry  a  A. W. N. Pugin)).

    Významná díla po roce 1836:

    Bitevní loď Téméraire tažená ke svému poslednímu kotvišti (1838-1839; National Gallery, Londýn. Smutný konec Téméraire, jež jako ostatní staré válečné lodě z dob napoleonských válek končila svou plavbu na vrakovišti, byl pro Turnera podnětem jednak k efektní romantické malbě s reflexy na vodní hladině a zapadajícím sluncem, jednak k obrazovému vyjádření symbolické spojitosti údělu kdysi vznešeného, slavného a mocného plavidla s údělem každého smrtelného člověka);

    Mír. Pohřeb na moři (1842; Tate Gallery, Londýn. Turnerova fascinace mořem, jako nezměrného vodního živlu, se projevovala nejenom tím, že je maloval za různého počasí  a v různých  denních dobách, ale i tím, že moře užíval jako projekční plochu romantických nálad a symbolických obsahů či jako výraz své deistické víry. Duchovně-symbolický podtext má, vedle svých malířských kvalit, i Turnerův obraz Pohřeb na moři, jenž je jakousi umělcovou pietní vzpomínkou na svého současníka, skotského malíře Davida Wilkieho, který zemřel na lodi během návratu z pobytu ve Svaté zemi a byl na témže místě pochován do moře poblíž Gibraltaru);

    Ráno po potopě (kol. r. 1843; Tate Gallery, Londýn);

    Déšť, pára a rychlost. Velká západní železnice (Rain, Steam and Speed. The Great Western Railway) (před r. 1844; National Gallery, Londýn. Turnerův nejslavnější obraz, na němž zachytil mlžnou siluetu rychle jedoucího vlaku (přes Maidenheadský viadukt na řece Temži) a jehož obdivovatelem byl, mimo jiné, i největší impresionista Claude Monet, se právem pokládá za první projev impresionistického pojetí malby).

     

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.